Historie Porsche je 70 let pilování k absolutní dokonalosti

Na začátku téhle legendární, ale poněkud nesmyslné koncepce bylo ryze praktické rozhodnutí – po představení prvního prototypu, který měl motor uprostřed, chtěl mít Ferdinand Porsche v interiéru další dvě sedačky, takže se motor musel uskromnit a posunout dozadu. To dalo velkou facku vyvážení a rané vozy značky trpěly všemi typickými neduhy: nedotáčivostí v zatáčkách, odlehčováním řízení ve vysokých rychlostech a náhlou přetáčivostí při povolení plynu. Klasická 911 vám dá všechno a ještě pár ledovým potem zalitých překvapení navíc (fajnšmekři s koulemi z oceli a vdovy po neopatrných milionářích doporučují 930 Turbo). Jenže tvrdohlavost, s jakou se inženýři Porsche drželi tohohle nesmyslného rozložení, a zarputilost, s jakou ho doladili až do podoby jednoho z nejlepších moderních sportovních aut, přesně ukazuje, o čem je Porsche: o honbě za absolutní dokonalostí.

Skáču za volant nové 911, a i když nečekám žádnou jankovitou kobylu, mám se stejně na pozoru, aby mě nekousla. Jenže 911 je hodná kočička, vychovaná, poslušná a přátelská, neustále mě zahrnuje důvěrou, že zvládne víc, takže se nemusím bát přitlačit. Z precizního řízení i pevného podvozku cítím naprostou soustředěnost, auto se nechá vést na milimetr přesně, mám ji plně ve své moci. Jediné, co mi nahání hrůzu, jsou čísla na tachometru – současná 911 GTS má podobné parametry jako bájný supersport 959 (čtyřkolka, twin-turbo, 450 koní, stovka za 3,6 sekundy a maximálka 300+ km/h). Motor burácí, turba syčí a auto polyká rovinky jako malinu, naštěstí mám na své straně taky nejvýkonnější brzdy mezi sportovními auty, na nich i Porsche fakt zakládá. A po právu, klidně vám ukážu spáleniny od pásů. Uf! Čas přeskočit do Caymana.

Pochopitelně byste mohli čekat, že slabší a lacinější model bude ve všem horší. On je ale jen… jiný. Vyzařuje stejnou koncentraci na jízdu a stejnou neochvějnou sebejistotu, posaz je podobně dokonalý a všechny ovládací prvky mi jdou na ruku, takže mě okamžitě vtáhne do řízení a postupně mi odhaluje jemné nuance své nátury. Menší a lehčí Cayman se ochotněji vrhá do zatáček, díky hmotě soustředěné kolem osy otáčení hbitěji mění směr. Vzal bych si červené GTS a vytáhl bych ho někam do hor, tam bych se s ním mazlil, užíval si jeho hlad po zatáčkách a přirozenou vyváženost, poslouchal prskání výfuku a smál se na celé kolo. K čemu je 911, když je Cayman tak dobrý?!

Jenže 911 má díky tomu nesmyslnému vyvážení hodně smyslné chování na limitu. Jen si musíte auto v nájezdu správně naladit přenosem hmoty: na brzdách se přední kola zakousnou do asfaltu, zatočit o trochu víc, než by bylo potřeba, a hned za apexem tomu začít nakládat. Zadek se přirozeně sune bokem, volant vám v dlaních naznačuje kontra a koutky se vám roztahují do stran. Je to čitelné, delikátní a vzrušující. Takhle vypadá dokonale vybroušený diamant.

A to vše jen díky konstruktérskému umu inženýrů Porsche. Víte, oni prostě milují výzvy. Lámou traťové rekordy a dobývají závodní pódia ne proto, aby se předváděli, ale prostě chtějí ukázat, co jejich auta dovedou. No, a taky si chtějí z normální chlapské ješitnosti a inženýrské hrdosti vyzkoušet, co dokážou oni sami. A díky neustálé evoluci poháněné konstruktérským nadšením je každá generace jejich aut lepší a lepší. Přitom i po těch sedmi dekádách je recept stále stejný: promyšlená konstrukce, žádná nadbytečná kila, neprůstřelná spolehlivost a každodenní použitelnost, špičkové jízdní vlastnosti a dokonalá ovladatelnost pro radost z jízdy. To platí pro základní 300koňový Boxster i pro ultimátní, Ringu vládnoucí 720koňovou 911 GT2 RS. Pravda, nové motory s turbodmychadly přišly o kus charakteru (nejsou špatné, ale husí kůži nahánějící ječák atmosfér to zkrátka není) a blížící se hybridizace a elektrifikace vyvolává otázky týkající se prožitku a radosti z řízení. Ale můžete vsadit krk na to, že inženýři Porsche udělají všechno proto, abychom se za volantem jejich sportovních aut pořád výborně bavili.

Za zrodem značky Porsche stál sen – sen konstruktéra Ferdinanda Porscheho o dokonalém sportovním autě. Když takové na trhu nenašel, prostě si ho postavil. Tak se zrodil drobný roadster 356. Těžká poválečná doba provázená nedostatkem všeho si vynutila skromné pojetí a jednoduchou konstrukci, ale výsledkem byl chytře navržený elegantní sporťák, který okouzlil i hollywoodské hvězdy. Specifikace už tehdy vycházela ze závodních regulí a pár týdnů po homologaci se 356 objevila na startu svého prvního závodu. A zvítězila. Tenhle přístup si Porsche zachovává i dnes…

A jaké Porsche byste do svojí garáže nejraději zaparkovali vy?