Honda CR-V – protože SUV má být hlavně pohodlné

Takže v čem tkví to pomyslné eso v rukávu, jímž bude CR-V získávat zákazníky narvaného segmentu SUV-kompaktů na svoji stranu? Je to pohodlí. Možná si teď říkáte, že velká spousta aut je dneska pohodlná, a máte pravdu, jenže jen málo aut přináší do hry tak pohodové celkové naladění, jako právě CR-V.

Začíná to už usednutím do prostorného, útulného a komfortního interiéru. Přední sedadla jsou až „nejaponsky“ gaučovitá, přesto však dostatečně tuhá, aby pohodlně podepřela libovolnou postavu i na delších cestách. Na místech v druhé řadě je dostatek prostoru i pro dospělé, a máte-li choutky řídit minibus, lze připlatit ještě za dvojici přídavných sedadel v kufru. A když už jsme u kufru, základní objem pětimístné verze činí 561 litrů a pro sedmimístnou verzi je to pořád stále slušných 472 litrů. Sklopením sedadel si potom lze přijít až na 1 756 litrů zavazadlového prostoru.

Zpracování interiéru se oproti předešlé generaci dost posunulo, byť třeba dřevěné lišty některých částí obložení jsou hlavně otázkou vkusu. Já bych je ve svém autě asi úplně nepotřeboval, ale svou roli pro zesílení dojmu z útulného vnitřního prostoru splňují dobře. Chválu zaslouží i velké množství ryze praktických odkládacích prostor, mezi nimiž vyčnívá hlavně posuvná a vyjímatelná přihrádka ve středové konzoli. Co do „digitální“ výbavy, klasická přístrojovka uvolnila místo kompletně digitálnímu budíku, doplněnému elegantními stupnicemi teploměru a palivoměru. Základní dění lze sledovat taky přímo před sebou na head-up displeji, nikoliv však klasickém, ale v podobě vyjížděcího „průhledového štítku“. Po řidičově pravici se pak po vzoru dnešní doby nachází velký dotykový displej s navigací a dalšími funkcemi, ovšem ten v rámci konkurence poněkud zaostává. Až moc je na něm vidět, že se jedná o nepříliš rychlý klasický tablet s operačním systémem Android a jen trochu poupraveným rozhraním.

Celkově tedy CR-V dýchne uvnitř dojmem hodnotného komfortu a pohodlí, ale je to v zásadě nic proti tomu, jak se projevuje při jízdě na silnici. Už na prvních metrech mě Honda překvapila okázalou úrovní pohodlí, kterou CR-V vtiskla. Středně velké SUV se pohybuje po silnici s nebývalou lehkostí a vysoké zdvihy měkce nastavených tlumičů jemně a tiše požírají nerovnosti a výmoly. Celkový dojem z jízdy je maximálně kultivovaný, komfortní, vůz se příjemně a jednoduše ovládá řízením, které je přesně tak otupělé a decentně přeposilované, aby to k charakteru podvozku perfektně pasovalo.

Podobně komfortně se chová CR-V ve městě, ale i mimo něj. Při dálničních přesunech vyžaduje řízení jen minimum korekcí volantem, a dojde-li na zatáčkovité trasy, karoserie s měkkým podvozkem se nenaklání ani zdaleka tak, jak bych podle charakteru čekal. Na žádné divočení to ovšem není, což ani nikdo nechce – jak už tady padlo, celkové naladění auta vybízí k naprosto poklidné a pohodové jízdě.

A nejinak je tomu i v případě pohonného ústrojí. Stejně jako mnozí další výrobci, Honda už definitivně ustoupila od naftových agregátů, takže pod kapotou CR-V lze nalézt hybrid, v němž se setkává benzinový dvoulitr s pomocnou silou elektromotoru, nebo přízemnější přeplňovaný čtyřválec 1.5 VTEC Turbo. Právě ten jsem vyzkoušel, a to v kombinaci s bezestupňovou automatickou převodovkou CVT. Už na papíře nezní parametry motoru vůbec špatně. 193 koní se snoubí s 243 Nm točivého momentu a už z jeho použití v Civicu vím, že umí letět jako z praku. Jenže CR-V je přece jenom o něco větší a těžší, a hlavně má CVT převodovku, čímž působí pohonný řetězec rázem o něco „ležérněji“.

Zcela konkrétně třeba zrychlení z nuly na sto probíhá za rovných deset sekund. A když při klidné jízdě najednou šlápnu „podlahu“, převodovka nejprve chvíli přemýšlí, než sníží převod a auto začne svižně, přesto však trošku rozvážně zrychlovat. Jenže rychlá jízda není úplně priorita. Daleko podstatnější je, že rozjezdy probíhají naprosto hladce, motor je uvnitř většinu času tichounký a zpravidla se při normální jízdě jen líně převaluje v první třetině otáčkoměru. Taky z tohoto pohledu vytváří CR-V dojem klidného a kultivovaného auta na každodenní ježdění do práce, či na vyklidněné delší cestování. Snad jenom ta spotřeba mohla být o kousek nižší. Ve městě jsem v průběhu testu jezdil zpravidla lehce přes deset litrů na sto, mimo město potom okolo osmi.

Shrnuto podtrženo musím říct, že jsem novým CR-V vlastně docela překvapen. Japonská Honda totiž přivedla na svět skutečně okázale pohodlné, komfortní, tiché a kultivované auto, čímž vtiskla své stálici přesně ty hodnoty, které budou zákazníkům imponovat. Protože když už si někdo kupuje SUV, jde mu ve většině případů právě o komfort, snadnost ovládání a celkovou „uvolněnost“ celého auta. Plus samozřejmě o módní a společenskou prestiž. I tu umí CR-V dodávat, neboť nad to všechno, co už bylo zmíněno výše, i docela dobře vypadá.

Při pohledu do ceníku se nabízí cena už od 669 900 korun, jenže zatoužíme-li po testované specifikaci, patřící mezi nejvyšší, dostáváme se lehounce přes milion. Konkrétně stojí testované CR-V s výkonnější verzí přeplňované patnáctistovky, pohonem všech kol, automatem a výbavou Executive 1 024 900 korun.