Hyundai i30 jako fastback spojuje praktické a elegantní

Na samý úvod trochu slovíčkaření. Víte, jaký je rozdíl mezi liftbackem a fastbackem? V zásadě jen velmi malý – oba vozy disponují víkem kufru s výklopným zadním oknem uzpůsobeným pro výborný přístup do zavazadelníku, ovšem silueta fastbacku plynule padá až do konce, zatímco liftback je na konci auta obdařen ještě malým „schodem“ imitujícím víko kufru sedanu. Právě proto je třeba Škoda Octavia liftback, zatímco i30 přidává do názvu přídomek Fastback.

Pravdou je, že i30 má všechny předpoklady k tomu, aby se jednalo o vyloženě hezké auto, jenže výsledek je v některých ohledech drobně nevyladěný. Máme tu siluetu s plynule padající zadní částí zakončenou pěkným spojlerem vytaženým z víka zavazadelníku. Pohled přímo zezadu však odhaluje, že je zadní partie i30 zvláštním způsobem „zmáčknutá“ a ve výsledku tedy auto působí, jako by jej někdo zezadu přišlápl. Ošklivé to není – to rozhodně ne – ale finální vzezření by zasloužilo ještě trochu dotvarovat.

Zbytek auta je každopádně bez výtek. Již zmiňovaná boční silueta je hezká, stejně jako příď s ostře řezanými světly a širokou maskou chladiče. Jistou pochvalu zaslouží i vyzývavě rudé lakování dodávající šmrnc.

Ani po stránce užitečné hodnoty Hyundai nezaostává. Vstup do kufru je opravdu ohromný, při základním postavení sedadel nabízí 450 litrů objemu, při sklopení zadních sedadel potom dokonce 1351 litrů. Cestující na zadních sedadlech strádat nebudou co se týče nohou, ovšem vyšší postavy můžou narazit na lehce limitující místo nad hlavou. Zde je vidět, že se i30 Fastback v některých ohledech trochu podřizuje eleganci na úkor praktičnosti. Koneckonců Hyundai jej prezentuje jako stylovější a dynamičtější verzi běžné i30.

Co se přední části vnitřního prostoru a pracoviště řidiče týče, tady se oproti hatchbacku nebo kombíku nic nemění. I ve verzi Fastback dává i30 najevo, že Hyundai ušel v oblasti zpracování a výbavy pořádný kus cesty. Materiály jsou na většině míst příjemně kvalitní a ergonomii bych vytknul snad jen umístění vyhřívání sedadel a volantu nelogicky kolem řadicí páky vedle nastavení jízdních režimů. Před volantem jsou k dispozici jednoduché a přehledné budíky s palubním počítačem, z prostředka palubní desky dále trčí dotykový displej infotainmentu s navigací. Jeho rozhraní je vcelku rychlé a osobně jsem rád i za vyšší pozici umožňující snadnější ovládání za jízdy.

Verze Fastback je v katalogu i30 brána jako „nadřazená“ a tomu odpovídají i motorizace. Já jsem vyzkoušel vůbec nejdynamičtější motor - a sice čtyřválec 1.4 T-GDI o výkonu 140 koní spárovaný se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou.

Motor vybavený přímým vstřikováním a turbodmychadlem se v i30 jeví jako zcela ideální varianta, zejména očekáváte-li svižnější jízdu a cestování na delší trasy. Kultivovaný agregát má dostatek točivého momentu od nízkých otáček, ve středním spektru důstojně táhne a nezleniví ani s přiblížením k červenému poli. Na druhou stranu žádný velký charakter a sportovní výkony nelze očekávat. Stovka za 9,5 sekundy nepředurčuje i30 k žádnému závodění, ale předjetí na okresce jde zvládnout bez sáhodlouhého plánování. Stačí jen podřadit a už se práší za kočárem.

Tím se pochopitelně dostávám k převodovce. Sedmistupňový automat s dvojicí spojek je u Hyundai už starší záležitostí, ale oproti předešlým letům dostal nově vyladěný software lépe pracující s použitelným spektrem otáček. Převodovka řadí a podřazuje prakticky bez výtek, vždy hladce a rychle. Na poměry dvouspojkových převodovek probíhají vcelku hladce taky rozjezdy a popojíždění.

Spotřeba se drží většinou ve velmi rozumných mezích. Dokonce i ve městě jsem se vcelku úspěšně dostával do okolí sedmi litrů na sto a mimo město lze stlačit spotřebu pod šest. Na padesátilitrovou nádrž se dá do rezervy ujet nějakých 700 kilometrů.

Faktem je, že coby dynamičtější verze, dostal fastback o kousek nižší a tužší zavěšení. A stejně jako u motoru platí, že chcete-li jezdit o něco dynamičtěji a cestovat na delší vzdálenosti, jedná se o naprosto ideální řešení. V městském provozu je i30 tuhá, ovšem nikoliv přehnaně tvrdá. Karoserii rozhází až větší výmoly a příčné spáry, ovšem i takové nástrahy překoná vůz v relativním komfortu a v tichosti. Dokonce i odhlučnění je poměrně slušné.

Mimo město pak i30 se splývavou zádí předvede velmi jisté jízdní vlastnosti. Do zatáček se karoserie nenaklání a svižně se vrhá za tuhým, byť trochu otupělým řízením. Dokonce i nedotáčivost je příkladně potlačená a v kombinaci s potentním motorem si lze s fastbackem užít i trochu srandy. Ačkoliv, jak už jednou padlo, sportovní ambice tady neočekávejte.

Hyundai i30 ve verzi Fastback ukazuje, že eleganci s praktičností lze skutečně kombinovat. S výjimkou lehce přišlápnuté zádi vypadá výborně, ale přitom do něj lze v pohodlí naložit čtyři lidi a hromadu nákladu. Výkonnější čtyřválec je v zásadě ideální jednotkou a sedmistupňový automat spolupracuje na výbornou ve všech režimech, stejně jako podvozek vyladěný do poměru tuhosti a komfortu.

Základní cena i30 Fastback startuje na částce 429 990 korun. Jenomže testovaný vůz disponoval s výjimkou panoramatické střechy veškerou příplatkovou výbavou. Za výbavu Style se dvouzónovou klimatizací, vyhřívanými sedadly, parkovacími senzory a kamerou přihodíte 60 000 korun, za paket Ultimate s adaptivním tempomatem, koženým čalouněním a elektricky nastavitelným sedadlem řidiče dalších 90 000 korun. A konečně motor 1.4 T-GDI s automatem vychází na dalších 80 000 korun. I s lakem tedy vůz vyjde na finálních 676 890 korun.