Gonzáles – Zapomenutý vítěz první Velké ceny na Ferrari!

Legendární Argentinec Juan-Manuel Fangio v roce 1951 v týmu Alfa Romeo zahájil tažení za rekordním počtem pěti titulů mistra světa. Vyhrál tři velké ceny; ve švýcarském Bernu, francouzské Remeši a španělské Barceloně. Ve Francii střídal italského veterána Luigi Fagioliho, který už jel jen jediný závod sezony. Čtvrté vítězství Alfy Romeo dobyl další Ital Nino Farina, úřadující mistr světa z roku 1950, na Velké ceně Belgie ve Spa-Francorchamps.

Ferrari tehdy odložil přeplňovaný dvanáctiválec typu 125, tedy vůz, s nímž Peter Whitehead vyhrál Velkou cenu Československa 1949 v Brně (tehdy nebylo MS ještě vypsáno), ale s novým Ferrari 375, poháněným nepřeplňovaným motorem o stejném počtu válců, ale s trojnásobným objemem 4,5 litru, se prvně zapsal do tabulek vítězů. Mohutný Froilán Gonzáles, kdysi údajně řidič autobusu v Buenos Aires, se po Fangiově vzoru vypracoval na jednoho z nejlepších jezdců první Formule 1.

Ve Velké ceně Británie v Silverstone byl už v tréninku o sekundu rychlejší než Juan-Manuel Fangio a v závodě ho vyzrálou jízdou porazil o 51 sekund. Tehdy začala slavná éra Ferrari, které se vrátilo k přeplňovaným motorům až v sezoně 1981. Většina vozů Ferrari zlaté éry F1 měla tradičně vidlicové dvanáctiválce, i když se zkoušela řada jiných typů.

José Froilán Gonzáles vyhrál první Velkou cenu MS F1 při svém pátém startu, když při čtvrtém obsadil druhé místo v Remeši 1951 za Fangiem. Podsaditý Argentinec, známý coby „The Pampas Bull“ (Býk z pampy) u britských příznivců po triumfu v Silverstone 1951 a jako „El Cabezón“ (Tučná hlava) u nejbližších přátel, jednou inspiroval Enza Ferrariho k úvaze, jak může být muž jeho hřmotné postavy tak rychlý v závodním voze!

Jenže Gonzáles měl opravdu vynikající kondici, automobilové závody nebyly jeho prvním zájmem, vavříny získával také jako atlet, plavec a fotbalista, než okusil závodní motocykly. Syn zástupce Chevroletu se narodil 5. října 1922 v Arrecifes, hlavním městě motorsportu, ležícím asi 160 km daleko od Buenos Aires. Nebyl totiž jediným reprezentantem Arrecifes v motorsportu, mnohem později se tam narodil Norberto Fontana, jezdec Sauberu F1, ale také místní borci Carlos Marincovich, Luis Di Palma, Carlos Pairetti a jiní.

Spolu s Juan-Manuelem Fangiem vyrazil Gonzáles do Evropy, když dříve v Argentině zářil v místních závodech. Objevili se na startu 24 h Le Mans 1950 v továrním týmu Simca-Gordini, ale vůz je zradil po pětadevadesáti kolech. Ve Formuli 1 debutoval Froilán v roce 1950 na starším Maserati 4 CLT/48, jenže vždy odpadl, stejně jako při prvním startu 1951 ve švýcarském Bernu na vypůjčeném Talbotu. Od Velké ceny Francie se však stal továrním jezdcem Ferrari, na typu 375 F1 dojel všechny závody (třikrát druhý, vítěz v Silverstone a třetí na Nürburgringu), což bohatě stačilo na třetí místo v šampionátu za mistrem Fangiem (Alfa Romeo) a Alberto Ascarim (Ferrari).

Ferrari byl sice spokojen, když Gonzáles vyhrál ještě Coppa Acerbo 1951 v Pescaře (Ferrari 375), ale další smlouvu mu poskytl až na sezonu 1954. Gonzáles se odvděčil druhým místem v mistrovství světa, samozřejmě za Fangiem, když na čtyřválci Ferrari 625/553 (2,5 litru) opět vyhrál Velkou cenu Británie, ale pro Scuderii Ferrari triumfoval také v Bari, Bordeaux a závodě Daily Express v Silverstone, kromě toho, že s Maurice Trintignantem vyhráli 24 h Le Mans 1954 (Ferrari 375 Plus V12).

V sezonách 1952–1953 se Gonzálesovi na továrním Maserati příliš nedařilo, a tak byl rád, že se vrátil ke Scuderii Ferrari, kde sice zůstal i v roce 1955, ale druhé místo na Velké ceně Argentiny bylo jediným úspěchem. Pak se Froilán zúčastňoval Formule 1 už jen sporadicky, hlavně doma v Argentině, kde mu Ferrari poskytl vůz i pro ročníky 1957 (pátý) a 1960 (desátý). Jeho jízdní styl nebyl tak čistý jako u Fangia, přestože byl také velmi rychlý, ale často mu nevydržel vůz.

Už v roce 1951 okusil dvoulitrový Ferrari, když doma v Poháru Juana a Evy Peronových porazil předválečný kompresorový Mercedes-Benz GP, pak na britském národním šestnáctiválci BRM P15 triumfoval v Goodwoodu 1952, okusil i Vanwall a Thinwall Special (Ferrari v úpravě Tonyho Vandervella).

José Froilán Gonzáles absolvoval celkem 26 Grand Prix mistrovství světa F1, třikrát zajel pole position, šestkrát nejrychlejší kolo, dvanáctkrát startoval z první řady, dvakrát vyhrál (vždy na Silverstone), sedmkrát byl druhý a šestkrát třetí. Při čtyřech startech ve 24 h Le Mans třikrát odpadl a jednou vyhrál.

Ještě v roce 2000 se Gonzáles objevil v Silverstone a objel čestné kolo na dvoulitrovém čtyřválci Ferrari 500, tedy neporazitelném voze sezon 1952–1953, kdy mistrovský titul pro Ferrariho dobyl Alberto Ascari. Před deseti lety Fernando Alonso při oslavě v Silverstone řídil Gonzálesův Ferrari 375 F1 a druhý den vyhrál Grand Prix na nejnovějším typu Ferrari.

V květnu 2013 převzal devadesátiletý Froilán Gonzáles v Buenos Aires knihu o Amédée Gordinim, v jehož týmu absolvoval svůj první závod 24 h Le Mans. Toho roku překonal infarkt, ale po respiračních problémech zemřel 15. června 2013 v Buenos Aires. V historii motorsportu zůstane navždy zapsán jako první vítěz závodu mistrovství světa F1 na voze Ferrari.