Historie značky Seat je příběhem odvahy prodávat emoce

Automobily se na Iberském poloostrově vyráběly už dávno před druhou světovou válkou. Značka Hispano-Suiza se sídlem v katalánské Barceloně vyráběla luxusní vozy pro nejmajetnější klientelu už od roku 1904. Jenže Španělsko bylo vlastně až do nedávna nesmírně chudou zemí s hodně pohnutým osudem. Po kruté občanské válce se v roce 1939 ujal vlády generál Francisco Franco.

Země si sice během druhé světové války udržela neutralitu, ale díky náklonnosti k zemím „Osy“ nikdy nedosáhla na Marshallův plán. Obnova zničené a chudé země byla pomalá a idea vyrábět lidové vozy se dovedla protlačit ne dříve než v padesátých letech. Konzorcium několika španělských bank založilo automobilku s názvem „Sociedad Española de Automóviles de Turismo”, zkráceně SEAT. Stalo se tak 9. května roku 1950, tedy přesně před 71 lety.

Spůvodně zvažoval spolupráci s Volkswagenem, nechybělo tehdy málo a mohli jsme na Iberském poloostrově vidět „Brouka“ jako nejčastěji prodávané i používané auto. Transakce s VW se však nezdařila, naopak italský Fiat měl již kdysi nějaké výrobní aktivity ve Španělsku a velmi dobré místní zkušenosti. Licenční smlouvy Fiatu a Simcy na Topolina ve Francii fungovaly také na výbornou a o podobném modelu se tedy dalo uvažovat i ve Španělsku. Byla tak podepsána smlouva s Italy, která vydržela až do bouřlivého rozchodu na počátku osmdesátek.

Prvním společným projektem byl Fiat 1400 (Seat 1400), který vyjel z bran závodu v obchodní zóně barcelonského přístavu Zona Franca 13. listopadu roku 1953. Tyhle padesátkové sedany už dnes jen tak nikde nepotkáte, skoro ani v muzeu. Skutečnou historii automobilového průmyslu v Katalánsku nastartoval až v květnu 1957 licenčně vyráběný Fiat 600, tedy Seat 600. Těch vzniklo postupně za dlouhých šestnáct let na osm set tisíc kusů a k tomu zajímavá řada upravených variant, z nichž nejzajímavější je čtyřdveřová s osmistovkou pod zadní kapotou. Byl to zajímavý pokus o nabídku techniky novějšího Fiatu 850 zabaleného ještě do tvarů předchozí karoserie, která byla prodloužena a opatřena dalším párem dveří.

Po Seatu 600 se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let skvěle prodával Seat 850, licenční verze úspěšného Fiatu 850 včetně jeho ladné verze karosované mistry oboru Felicem Mariem Boanem a jeho synem Gian Paolem. Jméno karosárny Boano se kdysi dávno pyšnilo i na znaku jistého Ferrari 250 GT a je pravda, že 850 Sport Coupe má pořád neskutečný šmrnc. V sedmdesátých letech přišel zvláštní model 133, který tvarově kloubil design Fiatu 127, jenže s motorem vzadu a technickou příbuzností s Fiatem 126. Tvarově byl o trochu větší než model 126, v našich končinách známý jako „Maluch, který se licenčně vyráběl i v Polsku.

Seaty však nebyly jen čistě lidové a levné vozy. Značka se aktivně účastnila závodů, vedle licenční výroby 850 Sport Coupe se vyráběla i rychlá a větší kupátka Seat 124 Sport Coupe a zde už byl jakýsi zárodek sportovně laděných vozů, protože barcelonští zkusili štěstí dokonce se samostatně designovaným autem Seat 1200 Sport „Bocanegra“, který se představil v prosinci roku 1975 a měl pohon předních kol, zrovna jako tehdy nesmírně oblíbený Fiat 127. Bocanegra, tedy „Černá maska“ bylo autem, které vyvinuli inženýři z technického centra v Martorellu, kde se později postavila velká továrna a hlavní sídlo firmy, které zde zůstává dodnes.

S dalším „samostatným“ modelem, Seatem Ronda, který přišel na trh v roce 1982, harmonická spolupráce s Fiatem končí. Tehdy si v Martorellu najali známého designera Raytona Fissoreho (Itala, který stavěl – ne úplně úspěšně – i svá vlastní auta pod stejnojmennou značkou), aby kompletně přetvořil licenční Fiat Ritmo v úplně nový automobil. A to se Italům pochopitelně nelíbilo. Kauza kolem Seatu Ronda se dostala až k soudní arbitráži, kde musel Seat na přikladu všech odlišných částí svou (ne)příbuznost k Ritmu dokazovat. Jedna z historek praví, že Fiat šel do sporu tehdy zejména proto, jelikož měl připravený facelift Ritma, který vypadal podobně, a lidé by mohli tvrdit, že jim ho Španělé vyfoukli rovnou před nosem.

V té době už se ovšem blížily námluvy s Volkswagenem. Některé motory Seatů, jmenovitě vzácný dvoulitr ve sportovní verzi Rondy, se mohly pyšnit hlavou válců, na které pracovalo vývojové oddělení Porsche. Odkaz slavné německé značky Seat hrdě nosil na víku ventilů. Stálo tam velkými písmeny – System Porsche. A zrovna takové motory se objevily i pod kapotou malého modelu Ibiza, který přišel na trh v roce 1984 a vzešel ještě ze samostatného vývoje před sňatkem s Volkswagenem. Ale malá Ibiza, kterou navrhl Giorgetto Giugiaro v Italdesignu a na jejímž úspěchu mají svůj podíl i lidé z Karmannu, byla přesně tím přelomovým autem, které značku skutečně pozvedlo na evropskou úroveň.

Nejvýkonnější verze osmiventilového čtyřválce OHC měly až 108 koní a i běžnější patnáctistovky, které si často po revoluci lidé dovezli ze západu jako zánovní ojetiny, jely vážně úžasně. Devadesát koní výkonu a méně než tuna hmotnosti uměly s Ibizou pěkně hýbat, zejména pocitově pro ty z nás, kteří jsme tehdy v raných devadesátkách „pilotovali“ v lepším případě Favority. V té době se již v plném proudu připravovaly v technologickém centru Martorell u Barcelony zbrusu nové modely na společném základě platforem VW Group. I výroba se sem postupně přesunula z přístavní Zona Franca a v Martorell vyrostl na tehdejší časy supermoderní tovární komplex.

Když se řekne Seat, v hlavě mi kromě sportovních úspěchů v rallye, ke kterým se dostaneme hned v následujících odstavcích, utkvělo jméno Toledo. Španělé vůbec volili pro svá auta zeměpisná jména z Iberského poloostrova či Baleárských ostrovů. Prvním byla Ronda, pak přišla Ibiza, Toledo, Córdoba anebo velké sedmimístné MPV Alhambra, které za svůj název vděčí nádherné starobylé pevnosti na jihu v Granadě.

Ale právě Toledo, které se na trhu začalo prodávat přesně před třiceti lety, v květnu 1991, bylo komerčně velmi úspěšné. Osobně mi vždy do oka padla víc malá Ibiza a pak na prahu milénia sportovně střižený hatchback Leon, nicméně Toledo evropští zákazníci milovali pro jeho praktičnost. Vzniklo na bázi VW Golf MK2, ze kterého si vypůjčilo i kompletní motorovou paletu. Ale na rozdíl od něj oplývalo obrovským zavazadlovým prostorem o objemu 550 litrů. Toledo byl totiž liftback.

Podobný koncept karoserie pak mistrně využil koncern Volkswagen při vývoji naší domácí Škody Octavia, která sice vznikla už na modernější platformě v roce 1996, ale se stejným důrazem na velikost zavazadlového prostoru. Navzdory méně místa na zadních sedadlech si Toledo oblíbili hojně i taxikáři. Mělo zajímavou cenovku, z letiště dokázalo zákazníky dopravit se spoustou kufrů a dieselová „jedna devítka“ měla vyhlášenou pověst. VW Passat byl výrazně dražší, Octavia v té době ještě neexistovala a konkurenční, cenově srovnatelné VW Vento bylo jen klasický sedan.

Psát o historii Seatu a vynechat závodní úspěchy by bylo přímo hříchem. Automaticky se mi vybavuje totiž žlutá Cordoba WRX se kterou v roce 2002 získal Emil Triner post vicemistra ČR v rallye. Jsem fanouškem rallye, ale historie motorsportu je pod taktovkou Seatu podstatně širší. Jeho angažmá v WTCC přineslo například s Gabrielem Tarquinim za volantem celkové vítězství v roce 2009 s Leonem Cupra TDI. Jména Leon a pak zejména Cupra se vypracovala na nerozlučnou dvojku na první pohled neohrabaných, ale na stopkách pekelně rychlých ostrých hatchbacků. Zejména ve verzi ST, tedy v kombíku působí tahle auta docela nenápadně, ale závodním okruhu dají zabrat i ostříleným ryze sportovním automobilům.

Název Cupra se mezi ostrými a horkokrevnými hatchbacky velmi vžil. A nikdo jejich schopnosti už léta nezpochybňuje. Ibiza Cupra, León Cupra, to jsou auta, která to uměla vždycky natřít i konkurentům z vlastní koncernové stáje. Dnes je Cupra zcela samostatnou značkou.

Například designové SUV Formentor jsme pro vás na Garáži testovali dokonce nedávno. Cupra je zkrátka značka podtrhující sportovní styl automobilky, která začala jako pouhá licenční výroba italského Fiatu, ale postupně se vyšvihla na zajímavou značku v rámci portfolia VW Group. Ono profláknuté reklamní heslo „Auto Emoción“ v případě Seatu nepochybně platí a snad i po další desetiletí bude platit dál.