Hlavní obsah

Gordon Murray: Guru automobilového inženýrství

Foto: Gordon Murray Automotive

Murray se svým posledním výtvorem, silniční GMA T.50 – to oranžové s křídlem je potom okruhová verze

Obvykle si profesionální automobiloví návrháři vybírají svou kariéru kvůli své lásce k autům. Pro Gordona Murraye to přitom platí dvojnásob. Murray k tomu však přidává i svou nezdolatelnou vůli zásadně (a pozitivně) ovlivňovat automobilový průmysl. Při pohledu na jeho dílo je vidět, že cit jde ruku v ruce s matematikou. A estetika ruku v ruce s technologiemi.

Článek

Ian Gordon Murray se narodil v roce 1946 v jihoafrickém Durbanu do rodiny skotských přistěhovalců. Otec byl motocyklový závodník a později stavěl závodní auta. Murray studoval mechanické inženýrství na tamní Natal Technical College, dnes známé jako Durban University of Technology. V roce 2002 tu byl učiněn čestným profesorem a v roce 2011 mu byl udělen doktorát. Poprvé závodil v letech 1967 a 1968 ve voze IGM Ford, který si sám postavil.

Začátky v F1

Foto: Brabham

Brabham BT46B vyhrál hned svůj první závod na švédské Grand Prix – za volantem tehdy seděl Niki Lauda

23letý Murray se přestěhoval v roce 1969 do Velké Británie, kde se původně ucházel o místo u Lotusu. Osud však rozhodl jinak, když se čistě náhodou setkal s tehdejším vedoucím stáje Brabham, Ronem Tauranacem a když se pak hlavou týmu stal jistý Bernie Ecclestone, jmenoval Murraye vrchním designérem.

Říká se, že tlakem vznikají diamanty – to potvrdil i Murray, kdy na něm ležela tíha celého závodního týmu. Podařilo se však několik vynikajících monopostů, třeba neblaze proslulý větrákový Brabham BT46B zvaný „Fan Car“, případně typy BT49 nebo BT52, které zvítězily v Poháru konstruktérů. Murray si udělal jméno zejména díky inovativnímu přístupu nejen k technice, ale i k týmové strategii.

Jeho cesta se však neobešla bez přešlapů. Jmenujme třeba revoluční, leč nedotažený typ Brabham BT55, který byl na tehdejší dobu nezvykle nízký – původním záměrem bylo zvýšit přítlačnou sílu tak, aby to nebylo na úkor odporu vzduchu. Vůz však nefungoval ani zdaleka dle představ, a sezona 1986 tak byla pro Brabham neuspokojivá. A to do takové míry, že bylo zapotřebí „oprášit“ typ BT54 ze sezony 1985.

Foto: Brabham

Brabham BT55 působil se svou nízkou linií jako zjevení, avšak úspěšný nebyl – tato koncepce měla své dětské nemoci

I přes nevalný výsledek v sezoně 1986 byl Murray přesvědčen, že hlavní chyba není na straně jeho návrhu. A měl pravdu. Zjistilo se, že Achillovou patou revolučního monopostu s nízkou linií byl řadový čtyřválec BMW, který vzhledem ke své koncepci musel být natočen o 18 stupňů oproti horizontální ose. To způsobovalo, že se motor v ostrých zatáčkách nedomazával, což ještě zhoršovalo již tak nevalnou odezvu na plyn tohoto agregátu.

Murray se tehdy nechal slyšet, že koncept by fungoval správně v kombinaci s o něco kompaktnějšími šestiválci uspořádanými do V, jako tehdy dělala třeba Honda nebo TAG-Porsche.

Léta s McLarenem

Foto: McLaren

Během let u McLarenu Murray získal uznání snad celého světa. A nebylo to jen díky supersportu McLaren F1...

Po odchodu z Brabhamu po Murrayovi sáhl McLaren, který tehdy vedl Ron Dennis, ten jej tehdy jmenoval technickým ředitelem, a jak dodnes vzpomíná, vzal si s sebou Murray i nákresy Brabhamu BT55, aby své dílo konečně dotáhnul k dokonalosti.

Murray hrál rovněž klíčovou v roli v oddělení designu, které tehdy vedl Steve Nichols – ten sám navrhnul poměrně úspěšný monopost MP4/3, který byl mnohem aerodynamičtější než předchozí MP4/2, navržená Murrayovým předchůdcem Johnem Barnardem. S příchodem Murraye vzešla ze slušné MP4/3 naprosto úžasná a dnes legendární MP4/4 s přeplňovaným V6 od Hondy, se kterou Ayrton Senna získal svůj první mistrovský titul.

Foto: McLaren

Monopost MP4/4 neměl se Sennou a Prostem za volantem konkurenci. Idea původně aplikovaná na Brabhamu BT55 byla dotažena k dokonalosti

Celkový počet 199 bodů, který se podařil typu MP4/4 za sezonu 1988 sesbírat, byl ve své době nevídaným rekordem. Murray měl vliv i na vývoj pozdější MP4/5 a MP4/5b s atmosférickým desetiválcem. V letech 1988–1991 neměly vozy McLarenu konkurenci a získaly čtyřikrát po sobě jak vítězství v Poháru konstruktérů, tak i tituly mistra světa mezi jezdci. Jen pro pořádek – co se týká jezdců, tak tam se stal mistrem světa v roce 1989 Prost, ostatní tituly získal Senna.

Po roce 1991 se Murray odebral do McLaren Cars, divize vyrábějící silniční vozy, kde navrhnul ikonický McLaren F1 a podílel se i na vývoji typu SLR McLaren, který vznikl ve spolupráci s Mercedesem. Zde zůstal až do roku 2004.

Gordon Murray Design

Foto: Gordon Murray Automotive

Murray vkládá do vývoje svých aut nejen rozum, ale i vášeň

V roce 2007 se Murray rozhodl jít svou vlastní cestou a založil firmu Gordon Murray Design. Prvním projektem byl vůz T.25, nebo-li Type 25, který měl tehdy být předzvěstí budoucích lehkých a kompaktních přibližovadel – T.25 byl dokonce ještě o něco menší než Smart ForTwo. Se společností Zytek později vznikla také elektrická verze T.27.

17. listopadu 2008 získal Murray ocenění od časopisu Autocar „Nápad roku“ za městské vozidlo T.25. Již tehdy však v hlavě nosil také „nápad“ o ryze sportovním autě, které by vzniklo dle stejné filozofie jako kdysi McLaren F1.

Jako oslava přínosu Gordona Murraye automobilovému průmyslu se konala také výstava zvaná One Formula, kde bylo vystaveno nespočet Murrayových výtvorů včetně exempláře silničního supersportu F1, několik vozů z jeho soukromé sbírky a také několik triček s rockovými kapelami, které Murray za ta léta nosil, třeba i do práce.

Staromódní nadčasové superauto

Foto: Gordon Murray Automotive

Gordon Murray a vůz GMA T.50s Niki Lauda. Při vývoji byl poradcem bývalý skotský závodník Dario Franchitti (vpravo)

V roce 2020 se svět poprvé dozvěděl o zbrusu novém superautě s názvem T.50, duchovním, nebo jak Murray sám říká, „logickém“ nástupci McLarenu F1. I přes využití nejmodernějších technologií a postupů jej stejně jako F1 pohání atmosférický benzinový dvanáctiválec bez hybridní technologie, který směřuje výkon na zadní kola přes manuální převodovku. Používá rovněž podobná aerodynamická řešení, jako je například větrák, který jednak zlepšuje chlazení motoru, zejména však zvyšuje přítlak bez zvýšení odporu vzduchu – s tím rozdílem, že McLaren měl dva malinké a ukryté, T.50 má jeden velký, který je viditelný zezadu.

Murrayův přínos je nezpochybnitelný, což potvrzuje i poměrně nedávné ocenění Řádem britského impéria. Navrhnul 23 monopostů Formule 1, které během let získaly nespočet mistrovských i konstruktérských titulů – přičemž typ MP4/4 byl natolik přelomový, že se jím postupně nechaly inspirovat naprosto všechny následující monoposty, neboť poloha řidiče vleže zlepšovala aerodynamiku a snižovala těžiště, čímž tehdy MP4/4 získala obrovskou výhodu.

Murray toho za svoji kariéru dokázal už spoustu, avšak přesto i ve věku téměř 75 let je stále zaměstnaný a stále vytížený – momentálně má dost práce se supersportem T.50 a jeho okruhovým dvojčetem T.50s.

Související témata:
Načítám