Článek
Za těch 43 let, co se Dakar jezdí, se to povedlo jen jednou. Jacky Ickx dokázal Dakar vyhrát hned napoprvé. Od té doby se ho mnozí snažili napodobit, ale všichni si na nejtěžší maratónské rallye vylámali zuby. Ať to byl Sébastien Loeb nebo vloni Fernando Alonso, tak na Dakaru je v rovnici vítězství spousta proměnných a zkušenosti jsou jednou z nich.
Loeb se vrátil po roční pauze a s úplně novým autem. A spokojený zatím být nemůže
Můžete být mistr světa v rallye, ve Formuli 1 nebo třeba hokeji, ale na Dakaru se všechno maže. Jedou se obrovské porce kilometrů a musíte mít nejen rychlost a spolehlivé auto, ale taky musíte dobře nastavit tempo, mít důvěru v navigátora, dokázat se dlouhodobě koncentrovat a potřebujete umět číst terén. A hlavně potřebujete zkušenosti. Instinkt. A ten si musíte vyjezdit právě na Dakaru, ten jinde nezískáte.
Po prvních dvou letošních etapách se to potvrzuje. V kategorii aut se v podstatě můžete jen dohadovat, jestli vyhraje Carlos Sainz, Stéphane Peterhansel nebo Nasser Al Attiyah. První z nich jede popatnácté, Peterhansel má těžko uvěřitelných jednadvacet startů v autě a deset na motorce, Al Attiyah startuje po sedmnácté.
Loeb, který umí řídit snad všechno, co má kola, motor a volant, byl ze svých předchozích čtyř startů na Dakaru nejlépe druhý – to při svém druhém pokusu, poprvé skončil devátý. „Je to pro mě obrovská výzva, mám tady nedořešené účty,“ řekl letos před startem, kdy se na Dakar vrací po roční odmlce. Ale protože jede s novým autem, je v té jeho rovnici vítězství o jeden otazník navíc. Zrovna na něj bych si kvůli tomu autu nevsadil. Ale na Al Attiyaha ano. Ten chlap má obrovský hlad po vítězství a jeho jízda připomíná spíš let. A Prokop? Buďte rozumní, první desítku bude brát jako úspěch. Třetí místo v první etapě bylo sice hodně slibné, ale on sám i všichni kolem něj si moc dobře uvědomují, že tohle nejspíš nebude pravidlem.
Prokop hned v první etapě vylepšil svůj vlastní nejlepší výsledek. Rád by ho udělal i celkově, ale moc dobře ví, že k tomu potřebuje obrovskou dávku štěstí
Mezi motorkami se vloni odehrála senzace, když Ricky Brabec dovezl Hondu na prvním místě, a přerušil tak dlouholetou nadvládu KTM. Byl to jeho pátý Dakar, tři ročníky předtím nedokončil. „Musíte letět. Nesmíte moc koukat napravo nalevo, prostě musíte dobře číst stopu i roadbook. A nesmíte mít strach,“ řekl po loňské výhře. On je z těch, kteří mohou zazářit v kategorii motocyklů společně s Tobym Pricem a Matthiasem Walknerem.
Když se vám tohle stane, je okamžitě jasné, že naděje na dobré umístění je pryč
Jenže zrovna mezi motorkáři se může stát vážně cokoliv, a vítězství tak může připadnout klidně někomu z dalších, méně známých jezdců. Tady totiž může každá chyba znamenat podstatně víc než jen ztrátu času…
V kamionech, což je tradičně pro české fanoušky jedna z nejzajímavějších kategorií, by bylo překvapením, kdyby Dakar vyhrála jiná značka než Kamaz nebo Maz. Není to jen nasazením, ale i počtem posádek. Kamaz má tři kamiony, Maz dva. A všech pět aut i posádek je schopno jet na vítězství. Loprais i Macík se shodují, že umístění v první pětce by pro ně bylo úspěchem. Na ty dva si klidně můžete vsadit, že dojedou do cíle.
Kdo bude nejrychlejší Čech v kamionu – Macík, nebo Loprais?
To Vladimir Čagin, šéf ruského Kamazu, má pro každý rok stejnou strategii. „Ať vyhraje ten nejrychlejší.“ Po dvou etapách je to Daniel Sotnikov, ale stačí jedna chyba, aby se z týmové jedničky stala dvojka, v tomhle nemají Rusové slitování a nejedou na vítězství jednotlivce, ale značky.
Cokoliv jiného než vítězství by Kamaz považoval za fiasko
Jak vám ale každý z výše zmíněných řekne, tak Dakar se vyhrává až v cíli. Stačí jediná chyba nebo technický problém v poslední etapě a je vám k ničemu, že jste celou dobu vítězili. I to je kouzlo dakarské rallye…