Jaguar C-type slaví sedmdesátku a vypráví úžasné příběhy

Jaguar dokázal v Le Mans zazářit ještě mnohokrát, ale v létě onoho roku 1951 byly všechny týmy okouzleny zbrusu novým modelem s očividně daleko lehčí konstrukcí než kdy dřív. Na startovní rošt postavil Jaguar rovnou tři tovární auta pod celkem nenápadným názvem XK-120 C. Písmenko „C“ znamenalo „competition“. Auto bylo lehké, dokonce tak lehké, že vážilo o 450 kilogramů méně než běžný sportovní roadster XK 120 – konkrétně jen 965 kilogramů –, přitom řadový šestiválcový motor o objemu 3,4 litru dosahoval až 205 koní výkonu.

S takovou porcí síly a s převody připravenými pokořit dlouhatánskou rovinku Mulsanne se dokázal aerodynamický XK-120C rozjet až na rychlosti přesahující 250 km/h. To je rychlé i dnes, co teprve před sedmdesáti lety! Ostatně Jaguar už měl v té době za sebou několik rychlostních rekordů produkčních vozů, byť onen nejslavnější s testovacím jezdcem Normanem Dewisem na rychlostní silnici u belgického Jabbeke teprve pokořen bude.

Jaguar byl v oné době malá, dalo by se říci rodinná firma, kterou táhli kupředu letečtí inženýři, nadšenci i jeden velký vizionář jménem William Lyons. Jedna z historek vypráví, že když si brával domů do Leamington Spa testovací auta, vždycky se o sobotách dopoledne snažili místní kluci vzájemně vysadit přes zeď Lyonsova sídla a pozorovali mistra při práci. Spoustu nápadů použitých jak v designu anebo funkčních řešeních závodních aut vznikalo přímo v Lyonsově hlavě. K ruce neměl žádné věhlasné designery z Itálie, nýbrž leteckého inženýra Malcolma Sayera, mladého testovacího jezdce a všeuměla Normana Dewise a pár dalších. To bylo vše.

Všechna tři auta vzbudila v Le Mans po právu velký zájem a to se ještě účastnila další soukromá posádka s vozem XK120. Šéf závodního týmu Lofty England měl být nač pyšný. Závod sice dva vozy pro poruchu motoru u jednoho a vadnou olejovou pumpu u druhého nedokončily, ale Peter Walker a Peter Whitehead dovezli svůj vůz vítězně do cíle, dokonce s rekordním náskokem devíti kol na Talbot Lago T26 francouzské posádky Pierre Meyrat, Guy Maitresse. Jaguar XK120 soukromé posádky dojel jedenáctý. V tomto roce se ještě nezúčastnily Mercedesy W196 300 SL, které tovární Jaguary potrápí v následujících letech.

V předjaří roku 1952 Jaguar ladil svůj C-type dál a prvním úkolem bylo dotáhnout do plně funkční podoby kotoučové brzdy, které se vyvinuly z původně leteckých kotoučových brzd Dunlop. Příběh, jak testovací jezdec Norman Dewis neúnavně kroužil po bývalých vojenských letištích, srážel při mnohačetných pokusech o opakované prudké zastavení z velkých rychlostí balíky slámy, jsem přinesl na tento web už před nějakým časem. Bylo to v souvislosti s článkem věnovaným památce Normana Dewise, nejznámějšího čestného ambasadora značky Jaguar.

Na jaře roku 1952 si nakonec do C-typu sedl spolu se Stirlingem Mossem a vydali se na zběsilou pouť napříč Itálií v závodě Mille Miglia. Na start do severoitalské Brescie dorazili po vlastní ose z Británie a stejným způsobem se zase vraceli domů. Tedy, ne v onom závodním voze, který se bohužel na trati porouchal. Každopádně měli šanci bojovat o pódiová umístění s Ferrari i Mercedesem, který měl tehdy mezi svými piloty legendárního Rudolfa Caraciollu. Moss poslal pak po závodech do Coventry krátký a výstižný telegram: „Potřebujeme vymáčknout z auta ještě více rychlosti do závodu Le Mans“.

Sezona 1952 se bohužel nevyvedla podle představ, auta měla po úpravách a odlehčeních neustále problémy s chlazením motoru. Na Le Mans C-type bohužel kýžené vavříny nezískal, auta závod nedokončila, ale štěstí si Britové vybrali nakonec hned v sezoně následující. Brit Duncan Hamilton se v onom roce nesmazatelně zapsal do historie okruhového závodění historkou, která nemá obdoby. Na Garáži jsme ji jednou už zmiňovali v minulosti. Celý příběh rozhodně doporučuji přečíst, protože ten se neomrzí, byť se těžko už dozvíme, zda nebyl částečně smyšlený.

Do závodu mohly tehdy být připuštěny pouze dva vozy Jaguar. Sportovní komisaři totiž diskvalifikovali třetí posádku s číslem 18. Duncan Hamilton – Tony Rolt, kvůli tomu, že se na trati během tréninku objevila dvě auta se stejným startovním číslem. Tím bylo náhradní auto, které řídil Norman Dewis. Během noci před závodem se však podařilo Lofty Englandovi celou záležitost vysvětlit. Sportovní komisaři pochopili, že svou chybou nemohl Jaguar získat proti ostatním týmům žádnou výhodu a ona dvě auta v tréninku v jeden čas vyhodnotili jako pouhou chybu proti pravidlům. Zaplatili pokutu a byli znovu připuštěni do závodu. Jenže mezitím šla posádka zapít svůj žal do baru ve městě, a když je šéf Lofty England nalezl, bylo dost dobře jasné, že Hamilton ani Rolt v takovém stavu odpoledne startovat nemohou.

Historie však ukázala něco jiného. Tým Jaguar zvítězil. Hamilton byl dopován nejdřív černou kávou a pak podle legendární historky raději panákem brandy během pitstopu, aby se mu netřásly ruce. Závod nakonec Hamilton dokončil i s přeraženým nosem, protože mu do kokpitu vlétl ve velké rychlosti pták. Závodění bylo tehdy nesmírně nebezpečné, ale z dnešního pohledu přímo fascinující, zkrátka sport jen pro opravdu odvážné.

Řídit Jaguar C-type se asi těžko kdy podaří. Jeden z originálů se naposledy nabízel vloni na aukci Bonhams za v přepočtu 160 milionů korun. Osm nově postavených exemplářů, které vidíte v galerii výše, budou mít jistě také astronomickou cenovku. Stejně jsou už do jednoho prodaná. Ovšem zrovna jako v případě pozdějšího modelu D-type či ještě vzácnější silniční verze XKSS se dá C-type pořídit i jako replika na bázi techniky využívající kombinaci dílů starých Jaguarů E-type a XJ. Tam se cena pohybuje spíše v jednotkách milionů korun v závislosti na kvalitě zpracování i použité technice.

Jednu z nejzdařilejších replik modelu C pořídíte od firmy Proteus a znovuzrození legendárního XKSS zase vytvořila firma Lynx. Tento vůz mi byl před časem dokonce svěřen ke kratší projížďce. Přál bych všem zažít ten pocit, kdy svíráte v rukou onen velký volant přímo před vaší hrudí, nic vás nechrání před vnějšími elementy počasí, z boku topí na nohy převodovka a zpředu se ozývá baryton úžasného řadového šestiválce se třemi karburátory. Je tedy krásné, že Jaguar na svou historii nezapomíná, neustále investuje do oddělení Heritage, kde se ručním způsobem staví k různým výročím a důležitým milníkům značky ony úžasné modely, které psaly důležitou automobilovou historii.