Francouzská Simca má kořeny u Fiatu a prodávala se i u nás

Málokdo ví, že libozvučné jméno Simca je vlastně zkratka S.I.M.C.A., tedy Société Industrielle de Mécanique et Carrosserie Automobile, česky Průmyslová společnost strojírenská a automobilových karoserií, kterou založil turínský rodák Teodoro Enrico Pigozzi. Ten před druhou světovou válkou po dohodě s rodinou Agnelliů z Fiatu zahájil montáž italských automobilů ve Francii. Svoji firmu, pojmenovanou příznačně S.A.F.A.F., tedy Société Anonyme Française des Automobiles Fiat (zřejmě měl rád zkratky), založil 2. listopadu 1934 v Nanterre, kde převzal továrnu někdejší automobilky Donnet, dnes již dávno zapomenuté.

V září 1936 se rozběhla výroba typu Simca 5, malého vozu podle licence Fiat 500 Topolino, o dva roky později přibyla Simca 8, licence Fiatu Balilla 1100. Prvním typem vlastní konstrukce, jehož karoserie nevycházela z žádného Fiatu, bylo dvoudveřové kupé Simca 8 modelového roku 1939. V téže sezoně jistý Amédée Gordini (rovněž původem Ital) vyhrál svou třídu v Rallye Monte Carlo na sériové Simce 8 a s upraveným sportovním typem zvítězil ve 24 h Le Mans podle indexu výkonnosti (celkově desáté místo). Začala tak poválečná spolupráce, jejímž vyvrcholením byly automobily Simca-Gordini, které startovaly ve Velkých cenách Formule 1 (po roce 1954 přešel Gordini na spolupráci s Renaultem).

Po válce Simca oprášila předválečné typy a na základě „pětky“ uvedla novou Simcu 6 s pontonovou karoserií, ale stále s malým čtyřválcem o objemu jen 570 cm3. Výroba vzrůstala a Simca expandovala. Pohltila značky Unic (později součást IVECO), Someca (traktory), Ford France (včetně moderní továrny v Poissy), Saurer, Talbot a řadu dalších firem. V roce 1960 se samotná automobilka Simca Automobiles oddělila, ostatní výroba od traktorů až po nábytek se stala zájmem koncernu Simca Industries. Fúze s Fordem France (dříve Matford) v červenci 1954 přinesla nejen továrnu v Poissy u Paříže (dnes závod Peugeotu), ale také osmiválcové motory, jež se staly základem velkých typů Versailles a Vedette. V srpnu 1958 prodal Ford svůj patnáctiprocentní podíl dalšímu americkému koncernu Chrysler, ten jej v roce 1963 zvýšil na 63 %, čímž vlastně Simcu převzal navýšením kapitálu na 420 milionů tehdejších franků.

Z nové řady automobilů Simca Aronde, vzniklé na přelomu padesátých a šedesátých let, se k nám dovážely čtyřdveřové sedany Aronde 1300 a půvabné Elysée (s efektní rozšířenou mřížkou přídě), ale výrobní program zahrnoval i mnoho dalších modifikací nazvaných Montlhéry, Étoile, Grand-Large, Monaco, kupé Plein Ciel, kabriolet Océane, kombi Ranch, Chatelaine, Messangére atd. V roce 1959 vznikla vylepšená řada Aronde P60, která dostala pětiložiskový motor Rush (místo původního tříložiskového čtyřválce), a právě tyto vozy patřily k zajímavé, byť vzácné možnosti na československém trhu. Už v roce 1960 překročila celková výroba Aronde jeden milion kusů.

Při pohledu do ceníku z roku 1961 zjistíme, že tehdejší Škoda Octavia Super byla na volném trhu za 38 500 Kčs, ale nabídku zahraničních alternativ představovaly francouzská Simca P60 Elysée za 45 tisíc a britský Hillman Minx za 47 tisíc! Skutečně se tyto vozy na našich silnicích objevily. Simca Aronde Elysée byla komfortní sedan klasické koncepce se čtyřválcovým motorem Rush 1,3 litru o výkonu 48 koní (35 kW) při 4 800 ot./min., dosahovala rychlosti 130 km/h a průměrné spotřeby devět litrů benzinu na stovku kilometrů.

Vzniklo nepřeberné množství nejrůznějších typů. Pamatuji si na černou Simcu 8 Coupé s pontonovou karoserií kupé od Facela, která stávala v Praze 10 u bývalého kina Vesna a v šedesátých letech byla na našich silnicích skutečně výjimečným zjevem. To však byl zřejmě nějaký individuální dovoz. Sedany Simca Aronde de Luxe a Elysée byly první importované oficiálně, pak je vystřídala tvarově modernější řada 1300/1500 a po ní 1301/1501 s prodlouženou zádí i přídí; nakonec přišly zcela odlišné typy Simca 1307/1309 s předním pohonem, oceněné evropským titulem Vůz roku 1976, jež se v rámci restrukturalizace automobilky změnily na znovuzrozené Talboty.

V roce 1970 Simca změnila jméno na Chrysler France a americký majitel vyvinul také velké sedany, prodávané jako Chrysler 160, 180 a 2 Litres. Kupodivu tyto francouzské Chryslery také našly cestu na československý trh, což se nikdy nepodařilo malým typům Simca 1000 (motor vzadu, pohon zadních kol) a 1100 (naopak koncepce "vše vpředu").

Zánik značky Simca byl pro mnohé nepochopitelný. Úspěšná automobilka nějaký čas používala na svých vozech jak značky Simca, tak Chrysler; jméno se vrátilo také do formule 1 (Matra-Simca MS120 v letech 1970 – 1972) a do slavného závodu 24 h Le Mans (tři vítězství Matra-Simca MS670 v letech 1972 – 1974). V roce 1978 se však Chrysler pro vlastní nelichotivou finanční situaci vzdal evropských filiálek, většinu jich prodal Peugeotu (PSA), který oživil slavné jméno Talbot, jež se pak na vozech Simca a Chrysler France nakrátko objevilo.