Hodnotíte auta jen podle papírových parametrů? Děláte chybu!

Soudíte knihu podle obalu? Většina lidí ano, protože vnější design je v motoristickém světě velice důležitý. Právě na to dojel například Fiat Multipla, auto tak ošklivé, že i Kryton z Červeného trpaslíka oproti němu vypadá jako Miss Universe. Když však nahlédnete dovnitř, pochopíte, o jak precizní a praktické MPV jde.

Nedávno mě pobavila reakce jednoho chlapíka (majitele Tesly), který na sociální síti Marka Zuckerberga sdílel video, kde řídí půjčený Lexus RC F Track Edition a porovnává ho s Teslou Model 3 Performance. Pominu-li, že se sprint konal na veřejné silnici za provozu, přijde mi skutečně nešťastné stavět tyhle dva vozy proti sobě. Nehledě na fakt, že popis videa hlásal, že RC F TE je vhodný jen do sucha a super podmínek, protože třeba na kostkách šel ihned bokem. Když vidím, jak dotyčný drží volant, tak snad raději souhlasím.

Ale abych se vrátil k jádru pudla, na krátkodobé zrychlení je výkonný elektromobil téměř neporazitelný. Jenže vyhlášená nekvalita vozidel od Tesly bije do očí všech, kteří každý den nesnídají environmentální studie o škodlivosti moderních spalovacích motorů nebo zbytečnosti vodíku. Lexus je tedy pomalejší, ale jakostí, zpracováním, provedením, vývojem a závodními schopnostmi strčí Muskův aušus do kapsy. Na druhou stranu technologická vyspělost Tesly je v určitých ohledech až dechberoucí.

Co třeba off-roady? Všichni jistě znáte Mercedes-Benz třídy G. Jde o velice schopnou krabici ze Štýrského Hradce, která se ze 70 % vyrábí ručně a stojí to, co nový byt ve východních Čechách. Taky však neprojede úplně vším, obzvláště se sportovně laděnými továrními pneumatikami. Postavte proti mercedesu Jimny, papírově tenhle souboj malý Japonec nemůže vyhrát.

Jenže realita je pak taková, že čím má vozidlo kratší rozvor a přesahy, tím vhodnější je do terénu. V přirozeném prostředí Geländewagenu (města, dálnice) se Jimny nechytá, ale v té skutečné přírodě plné stoupání, klesání a převýšení se kompaktní suzuki s benzinovou patnáctistovkou může rovnat osmiválcovému géčku.

Další příkladem je ruská Buchanka. Kvalita zpracování auta je na hony mizernější než u Tesly, bezpečnost takřka nulová a design prehistorický. Papírově tedy propadák, ve skutečnosti evropský bestseller značky UAZ. Užitná hodnota, počet míst k sezení (až 9), cena (kolem půl milionu) a unikátnost prostě přebijí i určitou výrobní nedokonalost.

To nikdo nekupuje, jen kopie mercedesu, předražený koncern, kdo si koupí Hyundai, nadosmrti (zde si doplňte výrok Miloše Zemana) je. Tyto a podobné hlášky mířené třeba proti Dacii, Fabii, Octavii nebo Tucsonu už četl asi každý.

Jestliže se podíváte pravdě do očí, zjistíte, že Dacia expanduje stejně rychle jako malé dítě mířící na toaletu po prvním ochutnání kari. Škoda Fabia zase dlouhodobě vede prodejní žebříčky segmentu malých vozů, a dokonce si v této třídě drží 50% tržní podíl. A nejde jen o firemní nákupy, fábku milují především soukromníci.

Škoda Octavia třetí generace po faceliftu byla za svoje čtyři oči kritizována, ale ani to jí nezabránilo, aby se opakovaně stala nejprodávanějším automobilem v Česku. A co SUV značky Hyundai vyráběné v Nošovicích? Kdo se Tucsonu směje, zřejmě netuší, že jde o jedno z nejúspěšnějších sportovně-užitkových vozidel v celé Evropě.

Na to mohu plynule navázat s i30 N, se kterým jsme měli tu čest několik tisíc kilometrů. Vzhledem k relativní nenápadnosti se auto snadno stane terčem posměchu, přece jen jde o Hyundai, a ne třeba o Aston Martin. Nicméně jihokorejské logo nosí velmi schopný automobil, který vyvíjel samotný konstruktérský mág Albert Biermann, který dříve ladil ty nejostřejší bavoráky ze série M.

Uznávám, že výkon, turba a elektronika nejsou vše. Sám jsem zkusil s enkem vyzvat pilota Ondru Donáta s rallye speciálem Hyundai Coupé na závod. I přesto, že měl jezdec k dispozici nižší výkon, nižší točivý moment a byl bez podpory elektroniky, v souboji na okruhu mě porazil, protože je prostě daleko lepším řidičem. Byl bych tedy za hlupáka, kdybych oba stroje hodnotil jen po teoretické (technické) stránce.

Okrajově ještě zmíním energetické štítky na nových pneumatikách prodávaných v EU. Tady má smysl soudit značkovou gumu nanejvýš podle brzdné dráhy na mokru, to jediné totiž reflektuje skutečnou schopnost obutí. Vnější hluk nebo valivý odpor (ten na spotřebě stejně nepocítíte) jsou na štítku pouze kvůli unijním úředníkům.

Co chci říct je, abyste auta nesoudili jen podle obalu, jednoho parametru nebo z doslechu. Když hodnotíte, dělejte to komplexně a zaměřte se na vícero faktorů. Nenechte se stáhnout fanatiky, kteří například tvrdí, že elektromobily jsou na nic, protože hoří. Hoří i běžné automobily.

Rovněž si myslím, že není úplně zdravé až násilně razit jednu ideu, opět například elektrickou. Těžba drahých kovů do baterií také není nic čistého, a ne všechna elektřina putuje do nabíjecích stanic z větrných elektráren umístěných v rakouských Alpách.

Papírová data a teorie tedy často neodpovídají praxi, viz zastaralá měřící norma NEDC. Podle ní může i osmiválcový pick-up jezdit za šest litrů benzinu na sto, nicméně skutečná spotřeba je klidně dvoj až trojnásobná.

A že se sousedovi nebo kamarádovi u jeho vozu stalo tohle, a proto je hned celá modelová řada, případně značka špatná? A není to náhodou jen ojedinělá porucha, která může nastat jak u mazdy, tak u ferrari?

Jak to sami máte, víte nejlépe vy, tak se alespoň občas pokuste dívat na auta z více úhlů a nesuďte je pouze podle papírových parametrů.