Isuzu D-Max Double Cab 2.5D - Pracant

Pracovní auta to sice nemají za svého života lehké, zato mají na trhu neotřesitelnou pozici. Pokud chcete praktické auto, začne vám těžké rozhodování mezi všemi MPV, SUV a kombíky, když preferujete reprezentativní, budete se rozhodovat dle svých finančních možností ve vyšší třídě, nebo ještě výš. A pokud snad sháníte zábavnou hračku, jsou tu hot-hatche, roadstery, kupé a sportovní čtyřkolky. Jenže pokud začínáte vybírat aut s tím, že od něj něco potřebujete, vaše touhy jdou do ústraní a na procesu rozhodování se větší měrou podílí objektivní kritéria.

Netřeba se stydět, že jedním z nejzásadnějších kritérií bude cena. Ano, pochopitelně budete vybírat, zda dodávku či jen užitkový kombík, zda na silnici nebo i do terénu, zda uzavřený nebo otevřený nákladový prostor. Jenže když máte tohle určené, přijde ke slovu cena.

A tak se snadno může stát, že při výběru terénního pickupu se vám ve výběru náhle ocitne Isuzu D-Max, které odstartovalo nedávno na českém trhu. A ruku na srdce, Isuzu asi není ta automobilka, která vás napadne jako první, to vám spíše mozek našeptává Mitsubishi L200, VW Amarok nebo nezničitelnou královnu segmentu – Toyotu Hilux. Ale byla by chyba Isuzu vyškrtnout hned, protože šanci ukázat co umí si rozhodně zaslouží. Značka Isuzu se možná ještě nevryla do povědomí Čechů, ale přitom prapůvody této značky sahají k firmě Ishikawajima založené v roce 1916. O dva roky později zahájila loďařská firma výrobu automobilů Wolseley v Asii a o pár let později i vlastních automobilů. Název Isuzu se poprvé objevil v roce 1934. Od 70. let byla značka součástí General Motors a řada jejich aut se objevila pod jiným brandem, za všechny jmenuji u nás známé Opely Frontera a Campo. Významější je ale produkce vznětových motorů, protože právě značka Isuzu patřila vždy mezi špičky jejich výrobců.

Na první pohled vás možná trochu vystraší, nebo alespoň zaskočí. To dělá ten asijský design, (když už si myslíte, že vás po Juku už nic nepřekvapí) vždy se najde nové pojetí křivek, které tu ještě nebylo. Isuzu má ale trochu ulítlejší jen přední světlomety s maskou, zbytek auta už ze základních designových principů pickupů nevybočuje. Možná to ale celé působí nepatřičně jen u pracovní verze, kterou dnes testujeme. Když si budete hodně vymýšlet s příplatkovými prvky a D-Maxe trochu zcivilníte, rázem vypadá celkem normálně. Litá kola a lakované nárazníky ještě nikdy designu žádného vozu neublížily. Pokud ale potřebujete pracovní vůz, který sem tam schytá nějaký ten šrám, nejspíš budete nadšení, že bude vypadat jako tento námi dnes testovaný kousek.

Že jde o pracovní auto, vidíte v interiéru na první pohled. Žádné zdobné zbytečnosti nebo výstava kvalitních materiálů, všude jen odolné plasty a gumy. Na pohled sice nejsou nejkrásnějším materiálem, který jste kdy viděli, ale svou práci odvedou. Tady se na měkké a příjemné moc nehraje. Když se vyhoupnete do přední sedačky, uvelebíte se až překvapivě pohodlně. Ale právě tak to má v pracantech být. A nemusíte se bát nějaké předpotopní palubky. Všechny takové ty běžné nezbytnosti, jako držáky kelímků (celkem 4, dva vysouvací šuplíky z palubky a dva stálé u ruční brzdy) nebo rádio (snadno vyměnitelné neintegrované) zde najdete. Vzadu to s místem pro zbytek posádky také není vůbec špatné. Prostoru v oblasti kolenou i ramen je dost pro dva urostlé dřevorubce. Pokud povezete někoho drobnějšího, tím lépe pro něj.

Za zadními sedadly už přichází to, čím si D-Max vysloužil zařazení do kategorie pracovních aut. Nákladový prostor, lidsky řečeno korba, je dost objemný, abyste převezli vše nezbytné. A na první pohled už ti zkušení z vás jistě odhalí skvělou vychytávku, kterou skýtá nástavba konkrétního vozu. Klasické pickupy se totiž vyznačovaly tím, že vše převážené bylo díky otevřené korbě snadno dostupné. Bohužel, cenné věci nechávat na očích se nevyplácí, někdy by i ten déšť mohl vašemu nákladu ublížit, a tak na většině pickupů najdete laminátové nástavby. Kdo ale někdy hledal zatoulaný šroubovák v hlubinách korby, dá mi za pravdu, že stříška je sice praktická, ale občas si budete přát Saxániny ruce. Tady jsou naštěstí boční neprůhledná okna, která můžete odemknout a dostat se jimi do většiny míst na korbě. Jen bych uvítal, kdyby byly napojené na centrální zamykání.

Bohužel nejsou, a tak musíte hezky ručně odemykat jednotlivé otočné kličky. Celkem je jich na autě šest, po dvou na obou bočních oknech a další pár nad zadním víkem. To mimochodem po otevření padne jak podťaté a při zavření zase drtí cokoliv, co jste na něm zapomněli. Ale stejně moje sluneční brýle měly svá nejlepší léta za sebou.

Jízdně jsem se napřed Isuzu bál. Pracanti a terénní vozy dříve neposkytovaly zrovna přehršel komfortu, tedy abych byl přesný, jízda s některými vás potěšila asi stejně, jako návštěva zubaře v kombinaci s vaší žaludeční nevolností. Dnes už to díkybohu platit přestává a právě D-Max je toho dobrým důkazem. Chová se totiž jako úplně běžné normální auto, jen tam sedíte o půl metru výš, než jste zvyklí. A nejen jako běžné auto, ale jako velmi pohodlné auto. Jistě, něco by se dalo svést na vyšší profil gum, tlumiče s velkým zdvihem a měkké sedačky, pravdou ale je, že jízdní nastavení tohoto auta vás dost možná ani nebude nutit pořídit k pracovnímu pickupu nějaký další osobák. Schopnost vypořádat se s dárečky od našich silničářů se u terénního auta tak nějak předpokládá, ale D-Max vás ani nebude otravovat akustickými informacemi o tom, že vaše kolo právě vymetlo nějakou díru. A pokud naučíte rodinu nastupovat do výšky bez odmlouvání, může sloužit i jako rodinné auto. A to v každém směru, neměl bych problém se s ním vypravit i na dovolenou, protože dálnice není pro tohoto fešáka žádný problém. Jen pokud se přiblížíte v Německu k rychlosti 150 km/h, připravte se na vyšší akustický hluk, který je pochopitelnou daní za světlou výšku a rozměry auta. Oceníte ale šestistupňovou převodovku, která například chybí populární Toyotě Hilux.

Pravda, manévrování v městském provozu je s velkým pickupem trochu nepraktické, na druhou stranu, většina obrubníků a výmolů vás nezajímá, takže se nakonec vždycky protáhnete. Obratný je ale D-Max dostatečně, má velký rejd, takže vklínit se do nějaké mezery nakonec není tak těžké, jak by se u velkého auta mohlo zdát. Trochu horší bude najít místo k parkování, vzhledem k délce totiž potřebujete spíše dvě místa za sebou.

Jelikož předek auta zdobí naviják, můžeme se v klidu pustit do terénu. I když vypadá to, že lano je tu spíš jen pro ten klidnější pocit, v reálu jej moc potřebovat nebudete, protože průchodnost D-Maxe je neuvěřitelná. Za to vděčí opravdu velké světlé výšce, kterou předčí řadu svých konkurentů. Navíc vás ukolébá svou odolností a tím, že se nenechá rozhodit na žádném výmolu. S terénem si zkrátka poradí hravě a navíc se o něj nebudete moc bát. Je to pracovní auto a pár šrámů snese, protahovat se kolem keřů a zacákat boky bahnem vám u takového auta prostě nevadí.

Isuzu D-Max má na to obstát ve svém segmentu. Je to kvalitní terénní užitkový pickup a víte co? Přál bych si, abych ho potřeboval a mohl si jej koupit. Až tak dobrý je.

A vsuvka na závěr, jak vypadá civilnější, avšak v terénu stejně schopná varianta Isuzu D-Max, se můžete přesvědčit na fotografii.

Foto  M. Matoušek

Za možnost otestovat tento vůz děkujeme autosalonu  Dajbych s. r. o.

Předchůdcem modelu D-Max byl pick-up Campo. Ten se v Evropě prodval pod značkou Isuzu, ale tak hojně jako Opel Campo. Pochz ze stejn doby jako Opel Frontera, když automobilka Isuzu pro Němce produkovala ternn automobily a dodvala jim tak naftov motory. Na trhu vydrželo Campo do roku 2002, pak jej nahradila prvn generace pick-upu D-Max