Článek
Indy 500 je pokaždé strhující podívaná a kdo tvrdí opak, ten nejspíš nikdy neviděl ani kus závodu v televizi. Dramatické předjíždění, dokonalá strategie, šílené rychlosti... Není divu, že tenhle závod je mezi jezdci považován za jeden z nejtěžších – právem patří do takzvané Trojkoruny motorsportu (společně s výhrou v 24h LeMans a vítězstvím v závodě F1 v Monaku). Ostatně Fernando Alonso se o její získání chtěl pokusit, ale do závodu se nekvalifikoval.
Samotný průběh závodu pak rozhodně nebyl nijak poklidný, ostatně podívejte se na sestřih jeho nejdramatičtějších okamžiků:
Simon Pagenaud nakonec projel cílem s náskokem dvou desetin sekundy před vítězem z roku 2016 Alexanderem Rossim z USA, což byl podle pečlivě vedených statistik sedmý nejtěsnější dojezd v historii závodu. Třetí skončil Takuma Sato z Japonska, další bývalý pilot formule 1 a šampion z roku 2017, který podobně jako Alonso spatřuje výzvy i v dalších motoristických disciplínách.
Pagenaud je rovněž prvním francouzským závodníkem, který vítězství v tomto závodě ukořistil.
Závod Indy 500 je zajímavý hlavně tím, že několikrát v jeho průběhu vjíždní na trať safetycar, kdy se závodní vozy sjedou opět blízko k sobě, čímž závodění začíná vlastně od začátku. Jede se na 200 kol a při letošním ročníku došlo poprvé ke zpomalení už ve čtvrtém kole, a sice kvůli technickým problémům jednoho z monopostů. A další zajímavé okamžiky na sebe nenechaly dlouho čekat; všechny hlavně držela v napětí otázka, jestli Pagenaud vydrží na čele závodu až do konce. Vyvrcholením závodu se pak stal restart na konci 186. kola, kdy bylo prvních devět jezdců seřazených v pořadí Rossi, Pagenaud, Carpenter, Newgarden, Sato, Daly, Ferrucci, Hunter-Reay a Power. Všech těchto devět jezdců si to pak rozdalo o vítězství ve strhujícím finiši.
Pokud vás ale zajímají hlavně nehody, podívejte se rovnou na tu největší, do které se zapletlo hned pět monopostů...
Není bez zajímavosti, že Simon Pagenaud jel v týmu Penske, který tak triumfoval potřetí za posledních pět let a druhým rokem po sobě. Vloni se to povedlo Willu Powerovi z Austrálie, předtím to v roce 2015 dokázal Juan Pablo Montoya, další z bývalých závodníků formule 1.