Článek
Onen šmrnc spočívá konkrétně v jedné věci. Tohle testované HR-V je totiž ve verzi Sport, která má vylepšený exteriér a interiéru, ale hlavně lepší motorizaci. Zatímco ještě donedávna se dalo HR-V koupit pouze s poněkud slabým atmosférickým čtyřválcem 1.5 i-VTEC, pod kapotou „sportky“ se ukrývá 1.5 i-VTEC Turbo. A právě ono slůvko Turbo dělá divy.
Pak tu máme třeba ještě nové nárazníky (ten zadní hostí dvojici pěkných výfukových koncovek), černé detaily v přední masce, do vínova laděný interiér a další drobnosti. Zkrátka a jednoduše udělala Honda všechno pro to, aby bylo HR-V po jízdní i estetické stránce „zapamatovatelnější“ než dosud. Protože právě tak by se dalo shrnout dosavadní působení současného HR-V na trhu – vlastně docela dobré auto, na které se rychle a snadno zapomíná pro absenci čehokoliv výjimečného.
Interiér, ve kterém se konečně dobře sedí
Pominu-li teď sympatické osvěžení a zlepšení ve vnějším vzhledu, je asi největším benefitem mimo motor nový interiér. Vínovo-fialové zbarvení polokoženého čalounění sice nemusí být pro každého, ale celkový dojem z interiéru je lepší, nemluvě o tom, že jsou nová sedadla s výraznějším bočním vedením pohodlnější.
U starších verzí jsem býval poněkud otrávený z krátkých a „na plocho“ ukotvených sedáků, které nepodpíraly stehna, tady už jsme takový problém nezaznamenal – naopak se v HR-V Sport sedí za svalnatě tvarovaným volantem přirozeně a v dobré pozici. Společnost mně tu dělá jednak přístrojová deska s trojicí tubusů a nastavitelným, barevně osvětleným rámečkem, ale i dotykový displej infotainmentu s navigací.
Co se palubních technologií týče, Honda se mezi špičku bohužel neřadí. Palubní počítač s malým jednobarevným displejem je sice dostačující, ale působí zastarale. A žádný extra dojem neudělal ani infotainment, na kterém je až příliš vidět, že se jedná o poměrně obyčejný a nepříliš rychlý tablet s operačním systémem Android.
Vzadu je místa dostatek, jen vyšší osoby budou možná strádat s prostorem na hlavu, a jako dostatečný lze s klidem označit i zavazadelník. Jeho 448 litrů, případně 1 473 litrů při sklopených zadních sedadlech, se řadí do průměru třídy.
Motor, který konečně dobře jede
Jak už bylo řečeno, hlavní doménou verze Sport je motor, daleko výkonnější než u ne-Sport výbav. Patnáctistovka s turbodmychadlem, pyšnící se solidními 182 koňmi výkonu a 240 Nm točivého momentu, zažila svůj debut v Civicu současné generace a již dříve jsem si potvrdil, že jezdí výborně, zejména pak v kombinaci s manuální převodovkou.
Právě manuál mám i v HR-V a z pohledu dynamiky není lepší volba. Nahlédnutí do tabulek prozrazuje, že HR-V s turbem a manuálem zrychluje na stovku za 7,8 sekundy. Stejný motor, jen s bezestupňovou CVT převodovkou, potřebuje na totéž o necelou sekundu déle a základní atmosférická patnáctistovka se nevejde pod deset vteřin.
Akcelerace na stovku, při které se motor vytáčí do maxima a využívá se plný potenciál výkonu, je ovšem v běžném provozu nevypovídající. O mnoho důležitější je totiž pružné zrychlení v nižších a středních otáčkách, a v tom přeplňovaná patnáctistovka kraluje. Ještě před hranicí dvou tisíc umí motor s rozumnou prodlevou turba zabrat a radostně táhne skrz celé střední spektrum. HR-V umí být i vyloženě svižné, a ani se nemusím nijak zvlášť snažit. Točivý moment je dostupný na požádání kdykoliv, a jelikož motor „nezdechne“ ani ve vysokých otáčkách, nechá se klidně vytočit až k červenému poli.
V takovém režimu začne HR-V fungovat tak, jak to nikdy předtím nedokázalo – začne s ním být vlastně i sranda. Zmíněná šestistupňová převodovka má navíc tradičně špičkové řazení, na které jsme u Hondy zvyklí. Krátká páka s kompaktní hlavicí se pohybuje ve svojí kulise s náznakem příjemné mechaničnosti, přesně a po krátkých drahách.
Ze silného motoru a přesné převodovky by snad mohl kdekdo nabrat dojmu, že je HR-V Sport opravdu sportovní. Zase taková změna ale neproběhla – HR-V je přirozeně stále SUV na zvýšeném podvozku, po němž jeho majitelé chtějí zejména pohodlí. Na druhou stranu má být ale verze Sport sportovnější, a tak v Hondě hledali kompromis, který nakonec uspokojivě nalezli. HR-V umí po městských kostkách důstojně nedrncat, a jakmile se pod koly objeví hezká silnice, řídí se příjemně a má solidní jízdní vlastnosti – byť samozřejmě žádná odezva řidiči a nadšení předávané skrz volant se nekoná.
HR-V druhé generace vždycky umělo fungovat ve všech režimech relativně uspokojivě, jenže provedení Sport jde ještě o něco dál – funguje totiž ve všech režimech skutečně dobře. Nový motor dodal tolik potřebnou šťávu, podvozek umí být pohodlný, ale podrží i v zatáčkách, a jestli se smíříte s tím, že je prostornost „jenom“ průměrná, pak se jedná o dobrou volbu. A pořád má tu správnou úroveň výstřednosti.
Cena HR-V Sport s manuální převodovkou je nastavena na 689 900 korun a výbava je prakticky totožná jako u nejvyšší běžné výbavy Executive, která stojí s atmosférickou patnáctistovkou a manuálem 644 900 korun. Za Sport si tedy připlatíte, ale dostáváte HR-V v jeho vůbec nejlepší verzi.
Technické údaje | |
---|---|
Motor | zážehový řadový čtyřválec, přeplňování turbem, uložený vpředu napříč |
Zdvihový objem | 1 498 cm3 |
Výkon | 182 koní (134 kW) při 5 500 ot./min. |
Točivý moment | 240 Nm při 1 900 - 5 000 ot./min. |
Převodovka | šestistupňová manuální |
Pohon | předních kol |
Pohotovostní hmotnost | 1 337 kg |
Akcelerace 0-100 km/h | 7,8 s |
Maximální rychlost | 215 km/h |
Spotřeba (kombinace) | 6,5 l/100 km |
Objem palivové nádrže | 50 l |
Kola a pneumatiky | 225/50 R18 |
Rozměry (délka/šířka/výška) | 4 346/1 790/1 605 mm |
Rozvor | 2 610 mm |
Objem zavazadlového prostoru | 448 l |