Porsche, Jaguar a Chevrolet Corvette – Na výletě s GTčky

V devadesátých letech jsme všichni tři kluci, kteří teď obíháme v dešti naše pestrobarevné stroje a snažíme se je alespoň nějak vyfotit, chodili ještě na základku. Tahle auta bývávala tehdy k vidění jedině na přebalech automobilových časáků anebo v autokatalogu. Ten vycházel jednou ročně a jeho stránky jsem míval vždy prolistované skrz naskrz. Všichni se pak večer u piva svorně shodujeme, že staré dětské sny byly přesně oním motorem, proč jsme si naše auta, která letos načínají už třetí desítku svého života, ve skutečnosti koupili. A všechny tři se stále skvěle řídí, jsou pořád zatraceně rychlá a všude, kudy projíždíme, se na nás lidé usmívají a nezřídka ukazují palce nahoru.

Britský Jaguar XK8 (X100) vznikl v roce 1996 a jeho kompresorem přeplňovaná verze s efektním žebrováním v dlouhatánské přední kapotě o dva roky poté. O zbrusu novém, vodou chlazeném Porsche 911 jsme poprvé mohli číst superlativy v automobilových testech na podzim roku 1997. A Chevy Corvette páté generace se k nám pro změnu oficiálně vůbec nedovážela. Ale kdo opravdu chtěl, tak si poradil a dovezl si ji. Na americký trh se dostala zhruba ve stejný čas jako Porsche.

Naše konkrétní auta si jejich první majitelé, nepochybně pořádní „vataři“, pořídili přesně ve shodném roce 2000. Jsou všechna úplně stejně stará. Jaguar byl nejdražší, ale jen protože měl již v základu veškerou výbavu, za kterou se u Porsche tučně připlácelo. Corvette vyšla na domácím trhu na nejrozumnější peníze, ale Evropan zkrátka se všemi těmi cly a poplatky nakonec zaplatil balík i za ni. V té době byste za každé z našich aut měli nejspíš deset Felicií. Podobají se i v něčem dalším?

Dneska už je všechno jinak. Dvacetiletá kupátka už nestojí před výlohami v Pařížské. Můžeme si je dopřát i my, parta „magorů“ do aut, jinak však obyčejných lidí, do kterých byste to jinak ani neřekli. Současné hodnoty našich kupátek jsou sice pořád dost vysoké na to, abyste si za ně pořídili fungl nové rodinné auto, ale rozhodně nemusíte mít na účtech milionové částky, abyste si takové káry do sytosti užívali. Mají pořádné motory a nemají elektronické nesmysly moderní doby. Co jim chybí na velikosti displejů v interiéru, to vynahrazuje sytost hudby, která se line z nerezových výfukových koncovek. Jsou to auta z dob, které máme rádi, každé je ovšem v úplně jiném stylu.

Emil miluje Jaguary. Užívá si nonšalantní atmosféru Jaga, který nesmírně rád plyne krajinou a jen na požádání vystrčí pěkně drápky a zakvílí z kompresoru. Když jsem si jeho skoro pět metrů dlouhou karoserii oblékl, seřídil si sedačku i volant, byl jsem znovu překvapený tím, jak dokáže Jaguar vyrobit velké auto navenek, přitom s tak stísněným interiérem uvnitř.

Říká se, že Norman Dewis, testovací jezdec a nestor Jaguaru bývával menšího vzrůstu, a proto všechny jagy padnou do ruky spíš malým postavám. Ale svého času se do něj vešel i dlouhán Jeremy Clarkson a prohlašoval, že by s ním dojel snad až na samý kraj světa. Má pro XK8 a zejména přeplňovanou XKR velkou slabost. A není divu. Podívejte se na ty tvary. Tohle auto je dokonalé.

Emilovi se nedivím, že jim propadl. Už za prvních pár vteřin po rozjezdu si Jag získává i mě. Převodovka, která pochází od německého Mercedesu, se mě před první větší akcelerací s troškou zaváhání zeptala, jestli jsem si jistý a opravdu chci, aby podřadila. Otáčky šly nahoru a osmiválec s kompresorem ihned spálil litry vysokooktanového benzinu. A Jag vážně jede. Kompresor kvílí, osmiválec burácí a řidič by se měl najednou začít urychleně dívat přes dlouhatánskou přední kapotu a plánovat, jak projede první sled zatáček. Dá se do nich vjíždět poměrně rychle, podvozek je hodně stabilní a Jaguar výborně filtruje nerovnosti. Jen v řízení chybí špetka lepší odezvy.

Zkrátka bych potřeboval trochu strmější převod a méně účinný posilovač. Přemýšlím, zda si můžu dovolit ještě přidat, anebo radši spíš zvolnit, pustit nahlas cédéčko s Pink Floyd a užívat si to, k čemu byl Jaguar stvořen – k luxusnímu cestování a wellnessu na palubě. XKR je totiž charakterově někde mezi. Rád bych na něj trochu víc tlačil, užil si skvělý motor a jeho fantasticky lineární projev na mohutné vlně točivého momentu, ale současně mi něco říká, abych neblbnul. Vždyť tohle přeci žádný závoďák není a neodpovídají tomu ani sériové brzdy. Jaguar XKR je ve skutečnosti dokonalá dobová interpretace na téma nestárnoucího Jaguaru E-type.

Přichází střídání vozů. Vystupuji z Jaguaru, dívám se na úžas ve tváři Emila, který právě vylézá z Corvetty, a vidím, že má taky na tváři „rohlík“, směje se od ucha k uchu. Zapluji do nízkého koženého a anatomicky výborně tvarovaného sedadla chevroletu a nastavuji si jízdní pozici. Jaguary docela dobře znám, ale „Amík“ je pro mě novou epizodou. A moc jsem se na tohle krátké svezení těšil. Prohození řidičů, které jsme si na výletě vymysleli, nebyl vůbec špatný nápad. Radek, hrdý majitel Chevy Corvette, vylézá z mého Porsche, a když mě vidí, jak si ladím jízdní pozici v jeho autě, snaží se mi cosi vysvětlit o řazení, které mi (asi) bude připadat hodně humpolácké. Porsche ho v tomhle směru zjevně nadchlo.

Kupodivu je řazení manuální převodovky T56 od firmy Tremec zážitek, který se mi z řízení Corvetty vryl do paměti nejsilněji. Ovládací síly jsou sice těžší, dráhy možná delší, ale k charakteru celého auta se tahle převodovka dokonale hodí. Meziplyny jdou snadno, volant mám před svou hrudí a široké boky auta vyplňují zpětná zrcátka. Tahle kára není pro slečinky. Zatímco Jag je elegantní, jeho motor hebký až sametový, zde nastupuje síla hrubšího kalibru.

Osmiválec má rozhodně nejdramatičtější zvuk ze všech našich tří aut. Je masitý a nejméně vyumělkovaný. A jízdní vlastnosti jeho charakteru úplně přesně sekundují. Stihl jsem zjistit jednu zásadní věc. Na Corvettu bych si musel vážně delší dobu zvykat. Během prvních minut za volantem jsem si nedovedl vytvořit ani základní důvěru v to, jak se auto bude v zatáčce chovat, a zkrátka to raději nehnal nikam dál. Nemuselo by se vyplatit.

Corvette není extrémně náročné auto na řízení, jen je potřeba s ním umět strávit čas, pochopit ho, pohrát si s ním a přemluvit ho nakonec k tomu, aby udělalo, co po něm jako řidič chcete. Já totiž věřím, že i přes tu hrubou sílu, a ne úplně intuitivní řízení se někde vzadu skrývá pod slupkou drsňáka velmi dobré sportovní auto. Vždyť motor leží až za přední nápravou, zavěšení podvozku má vynikající kinematiku a převodovka je umístěna až vzadu u diferenciálu.

Rozložení hmotností je vynikající, přední kola se do oblouku zatáčky zakusují přesvědčivě a záludnosti nečekám. Jen bude potřeba najezdit kilometry a učit se naslouchat. Corvette je zkrátka kultovní auto a pořízením jedné z nich se člověk najednou dostane do party velkých kluků. Jedni své káry leští a promenádují se na srazech, ale jiní s nimi stírají setinku za setinkou na závodních okruzích. A možností, jak z auta dostat víc, doladit jemné nectnosti řízení těch sériových a naladit je pro skutečné sportovní účely, je spousta.

Jak při jízdě v Corvettě tak i v Jaguaru bylo skvělé ve zpětných zrcátkách sledovat vlastní stříbrné Porsche, které právě jede za mnou. Je mi jasné, že pánové to měli naprosto podobně. A do svých aut jsme se pak i těšili. Nikdo bychom totiž neměnili. Zážitky bychom mohli debatovat klidně až dlouho do noci. Hádat se o to, čí auto je vlastně lepší, by šlo do nekonečna, ale rozuzlení to nemá. Shodujeme se na faktu, že jsou naše tři auta dokonale jiná. A to nás vlastně dost překvapilo. A co tedy poršák?

Je to moje vlastní auto, které mám už delší dobu, a zažili jsme spolu hodně. Mé hodnocení nemůže být férové nebo objektivní. Mám ho, jak byste asi už vytušili, jednoznačně nejradši a na Jaguara i Corvettu bych si dokázal nechat zajít chuť. Porsche má možná jen šest válců a nejméně koní ze všech (Jaguar má 370, Corvette 350 a Porsche jen 296), ale výkonový deficit není podstatný.

Porsche se řídí jako pravé sportovní auto, které nabídne unikátnost konceptu motoru vzadu, který by podle fyzikálních zákonů neměl fungovat. Opak je pravdou. Řízení nezatížené motorem je neskutečně přesné a celkové nastavení podvozku velmi citlivé. K řidiči proudí spousta informací. Dají se s ním apexy zatáček strefovat na milimetry přesně a hrát si s přenosy váhy. Jízda má jednoznačně nejlepší plynulou dynamiku a motor se umí svým charakteristickým chraplákem ve vysokých otáčkách taky pěkně ozvat.

Kamarádům se 911 rozhodně taky líbila. Radek ji po přesednutí ze své Corvetty začínal přirovnávat k malé Mazdě MX5, obratnému a malému sporťáku a Emil kolem ní taky nějak podezřele zálibně kroužil. V prvním britském vydání EVO Car of the Year z roku 1998 shodná 996 Carrera 2 s manuální převodovkou vyhrála celý velký test tehdejších sportovních vozů a divili byste se, kdybych s verdiktem nesouhlasil. Přesto bych Porsche jako jednoznačného vítěze dnes neoznačil. Dnes si ve výsledku na podobná hodnocení už nehrajeme. Všechna tři auta jsou nesmírně zajímavá. Strávili jsme parádní víkend v Jižních Čechách, abychom si i přes deštivé počasí prvního dne řízení a tamní výborné okresky užili.

Pro mě bylo překvapením, že Corvette C5 má větší řidičské kouzlo, než jsem původně čekal, a moc rád bych ji řídil ještě někdy znovu. Její motor jede neskutečně dobře v jakýchkoli otáčkách a zvuk osmiválce LS1 slyším v uších ještě teď. Představuje také nesmírně dobrou hodnotu za své peníze. Bylo tomu tak i v době, když byla nová. Stála nejméně ze všech. Jaguar vyhrává na celé čáře za estetickou stránku věci a rozhodně se nenechává zahanbit ani v projevu motoru. Ten je přímo fantastický. Velké motory přeplňované kompresory jsou již dnes prakticky vyhynulý druh.

Ale pak je tu Porsche. Je obyčejné a vypadá nejlaciněji, když do něj sednete. Jenomže jakmile se před očima objeví hezký kus zakrouceného asfaltu, přesným kliknutím podřadíte o kvalt níž, motor se nadechne a z výfuku se začnou linout ušlechtilé tóny. Řízení vtáhne do děje a s přesnou stopou se krájí zatáčky jedna za druhou. Na radost ze sportovní jízdy je tu zkrátka Porsche 911. Budete za něj muset zaplatit nejvíc peněz, ale rozhodně nedostanete omamnou sílu osmiválce LS1, kterou oplývá červená Corvette ani podmanivý charakter tmavozeleného Jaguaru s interiérem v nádherné krémové kůži. Můj výběr je tak jasný, ačkoli auta svých kolegů nesmírně obdivuji.