Honda Jazz 1.3 i-VTEC CVT - Piha na kráse

S typem Jazz se Honda probojovala statečně do segmentu malých MPV a dařilo se jí již s prvním modelem jak v domácím Japonsku (kde se jmenuje Fit), tak v USA. V Evropě je ovšem tento segment opomíjen a na úspěchy Fordu Fusion ostatní nenavázali. Na starém kontinentu máme zkrátka v téhle velikosti raději klasické městské prcky. Přesto si Jazz získal své zákazníky pohodlím a praktičností jednoprostorové koncepce a vyšší stavbou s vyšším posezem posádky.

Krabicovitost první generace je však dávno pryč a nyní je Jazz dynamicky střiženým fešákem. Ten se ale tradičně musí do boje o zákazníky pustit s vyšší cenovkou, kterou ospravedlňuje bohatší výbava. Ostatně podobným handicapem trpí většina malých aut z Japonska. Jazz konkrétně startuje na 364 900 korunách, my ale dnes testujeme nejlépe vybavenou verzi Elegance za 471 900 Kč. A to už je na tento segment dost. Obhájí si tedy oranžový fešák svou cenu?

Minimálně praktičností rozhodně ano, protože japonští inženýři dokázali každý centimetr vnějších rozměrů vyždímat do poslední kapky. Díky tomu si i vyšší postavy najdou ideální pozici za volantem nastavitelným v obou směrech. Pod výše umístěné sedadlo se vešla nádrž stejně, jako to má větší Civic. Díky vyšší karoserii ale máte nad hlavou dost místa a můžete mít vzadu báječná sedadla Magic Seats. Na nich má posádka dostatečný prostor nad hlavou i před koleny, navíc ale můžete ukotvit sedáky ve svislé poloze a převážet větší předměty. Po sklopení pak opěradla vytvoří s podlahou kufru rovinu. Ten má ve standardním režimu 354 litrů.

Multifunkční volant je krásně malý a vyvedený ve stejném designu, jako u ostatních modelů značky. Na dosah pravé ruky je i volič automatické převodovky CVT. Celkově palubka působí tvarově složitě, ale v reálu je přehledná a po pár kilometrech si na umístění spínačů zvyknete. Plasty působí kvalitním dojmem, ty na dosah jsou měkčené a zpracování je jako vždy u Hondy na jedničku. Infotainment je ovladatelný jen dotykově a postrádá jakákoliv tlačítka. To nemám tolik rád, po hmatu jsou obtížněji k nalezení. Jinak je auto vybaveno také řadou asistentů, například varování před kolizí nebo čtení dopravních značek a musím říct, že fungují skvěle a nikdy příliš nezmatkují.

Třináctistovka i-VTEC Earth Dreams nabízí výkon 100 koní a točivý moment 123 Nm. Jenže tyhle parametry najdete u motoru bez přímého vstřikování paliva až v pásmu 5000 otáček. Když máte manuální verzi, máte šanci potenciál motoru využívat, ale pubertální samolepku „VTEC kicked in you“ si na auto raději nelepte. My ale bohužel nemáme k dispozici manuál, čímž se dostáváme k hlavnímu problému testovaného Jazzu.

Motor by problémem nebyl, jen potřebuje vysoké otáčky, protože dole nemá co předvést. Pokud tedy sešlápnete plyn, vyletí sice otáčky k hodnotě 6000, ale dynamika se dostavuje jen velmi pozvolna. Dřív než auto přidá, to spíš vzdáte, protože zvuk motoru je v tu chvíli opravdu velmi nepříjemný. CVT se navíc snaží řadit co nejekonomičtěji, takže neustále řadí výš a výš ve snaze snížit otáčky a spotřebu. Jakmile ucítí, že nemáte nohu v poloze kick-down, už kvaltuje nahoru a odsuzuje vás ke zpomalení. Poměrně záhy jsem pochopil, že automatický režim opravdu není pro mne a jezdil skoro výhradně v režimu S. Zlepšení jízdy je v tom případě nepatrné, ale bylo mi pak za volantem lépe, protože Jazz rychleji reagoval na plyn. Vůbec nejlepší je ale používat ještě u režimu S pádla pod volantem a udržovat tak motor stále blízko vyšších pásem otáček. A například na dálnici do kopců si klidně podřaďte na pětku (CVT pochopitelně trvá na sedmém stupni), jinak začnete výrazně zpomalovat a zůstanete v pomalém pruhu mezi kamiony.

Zmínil jsem stupně na převodovce, ovšem u CVT v Jazzu se nejedná o předvolené stupně, ale spíše o nastavení nejnižších otáček. Variátor někdy motor točí zbytečně dlouho ve vyšším pásmu, jindy je zvyšuje či snižuje bez ohledu na to, jak právě šlapete na plyn. Hladký běh motoru a rychlé rozjezdy sice patří k přednostem CVT v Jazzu, celkově ale variátor hravou povahu malého svižného auta zabíjí. Pro upřesnění dodám, že na CVT Honda zapracovala a v novém HR-V prý již funguje lépe. To ale potvrdím až po nějaké testovací jízdě.

Paradoxem tak je, že nakonec se mi s městským prckem nejlépe jezdilo po dálnici. Pokud jsem tedy dával v kopcích přednastavený pátý stupeň, nebylo nač si v Jazzu stěžovat. Jízda po domácím teritoriu ve městě byla horší, ale pořád jí lze označit v rámci třídy za slušný průměr. Pokud ale pravidelně cestujete mimo město po okreskách, vyberte si v případě Jazzu jinou kombinaci motoru a převodovky. Právě tady se totiž dynamika omezená automatem projeví nejvíce. Zejména předjíždění bude problém. Alespoň že spotřeba bluesovému tempu odpovídá, mimo město se reálně bavíme o rozmezí 5 až 6 l/100 km v závislosti na provozu a terénu, v něm a na dálnici pak 6,5 l.

Některé nezpochybnitelné kvality automobilů Honda ale zůstaly, třeba citlivé a přesné řízení. Tedy, posilovač je v něm stále dost znatelný, protože auto je přeci jen pořád zaměřené spíše na řidičky a do města. Také podvozek je výtečně naladěný. Měl by být shodný s americkou verzí, kterou pohání patnáctistovka s výkonem 131 koní. Auto je tak dost schopné v zatáčkách, jak to snad u malého MPV ani nečekáte. Pravda, zase jej limituje převodovka, kde ani pádly občas nedostanete ty otáčky, které chcete. Osobně jsem zažil, že jsem 3x přeřadil a motor se trvale točil na 3000, teprve na pětku najednou spadnul na 1500 otáček. To zkazí každou zábavnější jízdu, ale většině majitelů to nejspíš nebude vadit.

Do zatáček pomáhá Agile Handling Assist, který je schopen v případě potřeby přibrzdit vnitřní kolo. Díky tomu se stanete pány zatáček a budete v nich dohánět ty, kteří vás na rovinkách předjedou. Celkově je podvozek na jízdu naladěný dobře, i když tvrději. Já to tak mám rád, auto je ovladatelnější ale současně dostatečně pohodlné a dokáže tlumit rázy a nerovnosti. Ostatně v naladění podvozků Hondy vždy vynikaly. Jazz vyniká i v akustice kabiny, která je příkladně odhlučněna od motoru i aerodynamického hluku. Také brzdy jsou dostatečně silné a dají se citlivě dávkovat.

Celkový dojem z auta tak nakonec opravdu kazí jen variátor CVT. Doslova zabíjí jízdní projev auta, které jinak nabízí všechny tradiční přednosti japonské automobilky – praktičnost, promyšlenost, kvalitní materiály a zpracování a bohatá výbava. S manuálem půjde o skvělou volbu.

My v Evropě jsme před Jazzem měli smůlu. Ovšem Honda mal praktick hatchbacky dělala i dřve. Přmm předchůdcem byl typ Capa, kter se vyrběl v letech 1998 až 2002. Pohněla jej patnctistovka o vkonu 98 kon a točivm momentu 135 Nm a mohli ste jej mt pouze s převodovkou CVT. Po facelift se pak nabdka rozšřila o klasick čtyřstupňov automat.