Článek
Masarykův okruh v Brně měl už za První republiky dobré jméno. Až v roce 1949 se ale konala první Grand Prix dle tehdejších pravidel federace AIACR (předchůdce FIA), jen byla kratší (356 km místo minimálních 500, tento limit ale nesplnili ani Švýcaři nebo Britové. Velká cena Československa se jela na konci sezóny, takže chyběl tým Ferrari s jistým titulem a jezdci Alberto Ascari či Juan Manuel Fangio, s typem 125/GPC se tady ale objevil Peter Whitehead. Přesto tady startovalo 13 aut podle nejvyšší specifikace formule 1. Nejvíce se věřilo Maserati 4CLT/48, na kterých startoval Louis Chiron (čerstvý padesátník, který se v sobotu před závodem stal kmotrem syna Elišky Junkové), Reg Parnell, David Murray, Emanuel de Graffebfried, siamský princ Bira a Henry Louveau. Silnější typ pak měl Nino Farina. Talboty Lago T26C pilotovali Phi-phi Etancelin, Louis Rosier, Pierre Bouillon a Johnny Claes. Kromě těchto startovaly i speciály formule 2 – Ferrari, Simcy-Gordini, Cisitalie, Frazer-Nash, domácí speciál Magda II Jaroslava Vlčka s motorem Fiat a Tatraplan Sport s Bruno Sojkou za volantem. Okruh byl nově zkrácen a převážně vedl po asfaltu a betonu, jen několik úseků bylo dlážděných. Trať se dokončovala ještě při pátečních trénincích, auta byla večer přesunuta do Brna, kde mohli práci mechaniků sledovat diváci. Zájem diváků o nedělní závod předčil všechna očekávání, doprava zkolabovala, parkovací místa nestačila a místo tribun používali diváci i střech okolních domů. Odhadem se na Grand prix přišlo tehdy podívat 250 až 300 tisíc diváků, řada z nich nebyla ovšem na bezpečných místech. Ti před startem obdivovali spanilou jízdu zbrusu nových Tatrplánů a pak se už těšili, až to celé vypukne.
Pak dva startéři odstartovali dlouhé pole jezdců a ti vyrazili. Hned v prvním kole ztratil Farina vládu nad autem u kamenolomu, při nehodě vyvrátil několik patníků a trefil také několik diváků. Dva zemřeli na místě, dalších 14 bylo těžce zraněno a dva svým zraněním podlehli později v nemocnici. Farinu, který z nehody vyvázl, zachytilo auto Parnella, který havaroval na stejném místě a odhodil jej deset metrů daleko. Skončil s pohmožděninami a Parnell si zlomil ruku. Místu se od té doby přezdívá Farinova zatáčka a dnes je v ní umístěn pomník. Závod vedl Bira, ale ve třetím kole měl nehodu ve stejné zatáčce, trefil strom a zranil hasiče sedícího na něm. Pak se na prvním místě střídal Etancelli s Whiteheadem, první jmenovaný měl ale poruchu, a tak nakonec vyhrálo jediné Ferrari. Sojka s Tatraplanem dojel devátý a pro automobilu to byl obrovský úspěch, tehdy ale řada diváků reptala, proč vůbec startoval.
Po konci závodu opět zkolabovala doprava, svou práci nezvládlo ani tiskové centrum, které nedokázalo novinářům dodat oficiální výsledky. Politici následně všechny nedostatky použili jako argument, proč u nás další závod nepořádat. Závody v Brně se sice i nadále těšily dobrému jménu, ale Grand Prix formule 1 už se na naše území nikdy nevrátila.
