Článek
Původní Škoda Octavia se v roce 1959 zapsala do historie značky jako poslední model s páteřovým podvozkovým rámem a nezávislým zavěšením všech kol, čímž se inspirovalo i modelové označení vozu. Octavia byla osmým takto konstruovaným modelem a její název vychází z latinské číslovky octo, respektive octava – osmá. Z ní vzniklo v antické éře ženské jméno Octāvia, které se ve středověku používalo ve formě Octavia.
Zpočátku se původní Octavie vyráběly pouze s dvoudveřovou karoserií tudor, ale 11. září 1960 se na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně představila i praktičtější verze kombi, která byla uvedena do výroby až v následujícím roce. Až do dubna 1961 probíhaly provozní zkoušky, homologace se uskutečnila v půlce května a sériová výroba byla zahájena v červenci.
Hlavním lákadlem první Octavie Combi byl obrovský kufr, stejně jako dnes
V Kvasinách vyvinuli první prototyp Octavie Combi v atraktivním dvoubarevném provedení laku už v září 1959. Zadní dveře byly dvoukřídlé, vodorovně členěné, a dolní část navazovala na ložnou plochu zavazadlového prostoru o objemu 690 litrů, který byl podle tehdejších standardů měřen od podlahy po strop. Sklopením opěradel zadních sedadel vznikla obrovská plocha o rozměrech 1 495 × 1 355 milimetrů s objemem až 1 050 litrů.
Už první Octavia byla vybavena chytrými řešeními, která lze přirovnat k modernímu stylu Simply Clever. Rezervní kolo bylo uložené v odděleném prostoru pod podlahou kufru a zpřístupněné samostatným víkem nad zadním nárazníkem. Při modernizaci Octavie Combi v roce 1969 však tento prvek zmizel, když se na zádi objevily horizontální svítilny z modernější Škody 100/110. K rezervě se pak dalo dostat jen po vyložení části zavazadel, ale naopak bylo zamezeno pronikání vlhkosti do „kapsy“ s rezervou.
Rezervní kolo se nacházelo v „kapse“ pod podlahou kufru
Od roku 1961 byla standardem pro všechny Octavie Combi lůžková úprava interiéru bez příplatku. Po posunutí sedadel řidiče a spolujezdce zcela dopředu bylo možné sklopit opěradla do takřka vodorovné polohy, takže navazovala na sedáky ve druhé řadě sedadel. Vyjmutá opěradla zadních sedadel pak posloužila jako podhlavník. S modelovým rokem 1968 byla lůžková úprava vylepšena možností sklápět opěradla zadních sedadel nejen vpřed, ale i vzad.
O Škodu Octavia Combi byl v Československu velký zájem, ale ještě větší zájem byl v zahraničí, kam mířily asi dvě třetiny všech vyrobených kusů. Nedostatek nových kombíků na domácím trhu vedl k rozhodnutí pokračovat s výrobou i po dubnu 1964, kdy montážní linku opustila poslední Octavia Super se stupňovitou zádí a podnik se začal soustředit na přípravu výroby Škody 1000/1000MB s motorem vzadu.
Lůžková úprava byla standardem všech Octavií Combi
I v roce 1966 se však do zahraničí vyváželo rekordních 72 % kvasinských kombíků a na některých trzích se prodávaly i v podobě dvoumístných lehkých užitkových vozů se zaslepeným druhým a třetím párem bočních oken. Octavia Combi se vyvážela třeba do NDR a Maďarska, a stovky kusů se prodaly i na britských ostrovech či v Norsku. Dalších pár desítek vozů se dostalo až do Austrálie nebo na Island.
Sériová výroba Škody Octavia Combi byla ukončena krátce před vánočními svátky roku 1971. Od roku 1970 se pýchou továrny v Kvasinách stalo sportovní kupé Škoda 110 R, kterému musela uvolnit výrobní kapacitu. Celkem bylo vyrobeno 50 244 kombíků a poslední vyrobený exemplář zůstal majetkem automobilky.