Článek
Ano, tohle se opravdu stalo. V americe. Media Hagerty si půjčila od Lane Motor Museum jejich Tatru 87 a vzali ji na polygon NCM Motorsports v Kentucky. Sam Smith, který auto řídil, pak celou záležitost zevrubně popsal, stejně jako auto samotné. A rovnou říká: „Ne, nechtěl jsem ji hodit na bok. To se prostě tak nějak stalo.“
Škody na autě jsou nakonec menší, než by se mohlo zdát
Abyste věděli, tak Tatra 87 je nejen nádherná, pohodlná a nadčasová, ale taky umí kousnout. Jay Leno, který ji má ve své sbírce a díky kterému ji zná celý svět, jí říká „zabiják nacistů“. Ve svém videu zmiňuje, že tohle auto si oblíbili nacističtí pohlaváři a že britský spisovatel Stephen Cole o celé té věci napsal: „Po začátku Druhé světové války a po obsazení Československa nacisty, se mezi důstojníky Wehrmachtu staly Tatry velmi oblíbenými auty. Jezdili v nich ale velmi rychle a často s nimi havarovali, když vyletěli ze silnice a nabourali do stromu. Spojenci o tatrovkách mluvili jako o tajné zbrani proti nacistům.” Leno ve videu dokonce říká, že za jeden týden měli nacističtí důstojníci hned sedm nehod.
Snad i proto se u Hagerty rozhodli vyzkoušet, jak to s tím řízením Tatry 87 vlastně je. A snad si u Hagerty našli informaci, že Tatra 87 je schopná jet až 160 km/h, ale že automobilka doporučovala jezdit do 135 km/h...
Redaktor Sam Smith si tedy auto vyzvedl v muzeu, dojel s ní domů a následující den s ní vyrazil v běžném provozu na testovací okruh asi hodinu od svého bydliště. Přitom nejspíš vzpomínal, jak Luigi Chinetti, závodník Ferrari a vítěz Le Mans, kdysi řekl historikovi Karlovi Ludvigsenovi, že T87 se řídí jako kříženec mezi autobusem Greyhound a letounem Mustang P-51 s křídlem plným děr.
Smith si totiž na začátku nemohl vynachválit, jak klidně a stabilně Tatra 87 působila. Doslova napsal, že byl v úžasu nad vším tím pohodlím a tichem, aby se pak vyděsil, jak ho smetl průvan, když předjížděl kamion. „Zadek auta se rozvlnil, a když jsem se to pokusil korigovat, ještě se to zhoršilo a vůz se několikrát přehoupl. Pak jsem nechal auto, ať si dělá, co chce, a ono se uklidnilo,“ píše Sam Smith. A dodává, že vůz měl tak lehké řízení, až si myslel, že má auto posilovač (což tedy rozhodně nemá). Dále taky popisuje, jak auto jemně klouže v zatáčkách.
A s těmito zážitky se pak hoši z Hagerty pustili do testování. Záhy si ale všimli, že Tatra 87 v těch zatáčkách plave víc, než se jim líbilo, a že se přitom téměř svlékly zadní pneumatiky. Tak usoudili, že by je měli přifouknout.
Boky zadních pneumatik se původně v zatáčkách přiliš defermovaly, a tak je přifoukly
Jenže… Tatra 87 jezdila původně na diagonálních pneumatikách, které rozhodně nepřekypovaly přilnavostí. A radiální pneumatiky, byť kopie francouzských pneumatik s více než padesát let starým designem, jí mají o poznání více. Podfouknuté připomínaly chováním ty staré pláště, ale po nafouknutí získaly na gripu a to se ukázalo být jako problém.
„Místo toho, aby se záď sklouzla, tak se zadní kolo v podstatě zlomilo pod auto a bylo zle,“ píše Sam Smith. „Tu samou zatáčku jsem předtím projel několikrát stejnou rychlostí, ale když jsem otočil volantem, auto se začalo převracet.“ Smith i ostatní to přičítají unikátnímu tatrováckému podvozku s kyvnými nápravami, kdy se kolo, které mělo najednou víc přilnavosti, než je zdrávo, nemohlo sklouznout. Zmiňuje taky úzký rozchod kol a relativně vysoké těžiště auta.
„Měl jsem zařazenou jedničku a nejel jsem nijak rychle, ale auto se začalo převracet. Čas se zastavil. Boční okno u řidiče bylo najednou plné asfaltu, jak auto padlo na bok a začalo se smýkat. A když se zastavilo, zpod kapoty začal vytékat čůrek benzinu,“ popisuje Smith osudové okamžiky.
„Takhle by se s tím autem jezdit nemělo, pro tohle nebylo navržené,“ přiznává Smith. A připojuje výčet škod. „Promáčklý přední blatník a zadní blatník, odřeniny a dokonce i odřená střecha. Vše by měla vyřešit pojistka.“
O rozsahu škod si udělejte obrázek sami
Kolega Martin Tolar měl to štěstí a Tatru 87 řídil. „Jízdou nepřipomíná jiná auta s koncepcí vše vzadu. Za koly jsou bubnové hydraulické brzdy ATE Lockheed, které fungují dobře, a Tatra poslušně zpomaluje. Ne jako jiná stará auta, kde šlápnu na prostřední pedál a rázem začnu zoufale hledat únikové zóny. Řízení je hřebenové, a ne tak citlivé, jak by se hodilo pro svižnější jízdu. Spojka jde hezky zlehka jako v novém autě,“ píše v článku a dodává, že i majitel vozu už ho jednou zvládl převrátit na střechu, a to rovnou v závodě Paříž–Peking.
Obrázky ve fotogalerii jistě nikomu radost neudělaly, ale to se prostě někdy stát může. Těšíme se na video a jsme zvědaví, jak v Hagerty obstojí další auta. Po Tatře 87 mají totiž v plánu vzít si do parády Porsche 911 Turbo generace 930 (říkalo mu Ovdovovač), nebo třeba britskou tříkolku Reliant, se kterou boural i Jeremy Clarkson v pořadu Top Gear. Opakovaně.
Na závěr se sluší zmínit, že revoluční aerodynamickou Tatru 87 navrhli Hans Ledwinka a Erich Überlacker a že ji v Kopřivnici vyráběli mezi roky 1937 až 1950 jako pětimístný luxusní sedan se splývavou zádí, v roce 1940 byly vyrobeny pro armádu i dva kabriolety. Vůz poháněl třílitrový vzduchem chlazený osmiválec do V s dvojitým spádovým karburátorem Jikov 32 SSOP a vůz měl přes čtyřstupňovou převodovku poháněná zadní kola. Celkem bylo vyrobeno jen 3 056 aut (podle jiného zdroje jen 3 023, většina navíc až po válce) dodávaných pouze státu a jeho organizacím, velmi populární byla Tatra 87 i v cizině.