Hlavní obsah

Hravý a dravý Ford Puma není jen autem pro holky

Foto: Jan Havlát

Ačkoli se to na první pohled nezdá, Ford Puma není jen motorizovaný módní doplněk křehkých žen nebo tvrdých metrosexuálů. Proč? Čtěte dále a dozvíte víc

Malé sportovní kupé s pohonem předních kol postavené na bázi Fordu Fiesta? To nemůže fungovat! Nebo ano? Jak se model Puma vyvíjel, jaký motor je nejvhodnější, které nemoci vůz sužují a jak se to s ojetým autem s pořizovací cenou od 10 tisíc korun má dnes? To a mnohem více prozradí následující řádky.

Článek

Psal se rok 1997 a z německé výrobní linky severoamerické značky Ford začaly sjíždět první kusy malého sportovního kupé nazvaného Puma, které se mohly rovnou pochlubit velkou zajímavostí. Vývojáři sice použili platformu Fiesty, ale samotnou karoserii Pumy už nenavrhoval člověk, nýbrž počítač, který zvládl dokončit design za pouhé tři týdny.

Foto: Jan Havlát

Karoserii Fordu Puma má na svědomí počítač. Práce na designu mu trvaly jen tři týdny

Už za dva roky (koncem r. 1999) dorazil decentní facelift, zahrnující nový přístrojový štít, středový panel, volant, sedadla a později přišla na řadu také montáž třetího brzdového světla, dvou lambda sond a větších brzdových kotoučů. Auto se pro evropský trh vyrábělo až do roku 2001 a cena byla kolem 700 tisíc korun.

Foto: Jan Havlát

Ford Puma je nepřehlédnutelný zezadu, a to díky ikonickým světlometům

Základní kola byla 13palcová a druhou alternativu tvořily 15palcové disky. Modely Puma od německého úpravce Wolf však legálně dostaly 17palcové ráfky. Většina vozů byla vybavena nevypínatelnou jednoduchou kontrolou trakce, systémem ABS a u většiny těchto vozů také po čase odešel jeden nebo více snímačů otáčení kol.

Staré známé nemoci

Čtyřmístný interiér byl téměř shodný s Fiestou, ovšem nabídl i zajímavé výbavové prvky – například klimatizaci, vyhřívané čelní sklo nebo ergonomická sedadla (kožená, ojediněle textilní) od společnosti Recaro. Zajímavá je také originální hliníková hlavice řadicí páky – sériově totiž vzniklo 500 kusů signovaných hlavic a sem tam se nějaká objeví na prodej i u nás. Tovární audiosystém byl buď na kazety nebo přehrával kompaktní disky. Volitelně jste si mohli Pumu osadit vestavěným subwooferem.

Foto: Ford

Interiér modelu Ford Puma

Auto trpí klasickou nemocí fordů, vybavených klíčem ve tvaru „imbusu“ – vložka zámku se po čase ochodí (nebo úplně zatuhne) a auto nejde odemknout, zamknout nebo se spouští náhlá cirkulace odemykání a zamykání. První pomocí je univerzální sprej WD-40, který na tyto trable rozhodně doporučujeme.

Foto: Jan Havlát

Majitelé těchto aut často nahrazují sériová sedadla těmi sportovními

Jako téměř každý starý ford dojíždí i Puma na slabou antikorozní ochranu. Velmi často jsou korozí napadeny prahy karoserie nebo lemy blatníků, což na vzhledu a bezpečnosti moc nepřidá. Poměrně slabé jsou také brzdy, zvlášť u prvních verzí, nicméně to se dá vyřešit zástavbou brzdičů ze šestiválcového Fordu Mondeo. Ani osvětlení vozovky není vinou halogenových bodových světlometů nijak hitparadní, proto se mnoho majitelů pum odhodlalo k ilegální přestavbě na xenonové výbojky.

Foto: Jan Havlát

Hlavní lampy byly sériově vždy halogenové

Nejlepší je Yamaha

Všechny sériové motorizace jsou vždy 16ventilové zážehové řadové čtyřválce, spárované s pětirychlostním manuálem. Řadicí dráhy převodovky jsou spíše krátké a převody postavené pro svižnější akceleraci. Z toho vyplývá, že v žádné z variant nejde o dálničního stíhače, protože při vyšších cestovních rychlostech Pumy notně postrádají šestý rychlostní stupeň.

Foto: Jan Havlát

Motory v Pumě byly továrně vždy benzinové čtyřválce spárované s pětirychlostním manuálem

Nejhorší agregát, který jste v Pumě mohli mít, má objem 1,4 litru, výkon 91 koní a točivý moment 125 Nm. Poměrné líný čtyřválec byl určen spíše do města, na nákupy nebo pro ženy projíždějící přehlídkové bulváry. Za hranicemi městské džungle postrádá čtrnáctistovka dynamiku a značně sráží sportovní potenciál automobilu.

Foto: Jan Havlát

Nejvhodnější motor pro Pumu je čtyřválec o objemu 1,7 litru s VCT, nejhorší volbou je pak motor o objemu 1,4 litru

Motory s vyšším kilometrovým nájezdem mají také nadprůměrný olejový apetit a při pokusu o svižnější jízdu spotřebu kolem sedmi až osmi litrů benzinu na sto kilometrů.

Foto: Jan Havlát

Průměrná spotřeba motoru 1,7 VCT se pohybuje mezi 7 až 8 litry benzinu na sto kilometrů

Zhruba rok se pod kapotu Pumy montoval také řadový zážehový čtyřválec o objemu 1,6 litru, převzatý z Fiesty Sport. Pohonná jednotka dostala do vínku výkon 103 koňských sil a 145 Nm točivého momentu. Dnes jde celkem o raritu, vzhledem k délce produkce, nicméně bavíme se o nejmodernějším motoru, který kdy byl do Fordu Puma sériově zastavován.

Foto: Jan Havlát

Nejmodernějším agregátem v modelu Puma je šestnáctistovka převzatá z Fiesty Sport

Nejvhodnější agregát disponuje netradičním objemem 1,7 litru a na pohled nevysokým výkonem 125 koní a silou 157 Nm. Na vývoji tohoto čtyřválce však participovala také japonská Yamaha, proto se motor dočkal například variabilního časování vačkové hřídele (VCT). V praxi to znamená dostupnost až 85 procent točivého momentu už v 2 250 otáčkách za minutu, a po překročení hranice 4 000 otáček za minutu chytne vozidlo takzvaně druhý dech.

Foto: Jan Havlát

Standardně jste mohli auto obout na 13palcové a 15palcové ráfky

Výkon a rychlost si tady musíte zasloužit, ale potom dosyta užít až k omezovači otáček. Pokud jste zhýčkaní okamžitým zátahem moderních přeplňovaných tříválců, budete nejspíš zklamaní, nicméně fanoušci atmosférického plnění začnou jásat. Pokud se bojíte spotřeby, nezoufejte, je více méně obdobná jako u motorizace 1,4 litru, ovšem s tím rozdílem, že se sedmnáctistovkou zažijete alespoň nějakou legraci.

Foto: Jan Havlát

Koroze je rakovinou většiny starých aut – Ford Puma není výjimkou

K motoru 1,7 VCT se váže jedna zajímavost. Hned po svém narození ve Španělsku putoval do Japonska, kde dostal od Yamahy galvanické pokovení vnitřního povrchu válců (aplikace Nikasilu trvala jen 20 až 25 minut) a až poté se vrátil na výrobní linku do německého Kolína.

Foto: Jan Havlát

Pohled na upravený motor 1,7 VCT

Okruhové náčiní

Ford Puma se prodával také ve verzi homologovaného závodního náčiní, ovšem pod názvem Ford Racing Puma. Vůz měl oproti ostatním modelům z rodiny přepracovanou karoserii, větší brzdy, upravenou převodovku, volitelný diferenciál s omezeným prokluzem, sportovní interiér a modifikovaný čtyřválec o objemu 1,7 litru, který byl naladěný na výkon 155 koní při 7 000 otáčkách za minutu a sílu 162 Nm. Pokud už otevíráte inzertní server Sauto a hledáte volné kusy na prodej, musíme vás zklamat.

Foto: Ford

Ford Racing Puma na produktové fotografii od Fordu

Ford Racing Puma měl vzniknout ve dvou evropských sériích. První měla zahrnovat 500 kusů pro trh ve Velké Británii a dalších 500 kusů mělo být dodáno do zbytku Evropy. Nakonec se dočkali jen Anglosasové, nicméně ani tak nešlo o žádnou levnou záležitost, jelikož pořizovací cena nové Racing Pumy byla v přepočtu cirka 1,3 milionu korun. A to je opravdu hodně, protože za tyhle peníze jste si mohli koupit třeba Imprezu STi od Subaru a pravidelně zažívat řidičskou nirvánu.

Foto: Jan Havlát

Ford Racing Puma na mezinárodním srazu

Společnost Charouz ve spolupráci s firmou MTX postavila limitovanou sérii 25 kusů 145koňových modelů Ford Puma Cup. Sportovní speciál neměl VCT ani ABS, ovšem dostal ochranný rám, výkonné palivové čerpadlo, pancéřové hadice, upravenou řídicí jednotku, vylepšenou převodovku, větší brzdy, podvozek značky Bilstein, diferenciál s omezeným prokluzem a pouze jednu sedačku pro řidiče.

Foto: Jan Havlát

Ford Puma Cup používali svého času hasiči na brněnském okruhu

Takto upravený automobil dominuje na technických tratích, v zatáčkách drží lépe než dvousložkové lepidlo a je tak tvrdý, že ucítíte i přejeté listí. Vzhledem ke konstrukci vozu jste při dosažení fyzikálních hranic mohli dostat slušné hodiny a točit se jako kolotoč – naštěstí ne jako ten, který moderoval Pavel Poulíček. Jak jsme už naznačili, jde o závodní speciál, tudíž zákoně nesmí na veřejné komunikace (nemá RZ ani TP).

Foto: Zdeněk Náhlík

Pumu Cup se nakonec podařilo zachránit ze spárů hasičů a přestavět na vzhledově "civilní" verzi

Není to Subaru, ale…

Takže jak jste asi pochopili, rodinný koráb nebo supersilný sportovní vůz ve Fordu Puma nehledejte. Jde o hravé a dravé vozítko, které baví řezat zatáčky.

Neberte Pumu jako ničitele okresních silnic ve stylu Subaru WRX STi, ale vzhledem k současným pořizovacím cenám (od 10 tisíc korun a výše), nízkým nákladům na servis, spolehlivosti a množství úsměvů, které vám auto při dynamické jízdě nadělí, jde o celkem zábavného parťáka pro zdravé řidičské vyblbnutí a Pumu lze doporučit i začátečníkům.

Čas se však hnul a dnes se Ford Puma prodává ve své druhé generaci, ovšem jako (volitelně) mild-hybridní crossover bez sportovních ambicí.

Načítám