Historie kultovních Simsonů: Jednostopých tahounů z NDR

Přestože si pod značkou Simson hned představíme malou padesátku, to jméno patřilo během let také automobilům a čistokrevným motocyklům vyšších tříd. Továrna v Suhlu však byla především zbrojovkou a z toho vyplývala přesnost a vysoká kvalita.

Už v roce 1970 si můj kamarád zakoupil malý motocykl Simson Star SR4-2, který vynikal působivým designem a dvoudobým jednoválcem 49,6 cm3 o výkonu 2,5 kW (3,4 k) při 6 500 ot./min s typickým nuceným chlazením větrákem, a jako patnáctiletý se s ním úspěšně pustil do motocyklových soutěží.

Koupit Simsona v Mototechně tenkrát nebylo lehké, bylo jich málo, prodej byl zaměřen na domácí Jawy 50, tedy vylepšené Pionýry typu 20 a 21, jenže i malých motocyklů Jawa 50 typu 23 Mustang bylo málo vzhledem k velkým exportním úkolům československého průmyslu...

Továrna Simson v Suhlu zavedla výrobu padesátek v roce 1955, kdy už pět let běžela sériová produkce motocyklů AWO 425, úspěšných čtyřdobých dvěstěpadesátek, odvozených z konstrukce BMW R23 z Eisenachu.

První Simson byl jednoduchý moped SR1 (Simson Rheinmetall číslo 1), tedy motorové jízdní kolo s pedály, poháněné dvoudobým jednoválcem 47,6 cm3 o výkonu 1,1 kW (1,5 k) s dvoustupňovou převodovkou, který dodával výrobce kancelářských strojů VEB Büromaschinenwerk Rheinmetall ze Sömmerdy. Na trhu se chytil, vzniklo přes 150 tisíc kusů, než se objevil podstatně vylepšený typ SR2 v roce 1957, jenž přežil až do poloviny šedesátých let, kdy se objevila známá „ptačí série“.

Nové typy označované jmény ptáků jako např. Spatz (vrabec), Star (špaček), Schwalbe (vlaštovka) a jiné. K nejzdařilejším patřil mokick (tedy stroj s nožní spouštěcí pákou, nikoli moped) Simson Star SR4-2, s nímž byl zahájen vývoz do Československa. Jeho výroba začala v roce 1964 a ve vylepšeném provedení SR4-2/1 se vyráběl až do roku 1975.

Celkem vzniklo přes půl milionu Starů, v úvodu zmíněný jednoválec 2,5 kW (3,4 k) byl základní pohonnou jednotkou většiny tehdejších typů. Ve dvoumístném lehkém motocyklu Simson Sperber SP4-3 dostal dokonce zvýšený výkon na 4,6 k (3,4 kW) při 6 750 ot./min.

Přestože se největší popularitě těšily malé motocykly Simson, chtěla továrna rozšířit záběr, a proto vyvinula Simson Mofa SL1, základní dopravní prostředek s pedály, který měl s jednostupňovým převodem největší rychlost jen 30 km/h, a tak jeho řidič nepotřeboval žádný řidičský průkaz. To však v roce 1970 už nebyla trefa do černého, vzniklo jen 60 233 kusů do konce března 1972 a továrna se znovu zaměřila jen na malé motocykly a odvozené skútry.

První jednomístný skútr KR50 vyjel v roce 1958 ještě se starým motorem Rheinmetall 47,6 cm3, v roce 1964 se však rozběhla výroba dvoumístného KR51 Schwalbe s novým vlastním motorem Simson 49,6 cm3 o výkonu 2,5 kW (3,4 k), jaký měly i jiné stroje z „ptačí série“.

Třetí generace malých motocyklů Simson přišla s typem S50 v roce 1975, které stejně jako jejich nástupci S51 patří k vůbec nejznámějším Simsonům i u nás. Koncepce páteřového rámu zůstala zachována, ale vpředu se objevila teleskopická vidlice. Postupně vznikla řada různých typů, cestovních i terénních (S51E = Enduro); ve variantách S70C (Comfort) a S70E (Enduro) se zvětšil objem válce na 69,9 cm3 ještě za časů Německé demokratické republiky.

Nové modely už měly náporové chlazení vzduchem (nikoli nucené ventilátorem). V roce 1986 Simson překvapil uvedením zcela nového moderního skútru SR50 (Simson Roller), později doplněného větší verzí SR80 (motor 70 cm3 o výkonu 4,1 kW, tedy 5,6 k). V roce 1989 přešly všechny Simsony na dvanáctivoltovou elektrickou instalaci.

V letech 1955 – 1990 vyrobila továrna v Suhlu přes pět milionů jednostopých motorových vozidel. Po změně tržního prostředí skončil odbyt, většina ze čtyř tisíc zaměstnanců byla propuštěna a v roce 1991 továrna vyrobila jen pět tisíc jednostopých vozidel.

V listopadu 1991 nové vedení s řadou bývalých zaměstnanců založilo další společnost Suhler Fahrzeugwerke GmbH (SFW) a výroba Simsonů se znovu rozběhla 26. února 1992, do výrobního programu přibyly i skútrové nákladní tříkolky Simson SR50 a nové typy malých motocyklů. Počátkem devadesátých let u nás Simsony nějaký čas prodával bývalý závodník Zbyněk Havrda (společnost Havrda + Uhlig z Hradce Králové). Krátce se v Suhlu ještě vyráběly elektromobily Hotzenblitz pro externího partnera (1994 – 1996).

V roce 1994 se firma pustila do elektrických skútrů Alpha, Beta a Gamma. Dalším pokusem byl návrat motocyklů s „ptačími jmény“ Star, Sperber, Habicht a Albatross, jenže odbyt klesal, nové reorganizace přinesly firmy Simson Zweirad GmbH (1996) a Simson Motorrad Gmbh & Co.KG (2000).

Nepomohl ani vstup do třídy 125 cm3 (Schikra 125 Sport, Simson 125 RS), proto dne 28. června 2002 vyhlásila posledně jmenovaná společnost definitivní bankrot. Nejúspěšnější byly i po roce 1990 až do konce značky malé mokicky S53 a skútry SR50/1.

Kořeny Simsonu sahají neobyčejně hluboko. Už v roce 1841 vznikla v Suhlu kovárna, do níž o třináct let později vstoupili bratři Loeb a Moses Simsonové. Pod vedením rodiny Simsonů přešel podnik na výrobu palných zbraní, přidal jízdní kola a od roku 1911 osobní automobily!

Poslední typ Simson Supra byl řadový osmiválec, jenže s ním výroba vozů v roce 1934 zanikla. Příslušníkům židovské rodiny Simsonů byl zabaven majetek po nástupu nacistů v Německu k moci, podařilo se jim však odjet přes Švýcarsko do USA.

Továrna se změnila na BSW (Berliner-Suhler Waffen- und Fahrzeugwerke) a pokračovala ve výrobě ručních palných zbraní, a to nejen loveckých, v roce 1936 ale vyrobila rovněž první lehké motocykly BSW 98 (motor Sachs 98 cm3). Po válce se zrodily motocykly AWO 425 (tedy čtyřdobý 250 cm3).

Poslední série už nesly značku Simson, do konce roku 1961 jich vzniklo přesně 212 613 kusů. Pokračovala výroba loveckých zbraní, v roce 1957 byla zastavena produkce jízdních kol a ostatní už znáte, jejich místo převzaly malé padesátky Simson, dodnes nesmírně populární, a to nejen v Německu. Ostatně svědčí o tom Simson Muzeum v Žabovřeskách nad Ohří, ale i Fahrzeugmuseum v Suhlu.