Článek
Je to ještě úžasnější, když si člověk uvědomí, že John není ten typ člověka, který nechá svoje auto snů, kterým je legendární Ferrrari F40, jen tak stát v garáži a sem tam ho „vytáhne“ na projížďku, když je hezky. Ne, John se svojí F40 jezdí, jak sám říká, kdykoliv to jen jde. A to i tehdy, když prší nebo je lidově řečeno „kosa“.
Johnova F40 není žádná garážová královna. Jezdí s ní tak často, jak jen to jde – a to i když podmínky nejsou zrovna úplně ideální…
Johnova láska k autům a zejména k řízení se začala prohlubovat, když zamlada jezdil amatérské závody. Jedním z prvních zapamatováníhodných aut prý byl například Triumph Herald Coupe, se kterým také vyhrál svůj první závod. Závodění tehdy sloužilo čistě jako vyplnění volného času: „Přišlo mi to jako strašná ztráta času, poflakovat se uprostřed mého rodného Derbyshiru,“ říká John a dodává, že se na tamních polňačkách dalo skvěle trénovat a získat mnohem více zkušeností a postřehů než na samotné trati. Proto později vyzkoušel také rallye.
Nakonec se však John Clower vrátil zpět k závodům na pevném povrchu. Dále John „sedlal“ například Austin-Healey Sebring Sprite, které považuje za své první hezké auto. „Sebring Sprite jsem vlastně získal po jistém Franku Williamsovi. Nebo bych možná měl říct spíš siru Franku Williamsovi. Potkávali jsme se na soutěžích, hlavně na okruhu Brands Hatch. Ale jednou v boxech nebylo vidět ani Franka, ani auta.“ Ukázalo se, že Williams tehdy neměl peníze na pronájem vozu. Sebring Sprite totiž splácel ve skutečnosti Johnův kamarád. No a ten si jej proto vzal zpět a auto nějakou dobu jen stálo v garáži. John se posléze rozhodl od kamaráda auto koupit za 482 liber a jezdit s ním.
„S autem se mi docela dařilo, zpravidla jsme se umisťovali na stupních vítězů, sem tam se zadařil i nějaký ten traťový rekord,“ vzpomíná Clower. Poté se John oženil a auto muselo jít do světa. Nedlouho poté však pořídil BMW E9 CSL. „Svého času šlo dost možná o nejrychlejší CSL v Británii, bylo skvělé. Musel jsem ho však prodat kvůli změně pravidel. Měl jsem v něm jen částečnou ochrannou klec a oni po mně chtěli, abych auto vybavil kompletním rámem, tak jsem ho prodal, protože by to pokazilo vyvážení auta.“
Svoji F40 John koupil v roce 2012. Brouka do hlavy mu prý nasadil jeho syn
S prodejem BMW CSL vlastně skončilo i Johnovo angažmá ve světě závodů. Na auta však nikdy úplně nezanevřel. V roce 2012 se dokonce stal členem jednoho místního automobilového klubu Supercar Driver. Vlastně jde o úplně první F40, která se do klubu přidala: „Auto je v našem klubu velmi oblíbené, je velmi ikonické. Asi je to částečně dáno i tím, že je to prakticky závodní auto pro silnice. Už jen dívat se na něj je zážitek, ale při jízdě vám z něj vstanou chlupy na zátylku,“ neskrývá John své nadšení.
John přiznává, že lví podíl na pořízení F40 má vlastně jeho syn, který také vlastní řadu zajímavých aut. „Jednoho dne mi řekl, proč své peníze místo akcií a dalších nesmyslů neinvestuji raději do nějakého klasického auta, které se mi bude líbit a dělat mi radost, a tak jsem to udělal.“
„F40 nás napadla mezi prvními. Zvažoval jsem i F50, protože je ve skutečnosti ojedinělejší, F40 se koneckonců vyrobilo přes 1 300 kusů. Ovšem F40 je stále o něco ikoničtější.“ John koupil svoji F40 v roce 2009 a i přes skvělý stav jde kupodivu o kus s o trochu „vyšším“ nájezdem, neboť ceny exemplářů s nízkým nájezdem jsou dle jeho slov nesmyslné.
Krátce po pořízení auta vyzkoušel John svoji F40 i na okruhu: „Krátce po doručení auta jsme jej vyzkoušeli v Silverstonu, dali jsme nějakých pět šest kol. Ostatní majitelé za námi pak chodili a chválili mě, že je odvaha s takovým autem jezdit po okruhu a že je prý obdivuhodně rychlé – prý měli velký problém se mě na rovinkách udržet, a to přitom měli mnohem novější auta.“ Jedním dechem však John dodal, že Ferrari F40 už je dnes na to pravé okruhové ježdění prostě příliš nákladné.
Johnovým prvním Ferrari byl typ 550 Maranello.
John také nepopírá háklivost auta na provozní teplotu a okolní podmínky. „Za studena se chová úplně jinak, je to úplně jiné auto. Vlastně je to trochu potvora, musím říct. Člověk na něj musí být ze začátku mírný, je to úplně jiný zážitek z jízdy.“ F40 také není zdaleka prvním Ferrari: „Měli jsme v rodině patnáct možná i šestnáct Ferrari, první byla 550. Nedávno jsme vyzkoušeli i Lamborghini – třeba Aventador. Je to krásné auto a vlastně se i docela dobře řídí. Ale pro jízdu na silnici je příliš velký a široký. Pak jsem koupil Huracán, ten je mnohem civilizovanější, dokonce i než takové Ferrari 458.“
John Clower se zúčastní také různých akcí. Zde v Itálii na upomínkové akci slavného závodu Mille Miglia v roce 2011 s Ferrari 599 GTO.
John se společně se synem tu a tam zúčastní zajímavých událostí, jako je například Mille Miglia v Itálii, to bylo konkrétně s typem 599 GTO. „Byl to skvělý zážitek, policie vždy uzavře silnice, připadáte si jako člen šlechty nebo premiér. Takže se jezdí klidně i na červenou, s minimálním provozem a lidé okolo silnice pořád volají, ať tomu naložíte. Opravdu nezapomenutelný zážitek.“
„Na Silverstonu se nás tehdy sjelo 65 majitelů F40,“ vzpomíná dodnes John
John pak vzpomínal také na akci na okruhu Silverstone v roce 2012, pořádanou právě Supercar Driver klubem, jehož je členem. „Šlo tehdy o 25. výročí Ferrari F40, sešlo se nás tam celkem 65 majitelů F40. Mám na to skvělé vzpomínky.“
Tu a tam John dostane i nabídku k odkoupení jeho F40. „Jeden známý se mě ptal, jestli ho nechci prodat, a ne jednou. Ale řekl jsem mu, že to prostě nejde – druhé takové auto už nenajdu.“
Víme tedy, že John je automobilový fanatik tělem i duší. Co by ale vzkázal ostatním benzinovým šílencům, respektive majitelům klasických aut? „Pokud jakékoliv takové auto máte, běžte se s ním projet. Jezděte s ním, jak to jen jde, zúčastněte se srazů, bude vás to bavit. Nejde tu jen o investici a fakt, že auto máte v garáži, jde o to si ho hlavně užívat. Přeji všem hodně štěstí.“