Článek
V roce 1978 počal vznikat v závodním týmu vedeném Jiřím Sejkem a Ivanem Matouškem speciál na základech typu Š742 jako alternativa a konkurent k továrním závodním speciálům v čele s legendární Škodou 130RS. Třída B6 a následně A5-silueta vypsaná pro okruhy a závody do vrchu umožňovala rozsáhlé úpravy, jedinou podmínku bylo zachování původní siluety a dveří, takže základ Škody 120L je stále patrný - extrémně odlehčený základ, s převážně laminátovou karoserií rozšířenou skoro na dva metry a rozměrným křídlem na zádi. Kvůli množství úprav vozu se autoři rozhodli změnit i jméno formou anagramu ze Škoda na Dakos. V roce 1979 jel automobil svůj první závod a hned opanoval svou třídu.
V roce 1981 se změnil hlavní sponzor a namísto Inspekty vůz podporoval Motokov Export. Zároveň proběhla evoluční přestavba vozu z bílé verze se dvěma hlavními světlomety a strmým předním "křídlem" do oranžovožluté podoby s přídí ze Škody 120LS a přepracovaným snímatelným spoilerem na přídi. Po řadě úspěšných závodů, kdy se za volantem střídali Jiří Sejk a Antonín Charouz, došlo roku 1983 k havárii, po které se s autem už nezávodilo. Postupně chátralo a přicházelo o jednotlivé díly a mechanické části.
Zpět do formy a současné podoby se Dakos dostával posledních 10 let, podle toho jak vycházel čas a finance. Při postupné repasi a renovaci podle dobových fotografií a homologačních listů byl kladen důraz na co největší shodu s původním vzhledem a konstrukčním řešením (po technické stránce). Pod zadní kapotou se tak skrývá škodovácká třináctistovka - stejná jako bývala ve 130RS - která umožňovala 665kg vážícímu vozu s desetilitrovou nádrží (díky využití k závodům do vrchu nebyla objemnější nádrž potřeba) dosahovat maximální rychlost 218 km/h. Stará závodní auta zbožňujeme, pro ta československá máme slabost a doufáme, že se bude Dakos objevovat kde to jen půjde!
