Hyundai Kona Hybrid – Vize auta současnosti

Představme si formu elektrifikace jako přímku, kdy na levém okraji je úplně konvenční auto se spalovacím motorem bez elektrické výpomoci, na pravém potom elektromobil, který naopak neumí spalovat vůbec žádné palivo. A mezi dvěma krajními body se nachází různé úrovně elektrifikace. Je tu mild hybrid, v němž spalovacímu motoru jen lehce pomáhá startér generátor, potom klasický hybrid, kdy už se vůz umí v omezené míře pohybovat čistě na elektřinu a pak plug-in hybrid s velkou dobíjecí baterií a spalovacím motorem.

Je potom na každé automobilce, jakým směrem se vydá. Třeba japonská Toyota nastavila laťku svými klasickými hybridy, německá Audi zase dodává značnou část dieselových motorů automaticky s mild-hybridem. A mimo hru samozřejmě nezůstávají ani korejské automobilky. Konkrétně Hyundai nabízí hned dva modely – liftback Ioniq a testované SUV Kona – které sdílí paletu pohonných ústrojí zabírajících na pomyslné přímce elektrifikace hned několik bodů. Můžete je mít s klasickými spalovacími motory, ale také jako hybridy, plug-in hybridy a ryzí elektromobily.

Mně do týdenního testu přistála jakási zlatá střední cesta – tedy hybrid, konkrétně zabalený do SUV kabátku modelu Kona.

Co to konkrétně znamená? Pod kapotou Kony se ukrývá atmosférický čtyřválec (když chcete Konu s normálním spalovacím motorem, dostanete vždy pouze přeplňovaný motor), spojený s dvouspojkovou automatickou převodovkou a samozřejmě spárovaný s elektromotorem.

Budeme-li se bavit v číslech, umí benzinová přímovstřiková šestnáctistovka sama o sobě 105 koní a 147 Nm točivého momentu. Elektrický motor potom dalších 43,5 koně a rovnou 170 Nm momentu. Jelikož však oba agregáty podávají svá maxima v jiných otáčkách, činí celkový (takzvaně „systémový“) výkon 141 koní a moment 256 Nm.

Elektrický motor je krmen li-ion baterií o napětí 240 V, jejíž kapacita činí jen skromných 1,56 kWh. Jenže vyšší kapacita v daném případě ani není potřeba. Lehká baterie má stejně za úkol především vypomáhat spalovacímu motoru při akceleraci, případně absolvovat nějaké to popojíždění se zhasnutým motorem. Ze zásuvky se nijak nedobíjí, o hospodaření s baterií se stará elektronika a většina nabíjení se odehrává ve formě rekuperace při brzdění. Stav nabití baterie ukazuje „druhý palivoměr“ na přístrojovce, ale úroveň nabití prakticky nikdy nevyleze až na maximum, ani nespadne k minimu.

Dost bylo ovšem teorie, pojďme si raději vyzkoušet, jak to funguje v praxi. Stejně jako u jakéhokoliv jiného auta s bezklíčovým zapalováním, stačí i v Koně šlápnout na brzdu a stisknout startovací tlačítko. Místo zaštěkání startéru se ovšem ozve jen zacvakání pár relátek a na přístrojové desce, která má místo otáčkoměru „ekonoměr“, se rozsvítí symbol zeleného auta značící připravenost pohonu.

A odtud už stačí auto řídit naprosto normálně. Kdo se vůbec nechce zatěžovat tím, co pohonné ústrojí v danou chvíli dělá, může si jen o trochu zesílit rádio a na přístrojovce si přepnout ze zobrazení toku energie třeba na spotřebu. V tu chvíli pravděpodobně ani nepostřehnete, že po zařazení rychlosti Kona „vyplula“ z místa s vypnutým spalovacím motorem, a pokud se pohybujete například po garážích, jede výhradně na elektrický pohon.

V nízkých rychlostech se přitom ozývá ven z auta poněkud sci-fi zvuková kulisa (představte si parkování vesmírné lodi ve filmu), která má upozornit chodce na vaší přítomnost. Při pomalé čistě elektrické jízdě je totiž Kona sama o sobě slyšet jako kterýkoliv elektromobil – tedy vůbec.

Jízda s čistě elektrickým pohonem se však u hybridu omezuje maximálně na cestu z podzemních garáží nebo na popojíždění v koloně. Stačí jen trochu víc sešlápnout pedál plynu (v tomto případě přesněji akcelerátoru) a k elektromotoru přiskočí benzinový agregát. Jeho nastartování a zapojení do pohonu však proběhne tak jemně, že nemusíte být ani moc apatičtí, abyste ho prostě nezaznamenali.

V podobně klidném duchu probíhá i zbytek jízdy. Benzinový čtyřválec se v závislosti na situaci vypíná a zapíná, což sice nemůžete nijak ovlivnit, ale ani to není potřeba. Elektrický motor hraje významnou roli při rozjezdech a při většině akcelerací, a to co spotřebuje, si potom vezme do baterie zpátky při zpomalování. Řidič se nemusí o nic z toho starat a jezdí naprosto klasicky jako se kterýmkoliv jiným autem s automatickou převodovkou.

Výkon není samozřejmě nijak oslnivý. Zrychlení z nuly na sto trvá dost dlouhých 11,6 sekundy, ale tohle je klasický, na spotřebu zaměřený hybrid, takže tady se na závodění od světel nehraje. Na druhou stranu však musím vyzdvihnout použití klasické šestistupňové převodovky místo bezstupňového CVT, které používá třeba Toyota. Při maximální akceleraci totiž Kona nenechá řvát svůj motor v maximálních otáčkách, zatímco plynule mění převod, ale normálně řadí. Poslouchá se to o dost lépe než konstantní hučení vytočeného motoru.

A co ta spotřeba? Ta vychází velmi dobře. Dlouhodobě se lze držet lehce nad pěti litry na sto, přičemž nejlépe svědčí hybridní Koně město, kde lze jezdit i pod pětilitrovou hranicí. Nejvyšší spotřeba se projeví na dálnici, kde při konstantní rychlosti hybrid v zásadě ničemu nepomůže a benzinový motor si řekne o nějakých sedm litrů na sto.

Podobně příjemně naladěné jako pohonné ústrojí jsou i další náležitosti auta. Kona se snadno řídí a má sympaticky nastavený podvozek. Městské nerovnosti vymetají osmnáctipalcová kola s grácií a bez velkých rázů k posádce, pořád ale nepůsobí šasi na silnici rozměkle a v zatáčkách i přes větší náklony zachovává vůz jistotu. Žádné sportovní vyžití nečekejte, ale to by nebylo ani žádoucí. Kona je prostě pohodlným kompaktním SUV na každý den a tuhle roli zastane víc než dobře.

Jestli je něco, co se na Koně vymyká běžným zvyklostem, je to vnější design. Jako by u Hyundai chtěli zdůraznit pokrokovost svého SUV nabízeného s pozoruhodným rozpětím pohonných ústrojí, vtiskli Koně netradiční vizáž, na níž zaujme hlavně opticky komplikovaná příď s množstvím světel. Hodnocení vzhledu je samozřejmě na každém, ale umím si představit, že stejně jako spoustě lidí přijde auto neokoukané a svěží, bude další spoustě připadat zbytečně komplikované.

Naopak žádné komplikace nečekejte v interiéru, kterému není moc co vytknout. Pracoviště řidiče je po ergonomické stránce v nejlepším pořádku, materiály jsou vesměs kvalitní a moderní technologie intuitivní a funkční. Vzadu se najde dost místa pro dva dospělé pasažéry a kufr uveze 544 litrů.

Shrnuto podtrženo, při jízdě s hybridem od Hyundai se nemusíte nijak omezovat ani učit novým věcem – jediné, co se omezí, je spotřeba, takže tady je účel splněn. Kona je zkrátka a dobře odladěným moderním hybridem, ale i celkově dobrým autem. Ten vzhled nemusí být pro každého, ale jakmile se dáte do pohybu v tichu, možná uznáte, že na těch hybridech třeba i něco je.

A něco je i na ceně. Kona v hybridní verzi totiž vychází na 559 990 korun s daní v základu. Vezměte v potaz poměrně slušnou základní výbavu, obdařenou mimo jiné parkovacími senzory nebo hliníkovými koly, a v rámci kategorie jde o příjemnou cenovku.