Článek
Znalcům jistě netřeba připomínat, ale jen pro jistotu si zopakujme, co to vlastně je ten pojem JDM. Pod takzvaný Japanese Domestic Market (japonský domácí trh) spadají prakticky všechna vozidla určená pro tamní domácí trh. Pro importéry daných značek je rozhodující, že takové vozy (a vlastně i náhradní díly) přesně odpovídají tamním silničním regulacím a potřebám tamních zákazníků.
JDM mánie nebere konce
Podle mnohých je zbrusu nová Supra vlastně objektivně vzato lepším autem než legendární čtvrtá generace. Ale vysvětlete to zarytým fanouškům a JDM fanatikům…
Pokud tedy máte doma Hondu Civic nebo Subaru Outback, jsou to nepochybně skvělá auta, ale technicky vzato už nejde o JDM, neboť jsou přizpůsobeny hlavně pro evropský trh, co se týká výbavy a nastavení vozu.
Zkratka JDM se nejčastěji používá (kromě i poměrně lidových vozů, které však opravdu potkáte pouze doma v Japonsku) hlavně pro speciální verze sportovních vozů – třeba Nissan Skyline GT-R M-Spec nebo V-Spec, Honda NSX Type S, Nissan Fairlady Z TT, Toyota Supra RZ Twin Turbo, Toyota Corolla AE86 a další.
Ovšem ceny těch nejzvučnějších jmen – Supra, Skyline, NSX, poslední dobou i S2000 – tedy vozů, které se ať už na filmovém plátně nebo jinak proslavily, poslední dobou dosahují stratosférických výšin. Ale proč?
Toyota Supra – Za slávu vděčí hlavně filmařům
Oranžový lak, velké zadní křídlo, bodykit. Po roce 2001 chtěl každý, aby jeho Supra vypadala přesně takhle – alespoň v počítačové hře
Důvod, proč je Supra tak drahá, není jednoznačný, roli tu hraje celá řada faktorů – možná budou čtenáři i schopni jich pár doplnit v komentářích. Jedním z nich samozřejmě jsou filmy. Toyota Supra se jako taková sice vyráběla už od roku 1993, ale až v roce 2001, kdy vyšel film Rychle a zběsile, první z dnes už zhruba 30dílné ságy, se o Supru začali nadšenci z celých Spojených států (a posléze celého světa) doslova prát. A jejich ceny už tehdy jen během prvních týdnů stouply až o třetinu – poptávka byla zkrátka enormní a aut zase tak moc nebylo. V roce 2002 se Supra navíc přestala vyrábět.
Nejzajímavější na tom je, že lidé, kteří sériovou Supru řídili, tvrdí, že vůbec nejde o auto ostré jako skalpel, spíš o pohodlné rychlé GT na každý den. Jinými slovy, soudobé BMW M3 bylo auto podstatně víc zaměřené na řidiče než sériová Supra. To až úpravy z ní udělaly okruhovou pilu, driftovací monstrum, trhače asfaltu a postrach exotických supersportů.
Nenechte se zmást, pořád šlo o rychlé auto – stovka za na svou dobu skvělých 4,6 sekundy byla dokonce o kus lepší než výše zmíněný bavorák a design z pera Isaa Tsuzukiho byl neuvěřitelně aerodynamický, takže překonala i obligátních 250 km/h – konkrétně jel 257 km/h, zde by tedy bavorák bez omezovače vyhrál.
To hlavní, proč se ale Supře podaří způsobit nejednomu nadšenci nepohodlí v kalhotách, je však motor. Supru poháněl 3,0l řadový šestiválec, ovšem atmosférická verze měla 220 koní a přeplňovaná už velmi zajímavých 330 koní – byť jste v brožurce našli hodnotu 280. A tento úchvatný motor známý jako 2JZ-GTE měl neskutečný potenciál.
Jednak stačilo jen poměrně málo úprav, aby výkon vystoupal na 500–600 koní, ale co hlavně – motor takovou sílu díky své robustní konstrukci bez problémů utáhl i se sériovými vnitřnostmi, na spolehlivost to tedy nemělo vliv. A extrémní výkony, které si jako daň nevybírají spolehlivost, to je další velmi lákavý faktor v očích tunera.
Nissan Skyline GT-R – Zásluhu má hlavně Brian O'Conner a také závodní rodokmen
Paul Walker Skyline, stejně jako Supru, dokonce vlastnil. Shodou okolností byla obě jeho konkrétní auta bílá
Velmi podobné to bylo se Skylinem. Skyline GT-R R34 poháněl 2,6l (opět řadový) šestiválec RB26 DETT a dodnes jezdí řada R34 (i starších R32 a R33) s výkony zvýšenými na klidně i 600 koní. Tyto vozy občas bývají používány i na denní jezdění.
Skyline naproti tomu byl stavěn jako řidičské auto už od prvopočátku. Důvodem je jeho rodokmen, neboť Nissany Skyline mají bohatou závodní historii, která začala v podstatě R32 z osmdesátých let. Skyline jako takový potom proslavilo hlavně pokračování Rychle a zběsile, v originále 2 Fast 2 Furious.
Snad nikdo dodnes nezapomene na ony takřka biblické záběry poté, co Tej Parker (ztvárněný Chrisem Bridgesem) v úvodu filmu zavolá „záhadnému jezdci“, že mu chybí řidič a zda si nechce zajezdit – ukáže se, že oním záhadným jezdcem není nikdo jiný než Brian O’Conner.
Záběry z jízdy, kdy Brian se svým šedým Skylinem s modrými pruhy a modrými neony spěchá, aby závod stihl, se snad všem nadšencům zaryly hluboko do šedé kůry mozkové – zejména scéna na mostě za nezaměnitelného zvukového doprovodu byla takřka legendární.
Honda NSX – Nejdelikátnější JDM auto?
Z Hondy NSX jste sice nevydolovali přes tisíc koní, uměla si ale získat fanoušky jinak
A co Honda NSX? Zdá se, že ta má obrovské renomé hlavně proto, že byla prostě vážně dobrá už z výroby. Řízný a točivý motor 3,2 V6, dokonalé rozložení hmotnosti, nízký postoj, precizní manuální šestikvalt a to nejlepší nakonec, šasi naladěné za pomoci samotného Ayrtona Senny. A to pravděpodobně hraje v tomto případě snad největší roli – každý prostě chce nasát atmosféru auta, které vyvíjel řidičský polobůh.
Samozřejmě i Supra a Skyline byla skvělá auta, o tom žádná, ale pokud některé z nich bylo už z fabriky pravověrný sporťák, byla to s největší pravděpodobností Honda NSX. 280 koní znamená sice o něco méně výkonu, ale vůz vážil jen 1 370 kilogramů, přeplňované Supry a Skyliny tedy byly o celé dva metráky těžší.
Toyota Corolla AE86 – Zrozena k driftování!
Když někde uvidíte Corollu AE86, může vám být hned jasné, že její majitel o řízení něco málo ví
Další legendou JDM, v našich končinách možná ne až tak známou, je Toyota Corolla. Fakt, nekecáme. Typ AE86 z osmdesátých let je skvělou ukázkou esence řidičského potěšení – měla jen to nejnutnější, na zbytečnosti jako meřiče přetížení, pohon všech kol nebo turbodmychadlo tu nebyl prostor. Byly tu jen kompaktní rozměry, nízká hmotnost, precizní manuální převodovka a točivý atmosférický čtyřválec o výkonu zhruba 130 koní.
Ne, tohle auto nebylo hvězdou filmového plátna, když tedy nepočítáme kreslený seriál Initial D inspirovaný oblíbeným komiksem. Tohle na první pohled obyčejné auto si oblíbil jistý Kejči Cučia, japonský závodník a expert na driftování, kterému v Japonsku nikdo neřekne jinak než Dori Dori.
86 se japonsky řekne „Hači-roku“ a Kejči si tu svoji opravdu pořádně vyparádil – tedy po technické stránce. Pořádně ji odlehčil, díky čemuž hmotnost klesla na necelých 900 kilo, vyladil motor na 190 koní a začal se prohánět po japonských horách plných serpentin, kde se svojí dokonale vyváženou Hači-roku dokázal mnohdy porazit i soupeře s mnohem silnějšími vozy. A mimo to se s ní díky její koncepci motor vpředu a pohon vzadu velmi dobře driftuje. Odtud tedy čerpá inspiraci moderní Toyota GT86.
Jedna tato „stará Corolla“ se v Británii nedávno vydražila za rekordních 46 250 liber, tedy za 1,4 milionu Kč. Přitom měl vůz najeto slušných 150 tisíc kilometrů, takže nešlo o žádnou garážovou královnu. Jenže byl po první majitelce, která auto měla po celých 34 let, s vozem se pravidelně jezdilo a navíc byl naprosto v původním stavu – šlo tedy do značné míry o jakýsi „stroj času“. Dokonce je k němu i dobový telefon Nokia a původní registrační značky!
Takže tady to máte. Někde svou roli sehrála hlavní role ve filmu (Supra a Skyline) a někde zase stačilo požehnání opravdu uznávaného motoristy (jako v případě NSX a 86). Přičtěte si k tomu fakt, že jde v podstatě o analogová klasická auta, o která je teď velký zájem, a sběratelé se mohou přetrhnout. Jasně, jsou i další skvělé vozy jako Mazda RX-7, Honda S2000, Mitsubishi 3000GT – i jejich ceny míří nahoru čím dál strměji, ale nejvíce to vyhrály asi Skyline se Suprou. S trochou nadsázky jde o pornohvězdy automobilového průmyslu.