Geely Zhi Dou D2 – čínský elektromobil v testu

Martin: Dominiku, co jsi to přivezl za blbost? To jsi našel v Kinder vajíčku? Velikostně by to odpovídalo a roztomilé je to jako ty jejich plastové hračky. Vypadá to spíš jako vtip na téma „auto“. Už se můžu začít smát?

Dominik: Ne tak rychle! Abys věděl, stojíme tu před vůbec nejlevnějším elektromobilem na našem trhu. Ano, i přes rozměry mopedauta pro rozmazlené patnáctky to pořád stojí 450 tisíc, nic moc se do toho nevejde, a když se rozjedeš na maximálních 85 km/h, začne na tebe cinkat varování, že hazarduješ se zubatou. Ale má to i svoje ohromné výhody. Třeba to, že se otočíš na pětníku a v podélném stání můžeš parkovat „naštorc“. A když už jsme u toho parkování, v Praze můžeš stát všude na zónách prakticky zadarmo.

Martin: No, anebo ho prostě strčíš do kapsy a vezmeš s sebou. Hele, oba jsme docela velký kluci, vejdeme se do toho vůbec? No, máme to rameno na rameni...

Dominik: Ty se nerad tulíš?

Martin: Za volantem ani moc ne. Ale víc než prostor mě trápí to zpracování, Čína se tady vážně nezapře – kůže je jako plastová a plast… no, to jsme zase u toho Kinder vajíčka. Ale abych jen nehaněl, líbí se mi ten digitální displej a slušný je taky infotainment. A jsem v šoku, že je obojí lokalizované, takže nemusím oprašovat svou čínštinu.

Dominik: Popravdě, ta vnitřní výbava mě v mnoha ohledech taky překvapila. Ano, „kůže“ má do luxusních Nappa interiérů hodně daleko, ale sedadla oděná do krémové barvy nevypadají ani trochu špatně. Když se ještě vrátím k těm technologiím, fajn je třeba bezklíčové startování tlačítkem a skoro až nadbytečně tady působí couvací kamera a parkovací senzory. Přitom vzhledem k velikosti a výhledu se Zhi Dou parkuje asi podobně obtížně jako skateboard. Když nevíš, kolik místa máš za sebou, prostě se otočíš a zadním sklem se podíváš až na zem, přímo za sebe.

Martin: Ok, parkování už nechme být. Pořád ale nechápu, že jsi našel odvahu s tím jet těch maximálních pětaosmdesát!

Dominik: Prostě jsem zavřel oči a zadupl plyn do podlahy. A nebýt toho varovného cinkání, nepůsobilo to za volantem zase tak dramaticky. Tedy ono těch 85 km/h není nijak dramatické číslo, ale v maličkém sedmisetkilovém autě, které je podle techničáku vlastně „těžká čtyřkolka“, je to ve skutečnosti hodně srdnatý fofr.

Martin: To věřím, mně přišla v pražských uličkách na kostkách a rozbitém asfaltu jako divoké tempo i padesátka. Podvozek Zhi Dou D2 je na tyhle povrchy hodně tuhý. Na druhou stranu chápu, že s touhle velikostí, kraťoučkým rozvorem a malinkými kolečky by to s měkčím nastavením mohlo být hodně divoké.

Dominik: Škoda, že tu tuhost podvozku aspoň nevyvažují ostřejší jízdní vlastnosti. Zkusmo jsem vzal jeden sjezd na Jižní spojce trochu zostra a auto se dost naklonilo. O ježdění na plný plyn a řezání zatáček to ale není. Důležité je, že se prťavý elektromobil hladce a tichounce rozjíždí, v rychlostech do šedesáti i s výkonem pouhých 41 koní a 85 Nm docela „tahá“ a hrozně snadno se ovládá.

Martin: V tomhle elektromobily vynikají – nemusíš neustále řešit spojku, zařazenou rychlost a správné otáčky, prostě jen kroutíš volantem a šlapeš na pedály a zůstane ti tak mnohem víc pozornosti pro sledování okolního provozu. Auto působí docela živě, všude se s ním vejdeš a chválím úžasný rejd, manévrování je vážně hračka. Jen dvě věci mě při řízení otravují – uhodneš které?

Dominik: No, to jsem teda zvědavý, co si ještě vymyslíš…

Martin: Iritovalo mě řazení – nešikovný otočný ovladač na páčce pod volantem, na který pořádně nevidíš (zvolený režim jízdy se zrcadlí na displeji budíků, ale to nestačí) – a pak to, že nemá Auto Hold (asistent pro rozjezd do kopce), který by tě v kopci podržel, což ve spojení s raritní nožní parkovací brzdou nutí řídit oběma nohama. Taky mi přišlo, že snad vůbec nerekuperuje brzdnou energii – jak je na tom vůbec s dojezdem?

Dominik: Zhi Dou má jen prťavou baterku o kapacitě 15 kWh, ale jelikož je prťavé celé, docela mu to stačí. Výrobce uvádí dojezd až 155 kilometrů, v reálu to je se zapnutým elektrickým topením a důraznějším využíváním výkonu (protože jinak jsi pro ostatní jen pojízdná šikana) o kus méně. Jenže když jezdíš z periferie do centra města, může ti jedno nabití baterek vydržet klidně na celý týden. A až dojde šťáva, prostě si natáhneš prodlužovák a nabíjíš z klasické zásuvky. Zhi Dou je nabité za nějakých 6 hodin, takže ho stačí nechat přes noc na kabelu a můžeš zase pár dní vesele drandit. Vlastně je to jako s nabíjením telefonu.

Martin: Na městské popojíždění to vážně bohatě stačí. Vlastně mi D2 přijde do města super – teda až na tu kvalitu zpracování, tvrdý podvozek a pár dalších nedotažeností. Velká škoda, že to auto není propracovanější.

Dominik: Jenže, když to chceš propracovanější, tak to stojí 600-700 tisíc jako e-Up! Zhi Dou s cenovkou 449 tisíc rozhodně není levné, ale pořád o významný kus lacinější než jakákoliv konkurence.

Martin: Hm, za tyhle peníze bych pořád raději sáhl třeba po hybridním Yarisu, který má parkování v Praze taky zadarmo, jezdí úsporně, a hlavně působí víc jako skutečné auto, a ne jako golfový vozík na útěku.

Dominik: Zhi Dou D2 má ale jako elektromobil hromadu dalších výhod. Spoustu peněz ušetříš na provozních nákladech – elektřina do baterek stojí míň než benzín do nádrže a super je taky bezúdržbovost. Koneckonců jediná olejová náplň se nachází v převodce od motoru k předním kolům a má objem 0,7 litru. Žádná periodická údržba se na autě vlastně ani nedělá. Takže ano, Zhi Dou je pořád relativně drahé a v mnoha ohledech nedotažené, ale už teď vlastně dává na městské popojíždění smysl, zejména vzhledem k parkování a dalším faktorům. Pokud vám tedy přesně zapadne do života (dojíždění po městě na krátké vzdálenosti s možností nabíjení doma nebo v zaměstnání), může být právě pro vás ideálním řešením osobní mobility.

Martin: Tak já si smích nechám na jindy, a naopak vám přeji hodně štěstí, abyste ho našli v Kinder vajíčku.

Za zapůjčení vozu děkujeme společnosti Global Auto.