Historie československých mopedů Jawetta

„Spolehlivý, pohodlný, snadno ovladatelný, při nepatrné spotřebě levný a rychlý dopravní prostředek,“ tak zněl popis mopedu, tedy kombinace motocyklu a velocipedu (pedály povinné!), v jedné z instrukčních knížek k československým výrobkům. Navíc, na mopedu se jezdilo od patnácti, bez potřeby vlastnictví řidičského průkazu, ani úřední registrace vozidla.

Československé úřady přistoupily k vývoji mopedů velkoryse, byť trochu pozdě, kdy už zase začal jejich odbyt v Evropě klesat (na 503 tisíc v roce 1956 a jen 387 tisíc v roce 1957). O výrobě mopedů se začalo uvažovat během roku 1955, první byl zahájen vývoj Stadionu, když rozhodnutím Ministerstva automobilového průmyslu a zemědělských strojů ČSR byl výrobou nových mopedů pověřen národní podnik Motor České Budějovice. Současně se však po návratu konstruktérů Josefa Jozífa a Vlastimila Bezoušky z výstavy motocyklů v Ženevě v březnu 1955 rozhodlo o vývoji jiného mopedu v pražské Jawě!

Nakonec oba mopedy, tedy první Stadion S11 a první Jawetta 551, dostaly spřízněné motory konstrukce Jawa, které se lišily především tím, že Jawetta měla vodorovný válec (motor typu 551) a Stadion svislý válec, skloněný šikmo vpřed (typ 552). Oba dvoudobé jednoválce vyráběl závod Motoru České Budějovice a dodával do továren v Praze pro montáž do Jawetty i v Rakovníku pro Stadiony.

Na druhé Výstavě československého strojírenství v Brně (později Mezinárodní strojírenský veletrh) slavily v roce 1956 premiéry významné novinky našeho průmyslu motorových vozidel, letectví i železniční techniky. K těm nejmenším rozměrově, ale k největším významem, patřily prototypy mopedů Jawetta a Stadion.

Ve druhém čtvrtletí roku 1959 konečně uvedly Závody 9. května (tak se Jawa tehdy jmenovala) nový československý moped Jawa 50 typ 551, a to v jubilejním roce, kdy značka slavila třicet let od zahájení výroby motocyklů. Dobové prameny uvádějí, že šlo o třetí významný počin Jawy v historii dopravních prostředků pro nejširší masy spotřebitelů. V roce 1933 to byl motocykl Jawa 175, jímž podnik pronikl významným způsobem na domácí trh.

Druhým se stala Jawa 100 Robot, první typ vybavený kromě motoru také pedály jako jízdní kolo, vyráběla se od roku 1937 až do roku 1946. Pak se Jawa po vývoji a předání produkce Pionýra na Slovensko soustředila na svoji řadu dospělých motocyklů, populárních „Kývaček“, vyráběných v objemových třídách 125, 175, 250 a 350 kubických centimetrů. Moped, později pojmenovaný Jawetta, byl tedy krokem k větší pestrosti nabídky. Bohužel ve výrobě vydržel jen krátce, v souvislosti s úpadkem zájmu o mopedy a direktivním rozhodnutím státního vedení musela Jawa předat závod v pražských Nuslích podniku ČKD Polovodiče, čímž se historie Jawetty v roce 1962 uzavřela. Výrobní počty byly nižší než u Stadionu, přesné údaje se nám nepodařilo zjistit.

Především Jawetta dostala moderní lisovaný rám, ručně svařovaný plamenem ze čtyř hlavních výlisků z hlubokotažného ocelového plechu tloušťky 0,5 mm (pro lisování celých bočních částí a pak elektrické svařování dvou polovin nebyl k dispozici ani tak velký lis, ani svařovací automat). Na rozdíl od Stadionu S11 měla od počátku odpružena obě kola (vinuté pružiny), přední na vidlici se sunutými vahadly a zdvihem kola 90 mm, zadní na pomocném kyvném rámu a zdvihem 55 mm. Nádrž na 2,7 litru paliva se vkládala do rámu. Komfort opět zajišťovala velká kola s pneumatikami rozměrů 2,00 – 23.

Výzkumný a vývojový závod Jawa v Praze-Strašnicích (původně motocyklová továrna Autfit Ogar) vyvinul malé dvoudobé jednoválce typu 551 o objemu 49,8 kubických centimetrů s horizontálně uloženým válcem. Vrtání válce bylo 38 mm a zdvih pístu 44 mm, výkon 1,5 koně (1,1 kW) při otáčkách 4 500 až 4 750 za minutu a točivý moment 2,65 Nm při 2 500 ot./min.

Motor byl samozřejmě chlazený náporovým vzduchem, s dvoudobým pracovním cyklem, tříkanálový s vratným vyplachováním a spalováním směsi benzin-olej v poměru 20:1. Poháněl zadní kolo řetězem přes dvoustupňovou převodovku s řazením otočnou rukojetí (jednička nahoru, dvojka dolů, mezi nimi neutrál). Primární převod měl ozubená kola, spojka byla lamelová v olejové lázni, a podle definice mopedu nesměly chybět pedály. Největší rychlost byla uváděna 22 km/h na první a 45 km/h na druhý převodový stupeň.

Konstruktéři navrhli celou typovou řadu, základní Jawetta Standart byla typ 551/00, vylepšená De Luxe 551/01. V roce 1960 se objevil druhý typ Jawetta Sport 551/02 s větší horizontální nádrží (uloženou vně rámu podobně jako u Stadionu S23); existoval také Sport Speciál 551/03. Kromě jiné nádrže dostal Sport nové sedlo a rovná řídítka pro nižší posez jezdce, s výkonem 1,8 koně (1,3 kW) při 5 550 ot./min byl rychlejší (50 km/h) a o jeden kilogram těžší (45,5 kg). Užitečné zatížení 100 kg se nezměnilo. V roce 1961 se Jawetta prodávala za 2 200 Kčs a Jawetta Sport za 2 350 Kčs, malý motocykl Jawa 50 Pionýr typ 555 byl za dva a půl tisíce, nejlevnější motocykl ČZ 125 za 5 300 Kčs a nejlevnější skútr Manet S100 za 5 900 Kčs.

Kapitola Jawetta patří v historii motocyklové (a automobilové) značky Jawa k těm méně známým. Dnes jsou Jawetty vyhledávaným veteránem a zdobí mnohé sbírky jednostopých vozidel v Česku. Obě verze můžete vidět například v Moto & Velo Muzeum v Přerově nad Labem, kde je lze přímo porovnat s vystavenými Stadiony.