Jaguar F-Type Project 7 - Odkaz Le Mans

Od roku 2007 sází Jaguar na trh jeden zajímavý model za druhým. Začalo to sedany, které jsou u anglické značky tradicí. Jenže ty ještě nevzbudily takové pozdvižení jako otevřený F-Type, který se ukázal v roce 2013 a měl být jakousi reminiscencí nejkrásnějšího kupé a kabria ze šedesátých let, E-Typu. Uzavřená varianta F-Typu přišla na trh o rok později a ve stejné době se vedení značek Land Rover a Jaguar rozhodlo otevřít také nové speciální oddělení SVO - Special Vehicle Operation. Jak už samotný název napovídá, tohle oddělení dostalo za úkol stavět exkluzivní, jedinečné a speciální modely, které se budou výrazně lišit od svých běžných předloh. Po nějaké době se k tomu ještě přidaly reinkarnace starých ikon, jejichž edice se ve své době nestihly dostavět a SVO se je nyní rozhodlo dodělat z originálních dílů. Pokud bych měl činnost oddělení SVO přeložit do lajckého jazyka, jednoduše jde o konkurenta sportovním oddělením BMW M nebo Mercedes-AMG, pouze s rozdílem širšího záběru.

Inspirace LeMans

Na začátku se čekalo s čím SVO přijde. Inženýři ze speciálního oddělení se s tím ale moc nepárali a na svět poslali nabroušené obří SUV. Výrazným způsobem mu vylepšili zážehový přeplňovaný osmiválec, k tomu přidali upravený podvozek a schopnost jezdit bokem. A ejhle, Porsche Cayenne GTS mělo najednou velkého konkurenta. Hned od počátku bylo vidět, že v Anglii vědí, co dělají. Druhým projektem však vyrazili dech veřejnosti ještě více. V Goodwoodu se ukázal Jaguar F-Type bez střechy, s křídlem, sedmičkou na dveřích a boulí za hlavou řidiče. Pojmenovali ho Project 7! Jaguar tím do světa vyslal jasnou zprávu, na co chce se speciálním F-Typem poukázat. Vlastně jde o dvě věci najednou. Project 7 kopíruje designem legendární D-Type z padesátých let a číslovka 7 má oslavovat sedm vítězství v legendárním vytrvalostním závodě 24 hodin Le Mans. Zmiňovaný D-Type tam totiž dokázal vyhrát hned třikrát za sebou a to v letech 1955 – 57. Na rozdíl od Range Roveru Sport SVR už tady mělo jít o opravdovou exkluzivitku, která byla určena pouze pro 250 vyvolených na celém světě. Aby se každý majitel Jaguaru F-Type Project 7 cítil opravdu výjimečně, dostal k vozu nezbytnou plaketku, speciální plachtu na auto a helmu v barvě svého vozu. My máme to štěstí, že v České republice je dostatek automobilových nadšenců a sběratelů, protože k nám doputovaly hned dva Jaguary F-Type Project 7.

Moderní D-Type

Designéři Jaguaru chtěli prostřednictvím F-Typu tak moc navázat na starý D-Type, až se jim podařilo vytvořit jediné viditelné mínus na autě. Tím je speciální miniaturní plátěná střecha. Abyste ji na auto aplikovali, musíte nejdříve absolvovat matfyz. Přitom to bylo od začátku jasné, protože atypický hrb znemožňuje vyrobit něco normálního, co by se jednoduše, třeba elektronicky, natáhlo a zakrylo prostor pro cestující. On to vlastně není ani tak mínus, jen to ukazuje, s jakou vervou se snažili na D-Type navázat. Ten byl ale otevřený, žádnou střechu prostě neměl. Na všem je ale poznat opravdu ruční práce a každý z 250 kusů bude dle mého názoru jiný, nebo aspoň střecha bude na každém sedět trochu jinak. Sám majitel však potvrdil, že střecha je zbytečností, před deštěm příliš neochrání a nejlepší je s F-Typem jezdit se sluncem nad hlavou.

Ale jak jsem řekl, je to prkotina. Na Project 7 jsem se nemohl přestat dívat zezadu. Tady se totiž opravdu vymyká základnímu provedení i stejně výkonnému SVR. Obří difuzor, křídlo a ten hrb! Možná je ještě lepší se na zadní část koukat z boku. Je to krásný kousek automobilového umění. Svou práci skvěle odvádí i válečné zbarvení. Stačí výrazná modrá barva, bílý pruh přes přední kapotu, sedmičky na bocích a lidi se za vámi otáčejí. A když si na hlavu dáte stejně barevnou helmu, začnou si na vás ještě ukazovat prstem. Nebo že by to bylo díky čtveřici černých rour trčících z karbonového difuzoru? Ať je to tak nebo tak, jakmile se objevíte v ulicích, je na vás upřena veškerá pozornost. Jaguar F-Type Project 7 plní svoji práci exkluzivního auta na jedničku. Interiér je o něco méně výjimečný, protože daleko více kopíruje standardní verzi. Jasně, adrenalin by měl zvedat volant kompletně potažený alcantarou nebo přísně anatomická sedadla, které mají uprostřed prošívané kosočtverce. Já bych si tady ale určitě dokázal představit větší míru motorsportové atmosféry, podobně jako tomu je u konkurence. K alcantarovému volantu by se hodily závodní karbonové skořepiny se stejným materiálem, jinak tvarovaná řadička a vlastně celá přístrojovka by mohla být potažená alcantarou. Dokonce bych v případě Project 7 oželel většinu komfortní výbavy a šetřil bych hmotnost. Kvalitní černou kůži s bílým prošíváním tady alespoň doplňuje karbonový dekor. Mezi sedačkami na zadní stěně vše podtrhuje hliníková plaketka s podpisem hlavního designéra Iana Calluma, která informuje o tom, že byl vůz ručně postaven v SVO a jde o jeden z 250 strojů limitované série.

Stejný výkon, ale pohon zadních kol

F-Type Project 7 byl chvilku nejvýkonnějším Jaguarem v historii, tenhle primát mu ale v roce 2016 sebral model SVR, respektive se dostal na stejný výkon 575 koní. Je to zatím nejvíce, co inženýři Jaguaru dokázali vydolovat z kompresorem přeplňovaného pětilitrového osmiválce. Uvidíme, co přijde v budoucnu, ale v současnosti je to plně dostačující porce výkonu. Jeden rozdíl mezi standardním nejostřejším F-Typem a speciálním Project 7 tu ale přece jen je. Verze SVR posílá výkon na všechna kola, sedmička pak pouze na zadní! A to se mi líbí. Já bych si ještě dokázal představit jednu změnu. Místo automatické osmistupňové převodovky bych tam bez otálení dal šestistupňový manuál, aby se ještě zvýšila jedinečnost auta. Co na tom, že by to polovina majitelů v tempu neuřídila, o to tady přece nejde.

A dalo by se jít ještě do větších extrémů. Já bych si určitě přál nižší hmotnost. I když má Project 7 celé své šasi z hliníku, stejně jako legendrání D-Type z padesátých let, jeho hmotnost lehce překračuje 1 700 kg. Je na tom sice o něco lépe než stejně výkonné SVR, z mého pohledu se ale měla hmotnost dostat na nějakých 1 550 kg. Ale vem to čert, důležité je, že jízdní vlastnosti dokáže ovlivnit také bodykit, který by měl přinést o 177% vyšší přítlak než u standardní verze F-Typu a své zásluhy má také jiné naladění geometrie podvozku, tlumičů a pružin. Tohle auto by mělo být z pohledu jízdy opravdovým extrémem.

Divoká kočka potřebuje zkrotit

Na začátku našeho setkání jsem na svezení v Project 7 vůbec netlačil. Přece jen má tahle kočka hodnotu více než 4 milióny korun a na světě jich je pouze 250. Její cena bude nadále už jen stoupat a spustit se s ní v běžném provozu, není sranda. Nakonec mi však svezení bylo nabídnuto. Chvilku jsem přemýšlel, protože ihned potom následovala informace, že s autem nesmím nic udělat. Nakonec jsem samozřejmě neodolal.

Všechny moje trapné výtky ihned rozboural zvuk. Před inženýry Jaguaru, respektive SVO, musím smeknout, protože tohle je snad nejhlučnější auto na značkách, pokud nebudu počítat Enza, Carrery GT a další víceválcová auta. Dokonce je ten zvuk lepší, hezčí a podmanivější, než mají všechny AMG muscle cary. Jaguar F-Type Project 7 dokáže přehlušit úplně všechno, doteď nechápu, jak se mohlo povést podobný výfuk homologovat. Nedivil bych se, kdyby přesahoval hranici 100 db. Na místě agresivně štěká, řve a prská, ale stačí zařadit a rozjet se a jeho tóny spadnout zatraceně hluboko. Připomíná to hodně naštvaného lva, který je vytočen na maximum. Ani se to nedá vyprávět, daleko lepší je si Project 7 najít na youtube a jeho zvuk si pustit do sluchátek. Je to masakr. A není to nepodobné standardnímu F-Typu s osmiválcem. Nic víc už byste nemuseli hodnotit, protože ten zvuk si dokáže získat veškerou vaši pozornost. Zvláště když se s ním proháníte na stejně legendární brněnské silnici provoněné závodní atmosférou, tedy částí starého brněnského okruhu s Farinovou zatáčkou. Ideální místo na vyzkoušení jízdních schopností Project 7. Raději zatahuji okna, protože od 100 km/h už v divokém Jaguaru docela fouká. Podobně jako zvuk vás dostane také zrychlení. Jasně, se čtyřkolkou bude možná intenzivnější, ale když vám Project 7 hází zadkem ještě na čtvrtý rychlostní stupeň, je to jiný, o něco větší adrenalin. Kompresorem dopovaný osmiválec nastupuje téměř okamžitě. Maximum točivého momentu máte už ve 3500 otáčkách, což v praxi znamená, že ani nestihnete napočítat do tří. Bylo by fajn, kdyby se stejnou intenzitou uměla řadit automatická převodovka. Přece jen o chloupek zaostává za motorem. Ale naštěstí drobné zaškobrtnutí automatu na nižší kvalty vyhladí motor na čtyřku, pětku i šestku. Zrychluje tam totiž se stejnou intenzitou. Když si jako já vypnete stabilizaci, musíte si sakra hlídat pravou nohu, protože i v pořádném kalupu v zatáčce mají zadní kola velikou chuť jít do prokluzu a tím pádem do boku. Pokud jedete po hladkém asfaltu, tak je všechno v pořádku, ale jakmile se dostanete na drobné nerovnosti, projeví se extrémní tvrdost tlumičů a zároveň měkčí uložení náprav. Stejně jako ve standardním provedení F-Typu má Project 7 neduh pokračovat v pohybu po přejetí nerovnosti. Pokud už mám tak tuhé tlumiče, ještě bych k tomu dodal závodnější uložení všech komponent v autě. Tady by mohlo Porsche 911 GTS vyučovat. Bohužel, v tomto jsou Němci pořád o malý kousek napřed. Špičkové jsou ale karbon-keramické brzdy, které se nechají dobře dávkovat i levou nohou a můžete na ně být hodně agresivní. Project 7 zastavuje na jedničku, což je vzhledem k rychlostem, ve kterých se pohybuje, dobrá zpráva. A jízda bokem? Na jednu stranu sranda, na druhou lehce zákeřná věc. Záleží v jaké rychlosti se zrovna pohybujete. Speciální lepivé Continentaly SportContact 6 mají velikou chuť se držet silnice. V pomalejších zatáčkách ale šlápnete na plyn a Project 7 hodí zadkem do boku. Jen mu přidáváte podle toho, jak dlouhý chcete mít drift. V rychlejších zatáčkách už jsem se toho trošku bál. Možná v tom byl i velký respekt z auta. Jaguaru F-Type Project 7 působí hodně divoce. Ať už to dělá zvuk nebo výkon, je to neskutečně divoké zvíře.

Zrající klenot

I když bych z pohledu technického a jízdního našel pár drobností, které by snesly zlepšení, nelze nic jiného, než zvednout palec nahoru. Vzhledem k tomu, že jde o první takový počin nového oddělení automobilky Jaguar, musím říct, že se jim dílo opravdu povedlo. Ať je to jak chce, jde o limitku, která má být především exkluzivní a v druhé řadě také sběratelským kouskem. Obě charakteristiky splňuje dokonale a já jsem rád, že jsem se mohl za volant Project 7 posadit, protože se to kromě dvou majitelů asi málokomu podaří. Zároveň mě těší, že majitel toho “našeho”, jej nemá jen pro parkování v garáži, ale opravdu jezdí a navíc velmi často.

Project 7 má odkazovat na sportovní úspěchy Jaguaru v nejnáročnějším závodě světa, v legendární čtyřiadvacetihodinovce Le Mans. Celkově vybojovala anglická značka 7 vítězství, z toho hned tři za sebou získal model D-Type. Závodní speciál se vyráběl čyři roky a byl nástupcem stejně legendárního C-Type. Poznávacím znakem céčka byl specifický hrb za hlavou jezdce, který má také nový F-Type Project 7. D-Type byl revolučním závodním vozem, který přišel jako první se šasi typu monokok, za jehož zadní částí má trubkový rám, na kterém byl připevněn motor se zadní nápravou. Dnešní hodnota v aukcích atakuje 20 milionů dolarů.