Článek
Naposledy se soutěž elegance v zámeckém parku konala v roce 2015, kdy se jí zúčastnilo 85 vozů a vítězné trofeje se udělovaly v celkem pěti kategoriích. Na letošní výstavu jsem byl docela zvědavý i proto, že jsem nenavštívil žádný z předchozích ročníků, nicméně z fotek bylo znát velice kvalitní obsazení co se vystavených vozů týče. A na rovinu napíši, že jsem z akce odjížděl mírně zklamán a se smíšenými pocity. Buďto se u mně zrcadlí vzpomínky na prožité automobilové zážitky a z toho pramenící vyšší nároky (neboli rozežranost); specifické spektrum automobilového světa, které mě dokáže vždy uchvátit (jednoduše řečeno - baví mě něco jiného) či očekávání velkolepé akce podobné těm, jenž můžete znát z fotek a videí z USA (Pebble Beach) či Itálie (Villa d`Este) namísto komorního setkání, které je v tuzemských podmínkách spíše očekávatelné.
Polemizovat nad výší vstupného (500 Kč) mi přijde jako blbost (jednak je to volba organizátorů a hlavně - “Pokud na to máš, tak přijď, pokud ne, tak nechoď!”), leč nejde se u tohoto bodu nezastavit. A ano - vím, že ve srovnání se zahraničními akcemi je vstupné ještě lidové. Avšak zde způsobuje emoce zvláště proto, že namísto - na první pohled - velmi honosné akce se po vstupu do areálu návštěvník ocitne na obdobě letitého Oldtimer festivalu ve Slavkově bez stánkařů a se specifičtějším výběrem vozů.
Můžete namítnout, že jsem nepochopil smysl výstavy formátu soutěže elegance a já vám to nebudu vymlouvat, protože první zběžné prohlédnutí expozice mi trvalo asi deset minut, druhá procházka kolem vystavených vozů spojená s pořízením fotek zabrala půl hodiny. Z více než šesti desítek mi pouze u části prezentovaných automobilů přišla adekvátní přítomnost na něčem s názvem “Concours d`Elegance”. Prostě jsem ve spojitosti s propagací akce čekal víc. Více ojedinělých, neznámých a i nadšenému divákovi utajených aut s krásnými sošnými tvary napříč dvacátým i jedenadvacátým stoletím, než-li množství těch, jenž můžete potkat ve veřejně přístupných sbírkách a expozicích po republice nebo na srazech. A vždy z nich máte radost, ale na soutěži elegance chcete víc.
Pozitiva? Z šestašedesáti automobilů pro mně vyčnívala rozhodně krásná zlatá Alfa Romeo 1900C Sprint "Supergioiello" karosovaná roku 1953 ve studiu Ghia, potěšila část s italskými vozy a i na automobily vyrobené na našem území byl příjemný pohled, byť bylo nad mé síly odhalit specifika jednotlivých karoserií. V části věnované oslavě 70. výročí značky Ferrari jsem láskyplně pozoroval 365/ GTB 4 "Daytonu" z přelomu šedesátých a sedmdesátých let a trochu smutnil z výběru vystavených maranellských vozů s koníkem ve znaku, leč "proti gustu žádný dišputát" - z dvanácti přítomných kousků jich tři čtvrtiny vystavovala Scuderia Praha. Škoda jen, že - nesporně zajímavé - LaFerrari s pořadovým číslem 001 dorazilo až v sobotu podvečer, po oficiálním konci sobotního dne, kdy řada návštěvníků již opustila park.
Nicméně přes den pozornost obecenstva paradoxně přitahovalo Bugatti 57 SC Atlantic (resp. Bugatti 57 R) a hned vedle stojící Bucciali TAV 30. Záměrně nepíši rok výroby, protože u obou vozů se jednalo o repliky (Bugatti ze sedmdesátých let, Bucciali z r.2013) a proto celou situaci považuji za ne úplně šťastnou - na události, kde je vyzdvihována jedinečnost a originalita se největšímu obdivu těší repliky (neplést s renovacemi). Pěkně udělané a vzdávající hold svým předobrazům, které by rozhodně nebyly na takové akci vystaveny bezprostřednímu kontaktu s publikem, jako tomu bylo na Loučni, leč pořád kopie originálů, což většina obdivovatelů neměla šanci na první pohled odhalit.
Nakonec jsem začal přemýšlet, pro koho je Chateau Loučeň Concours d`Elegance vlastně určena. Pro průměrného českého automobilového nadšence s rodinou s odrostlejšími dětmi a chutí do klobás s pivem asi stěží. Naopak ten, kdo se chce elegantně obléci, strávit den v příjemném parku, podívat se na zámek, bloudit v bludištích, k tomu omrknout pár aut a před sebou tlačí kočárek či pronásleduje volně pobíhající ratolest, které ještě pořádně nezačala puberta, musel odcházet spokojený. Milovník aut, jenž ročně navštíví minimálně pár veteránských srazů a závodů, jednou či dvakrát za rok vyrazí za hranice a občas nakoukne do muzea či sbírky, nebude vnímat cenu lístku jako vstupné na společenskou a kulturní událost (kterou se akce snaží být), ale bude porovnávat zážitek s tím co může vidět jinde. A výsledek počtů mu nevyloudí úsměv ve tváři. Nakonec tak budou nejspokojenější právě majitelé jednotlivých vystavených automobilových skvostů, kteří stráví víkend obklopeni vozy a lidmi podobného smýšlení.
Do budoucna přeji organizátorům, aby se jim Chateau Loučeň Concours d`Elegance podařilo posunout na vyšší úroveň - třeba zvyšte vstupné, u vchodu umístěte ceduli "dress code: Smart Casual", příchozivším návštěvníkům nabídněte skleničku šampaňského a hlavně zkuste z akce v malém českém rybníčku udělat váženou událost s mezinárodní účastí, kde budou lidé stát s otevřenými ústy a žasnout nad dorazivší automobilovou krásou, kterou jen tak nevidí. V ten moment pro mně bude název "Chateau Loučeň Concours d`Elegance" adekvátně honosný. Avšak letošní ročník mi v hlavě zůstane jako "Soutěž elegance na zámku Loučeň". Po prohlédnutí fotogalerie si třeba uděláte názor sami.
Concours d`Elegance
Nejstarš přehldkou automobilovelegance je Concorsod`Eleganza Villa d`Este, kter se prvně konala v roce 1929 u jezera Como v Itlii. Formt těchto přehldek je soutěžn a je založen na hodnocen vozů vybranou porotou. Ta se zaměřuje na původ, originalituvozu a jejich jedinečnost. Soutěž elegance se častn sběratelsk, pro běžn provoz nepoužvan veternsk automobilyze soukromch sbrek. Největš Concours d`Elegance si nenechvaj uniknout anivěhlasn designrsk studia (např. Zagato) a automobilky, kter zde představuj - vedle vběru z historie vlastn tvorby - sv nejnovějš designrsk skvosty připraven prvě pro danou přehldku.