GMC 370 Maxim Motor Co. – Hasičák se vším všudy

Nedovedl jsem si představit, proč si někdo koupí americký hasičský speciál z roku 1959. Ale prý za to mohla manželka, když řekla, že se jí tohle auto opravdu líbí. A víte co, vlastně to chápu, je fajn mít koníček schválený od své milované polovičky. Navíc lehký náklaďák GMC z té doby má opravdu nádherné a elegantní tvary (často byly civilní verze i dvoubarevné) a rozhodně nedělal koncernu GM ostudu. Sice mnohdy GMC a Chevrolet prodávaly vlastně stejné auto, ale ani tak si nelezly do zelí. Jen je na živo větší, než když jsem viděl jen jeho fotky. Kabina je sice z klasického pick-upu GMC (šířkou sotva pro tři osoby), ale je výš a na širším podvozku.

Konkrétní auto má navíc krásně doloženou historii, což je vždycky fajn. Firma Maxim Motor Co. se specializovala na přestavby hasičských automobilů. Jen jednou ale sáhla po velkém modelu GMC 370. Neskončilo to ale jen u majáků, ve výbavě je například čerpadlo s kadencí 500 galonů vody za minutu. Interiér je velmi pohodlný, hlavně sedadla jsou příjemně měkká. Nechybí vysílačka a místo hlavice řadičky je tu kulečníková koule. Vlastně proč ne, to má styl.

Hotové auto skončilo u dobrovolných hasičů v městečku Burlington, které byste našli ve státě New Jersey. Jde o malé město s bohatou historií obuvnického průmyslu. Auto u dobrovolníků aktivně sloužilo až do devadesátých let a možná by vydrželo ještě pár dalších, ale administrativa rozhodla o snížení počtu stanic jejich slučováním. Staré GMC naštěstí odkoupil vnuk hasiče, který jej kdysi do sboru objednával jako nové. Ten auto kompletně opravil a zrenovoval – vyměnil motor a přelakoval karoserii do původních barev. Jenže pak se bohužel rozváděl a auto musel prodat.

Do Evropy jej nechal dovézt Christian Flake Lorenz, což je jméno známé hudebním fanouškům. Jde totiž o člena kapely Rammstein, jehož záliba v amerických autech je známá. Ani u něj ale GMC nezůstalo na stálo a nakonec se objevilo v německé inzerci, kde na něj narazil současný majitel. Když se auto dostalo k Mírovi, našel si postupně kontakty na burlingtonské hasiče, zejména na ředitele Pecka Adamse, který mu o autu hodně pověděl a s řadou věcí na dálku poradil. Prý mají velkou radost, že jejich zásahové auto ještě jezdí. Ještě se ve sboru najde pár pamětníků, kteří se posadili za jeho volant a vyjížděli zachraňovat životy.

I Míra se ale musel s autem trochu poprat a dokončit renovaci. Dělal kompletně brzdy, převodovku i elektroinstalaci, opravil prorezlá kola, zrepasoval karburátor a vyměnil svíčky. Povedlo se mu sehnat i chybějící původní majáky, díky radám hasičů opravdu stejný typ, jaký na autě kdysi byl. V autě má i kompletní vybavení, hadice, trysky i dýchací přístroje. Další menší hadice jsou na dvou velkých elektricky navíjených „bubnech“ za kabinou a byly určené pro lesní požáry. Zadní část nástavby má stupátka, aby se člověk dostal k vodnímu dělu. Navíc se vzadu dalo ve stoje i jezdit, jsou tu madla jako pro popeláře.

Celkem Mírovi oprava trvala tři čtvrtě roku, pak s ním vyrazil na první výlet do muzea JK Classics v Lužné u Rakovníka na sraz nákladních a záchranářských amerických aut. Cestu zhruba 120 kilometrů (a pak totéž nazpět) zvládlo GMC dobře a ani rychlost 80 km/h mu nedělala problém, na pětku do kopce dokonce ani nezpomaluje, i když vzhledově na to nevypadá. Je to prostě takový železný ingot na kolech, který je prostě krásně mechanický.

Co se týká motoru, číslice 370 označuje objem vidlicového osmiválce Pontiac OHV v kubických jednotkách, po našem je to 6,1 litru. V tomto exempláři je naladěn na 300 koní. Mělo by jít o první motor V8 pod kapotou nákladního GMC, přitom se ale současně jedná o strojní motor, ne klasický automobilový. I tak ale má po nastartování (na pouhé brnknutí do klíčku) nádherný zvuk. Tahle nějak má znít starý americký vidlicový osmiválec. Bublat si s ním krajinou, to je zkrátka neopakovatelný zážitek.

Ostatně charakteristika motoru se autu hodí, protože pohání i čerpadla. K motoru je připojená pětistupňová manuální převodovka s neuvěřitelně krátkou jedničkou. Takže pokud ji chcete používat i na jízdu, tak se opravdu jen rozjedete a už musíte řadit. Je to proto, že jednička se vlastně na jízdu používat nemá, slouží pro pohon čerpadla. Auto se rozjede i na dvojku, která je bez synchronu. Ten totiž má jen čtvrtý a pátý rychlostní stupeň, jinak musíte řadit s citem a opatrně.

Autu kupodivu chybí posilovač řízení, takže odmanévrovat s ním někam je velká makačka. Hydraulické bubnové brzdy ale dovedou menší náklaďák dobře zastavit, mají i posilovač a fungují i na lehké sešlápnutí. Palivová nádrž je na 65 litrů, což není mnoho, a tak se musí dost často tankovat. Na krátké výjezdy to hasičům stačilo, ale dnes byste ocenili pár litrů zásoby navíc. Nejspíš s takovým autem budete objíždět srazy a akce milovníků amerických aut.

Míra ale hledá ze zdravotních důvodů pro plně funkční auto nový domov. GMC je navíc přihlášené na veteránských značkách. Zkrátka jen sednout a jezdit, jak se občas říká. Jen pozor na to, že GMC je tak trochu ve stínu Chevroletu, a tak se na něj o něco hůř shánějí díly i ve Státech. Přitom dílů na auta koncernu GM je dost, ale kupujete je vlastně podle fotek, kde koukáte, jak vypadají, a doufáte, že to bude správný kus. Dost dílů naštěstí pasuje z Chevroletu, a tak se dají sehnat ty a zaměnit. Pokud ale sháníte opravdový automobilový unikát se spoustou stylu, tak druhé takové hasičské GMC u nás rozhodně nepotkáte a jet s ním je opravdu fajn.