Hyundai i30 N vs. rallye auto – Porazí amatér závodníka?

Vyrábí se v moravskoslezských Nošovicích, na jeho vývoji se podílel bývalý šéf BMW Motorsport, přeplňované dvoulitrové srdce předmětného vozu tluče v rytmu 275 koní a vyprodukovaná síla 353 Nm, respektive 378 Nm v overboostu putuje skrze šestirychlostní manuál na přední nápravu.

Řeč je o schopném, cenově dostupném a 1 509 kilogramů vážícím modelu Hyundai i30 Fastback N Performance. Auto má vlastně jen jednu nevýhodu, a to řidiče amatéra.

Naším rivalem se v tomto duelu stal 23letý Ondra Donát z týmu Donát Racing. Talentovaný jezdec soutěží už 13. rokem a má bohaté zkušenosti s autokrosem, off-roady, amatérskou rallye, vyššími soutěžemi a se závody do vrchu. Poháry se mu už na poličku nevejdou, proto jimi zdobí celou kancelář v sídle týmu.

Za parťáka na čtyřech kolech si Ondra vybral Hyundai Coupé první generace s dvoulitrovým přirozeně dýchajícím benzinovým motorem naladěným na výkon 175 koní a 210 Nm točivého momentu. Na pohled nevýstřední vůz má zdvojenou škrticí klapku, sportovní výfuk, závodní řídicí jednotku, závodní podvozek, větší brzdy a pětirychlostní manuál s upravenými převody.

Uvnitř pak nenajdete žádné zbytečnosti, nýbrž jen podstatné komponenty, tedy volant, pedály, bezpečnostní rám, hasičák, skořepinová sedadla se závodními pásy a hydraulickou ruční brzdu. Hmotnost speciálu pak činí 1 150 kilogramů.

Dokáže zkušený rallye pilot zajet na královéhradeckém okruhu Czechring lepší čas než amatér sedící v o 100 koní a 168 Nm silnějším automobilu? Bude hrát rozdílná hmotnost 359 kilogramů takovou roli?

Czechring patří mezi variabilní okruhy, takže jsme zvolili standardní nastavení trati s několika vracečkami a přejezdem přes most, což je plně dostačující k prokázání schopností obou vozidel. Díky vyššímu výkonu a sofistikované elektronice i30 N jsme si dost věřili. Dále z praxe víme, že auto na okruhu umí, což dokazuje i jeho vývoj na německém Nürburgringu. Sportovně laděné sedačky máme a částečně omezená stabilizace stejně hlídá, aby naše případná chyba neskončila malérem.

„Na Czechringu jsem s asfaltovými soutěžemi začínal, takže ho mám celkem v paměti. Myslím, že znalost trati bude mým hlavním esem v rukávu, jelikož oproti Fastbacku N mám pár deficitů, například nižší výkon i točivý moment,“ komentuje výzvu Ondra Donát.

Začalo se zlehka, zahřívacími koly a sladěním s okruhem. Ondra nás ochotně seznámil s chybami, které mnoho nezkušených řidičů předvádí na závodních tratích. Hned první a často neprováděnou zásadou je právě ona seznamka s dráhou, najití vhodné stopy a zahřátí provozních kapalin i pneumatik na optimální teplotu.

Mezi další přešlapy nováčků patří podle Ondry Donáta pozdní brzdění před zatáčkou. Jezdci pak většinou nejsou schopni zvládnout čistý průjezd a ztratí možnost přidat efektivně plyn už na výjezdu z předmětné zatáčky. O cenné sekundy taktéž přijdete, pokud budete řadit pozdě a do víru klikatého asfaltu se vydáte se špatným rychlostním stupněm.

„Možná to zní zvláštně, ale v nejlepším je třeba přestat. Nemá smysl za každou cenu drtit sériové, respektive lehce upravené auto. Takové vozy nevydrží tolik, co zvládnou tovární speciály za miliony korun. Berte tedy ohled i na vašeho plechového oře, a když má dost, polevte mu. V opačném případě se jízda na dráze může změnit v nepříjemnou noční můru,“ radí Ondra Donát.

„V každém případně buďte ohleduplní i k ostatním, sledujte situaci za sebou, a pokud hodláte z trati zmizet, nezapomeňte použít blinkr. Také na okruhu je nutné dávat ostatním řidičům vědět, jaké únikové manévry chystáte,“ dodal.

Úvodní zahřívací kola vypadala podle očekávání. Zatímco zkušený rallye pilot přesně věděl, kudy a jak jezdit, my celkem tápali a hledali vrcholy zatáček, případně vhodný kvalt. Těšila nás podpora turbodmychadla a svižný zátah odspodu, který dokázal stáhnout ztracené setiny během nepovedených manévrů. Časomíra se už nervózně klepala, nastal čas závodit.

Pokud jste s autem sžití, pak stačí pár desítek sekund a přepínáte do jiného režimu. Nestačíte sledovat ani rychloměr, důležité je dění vpředu a instinktivně pracovat s pedály. Klimatizace je vypnutá, venku polojasno, ale uvnitř vedro jako v tanku. Naše oči tak tak stíhají registrovat diodový indikátor řazení v přístrojovém štítu. No díky Biermannovi za něj!

A co se děje v hlavě rallye pilota? „Soustředím se na čistou stopu, na brzdné body, abych je posouval. Hlavně se snažím cítit auto, vím, jak se chová a co potřebuje k tomu, aby se sunulo rychleji dopředu. Myslím na to, abych ho nerozbil. Jet zostra hned na začátku umí každý, ale jet rychle a zároveň tak, aby ta rychlost vydržela do cíle, je podle mě nejzásadnější,“ sděluje myšlenkové pochody Ondra.

První měřená kola jsou za námi a výsledky ukazují poměrně vyrovnané časy. Ondra nám však ujížděl o téměř pět sekund. Aby ne, když je na domácím asfaltu.

Druhou sekci jsme celkem pokazili. Přílišná sebedůvěra znamenala zbytečné chyby a pozdní brzdění ve spolupráci s přehnaně aktivní stabilizací způsobily zbytečný časový propad. V posledním kole jsme dokonce omylem zapnuli ESC naplno a zjistili to až v cíli – mizerný čas tomu odpovídal.

Musíme však přiznat, že bez přitakávání elektroniky by takový závod pro okruhového začátečníka a jeho auto nemusel dopadnout vůbec dobře.

Třetí část už je pocitově lepší, člověk si více věří, pneumatiky odladěné speciálně pro N lepí jako zpevňovací páska a emoce ustupují miliardám myšlenek proudících mozkem. Trať už není jen asfalt, ale imaginární linie vedoucí naše ruce. Práci motoru točícího přes šest tisíc otáček doprovází ještě lahodné střílení z výfuku, ze kterého mají potěchu i fotografové a kameramani. Častokrát nás fascinuje, o jak schopný sportovní vůz jde.

Kostky byly vrženy a rozjezděny na prach. Výsledková tabule neúprosně oznámila vítěze. Ondrův mistrovský čas byl 1:06,731, zatímco my to zvládli nejlépe za 1:11,450. Jezdec se speciálem a bohatou praxí nám tedy ujel o 4,719 sekundy.

Co se však stane, když schopné a výkonné vozidlo svěříte do rukou zkušeného pilota? Posadili jsme Ondru do „enka“ a zapnuli časomíru. Mladý talent prakticky neměl čas si auto osahat, ale i přesto zajel své nejlepší kolo za 1:06,146, čímž poměrně znatelně překonal náš nejlepší začátečnický čas.

Hyundai i30 N tak znovu dokázal, že se nebojí všedních dnů, ale i závodních tratí. Už z továrny sjíždí odladěn a připraven podávat solidní výkony. I když nejste zrovna řidiči-specialisté, stejně si s autem užijete spoustu zábavy. Nemusíte se tak bát vyrazit na nějaký okruhový den, dosyta se tam vyblbnout a pak v klidu přemýšlet, kam že to po závodech pojedete nakoupit nebo v kolik hodin vyrazíte do práce.

Za technické zázemí a podporu děkujeme skupině RallyHK.