Článek
Jenže pozor, tentokrát na to jde Tata úplně jinak než přes cenu. Indové pochopili, že ultralevné Nano, které je pohodlné jako sklápěcí židlička v čekárně u doktora a při nárazu stejně bezpečné jako mokrá krabice od banánů, není pro Evropu tou správnou volbou – a vsadilo (jaké to překvapení) na SUV. V Ženevě ukazuje svou vlajkovou loď, sedmimístné SUV jménem Buzzard. Společnost mu pak dělá další SUV s označením Altroz, což je sériová podoba vloni představeného konceptu 45X.
Stánek Taty je zastrčený trochu bokem, vlastně úplně v koutě. Že by se tady stály fronty, to se zrovna říct nedá, o to nadšeněji se ale věnují každému z příchozích zájemců. Neunikl jsem ani já. Napřed omluva, že všechna auta mají pravostranné řízení a pak už povinná prohlídka.
Altroz sám o sobě nevypadá špatně, vedle něj pak stojí ještě provedení EV, což je novinka, která se ale teprve připravuje. V autě bude buď benzínový motor 1,2 l z modelu Tiago, nebo pak turbodiesely s objemem 1,2 nebo 1,5 l, nicméně ani jedno provedení zatím nemá homologaci pro Evropu. Všímám si, že všechna vystavená auta mají pootevřená okna – když si sednu dovnitř, pochopím proč. Pokud si vzpomínáte na specifický zápach korejských aut nějakých dvacet let zpátky, pak jste doma. Údajně za to může způsob, jakým je zpracovaná kůže na sedačkách a palubní desce. Přitom Altroz sám o sobě má docela jednoduchý a příjemný interiér, byť při bližším zkoumání odhalíte mělké sedačky i extrémně tvrdé plasty v dolní polovině interiéru. Ostře to kontrastuje s některými luxusními prvky, např. Alcantara na stropě nebo ve výplních dveří.
Že nemá Altroz elektricky otevíratelný kufr se dá pochopit, ale že není ani u Buzzardu, to už překvapuje. V kufru je laciný koberec a pod ním kryje rezervu dekl z překližky. Můj průvodce rychle reaguje a říká, že tohle se ještě zlepší. A že prý ani jméno Buzzard není finální. Důležitější prý je, že Buzzard je na platformě Omega Tata, která je odvozena od Land Roveru D8. Jen je prodloužená, to kvůli třetí řadě sedadel. I tady platí, že zvenku vypadá Buzzard docela dobře, ale nahrnutá prosezená kůže na sedadle řidiče mě nutí zkoumat, zda se jedná o testovací auto, nebo jestli se to jen nepovedlo. Druhá odpověď je bohužel správně. I tady platí, že kvalita neodpovídá standardům a Indové by se měli poučit třeba u Dacie. Rozdíly v kvalitě u jednotlivých dílů interiéru jsou opravdu zarážející.
Třetím do party na stánku Taty byl koncept H2X. Malý crossover je tady vysloveně na ozdobu, i když Tata prý bude mít zastoupení v každém segmentu. Nevypadá nijak zle, dovnitř jsem se ale nepodíval.
Průvodce se mě na nic nevyptává, asi vidí moje rozpaky, pečlivě totiž sleduje, na co se dívám a na co sahám. Říkám mu, že chtějí-li uspět na trhu v Evropě, budou muset zlepšit kvalitu zpracování a materiály celkově. Odpovídá, že se na tom usilovně pracuje.
Nyní se asi usmíváte se a říkáte si, že Tata nemá v Evropě šanci. Pochopitelně, měl jsem na to stejný názor. Do té doby, než jsem si uvědomil, že podobně jsme před nějakými patnácti lety nahlíželi na auta značek Hyundai a Kia, a ještě celkem nedávno na indické motocykly Royal-Enfield, které jsou nyní mokrým snem mnohých motorkářů.