Článek
V Africe můžete snadno nabýt dojmu, že tady může jezdit cokoliv. Třicet let starý Mercedes, vedle něj malý pick-up od Peugeotu, který vidím poprvé v životě, všechny možné druhy mopedů a samozřejmě nezničitelné Toyoty a Land Rovery. To je typický obrázek z afrického městského provozu. Přiznávám, že když jsme tam vjel s Rangerem, měl jsem o něj trochu strach. Ale zcela evidentně budil úctu a spolehlivě uměl zbrzdit provoz a prorazit si cestu. A když jsem ho pak zaparkoval u chodníku, tak první nabídka na výměnu za otřískané cosi a stádo velbloudů navrch, přišla ještě než jsem se stačil zorientovat. Nedivím se, taky by se mi líbil.
Světlá výška je zvýšena o 11,5 centimetru
Abyste věděli, ve své podstatě je to sériové auto, oficiálním jménem Ford Ranger Double Cab 4x4. Pod kapotou má přeplňovaný naftový čtyřválec s výkonem 160 koní a tenhle konkrétní má manuální převodovku, což je sice v terénu záběr na spojku, ale zase to hodí, když potřebujete auto rozhoupat, když se někde zakopete. Točivý moment je 385 Nm, standardně má auto pohon zadní nápravy a elektronicky přiřaditelný pohon všech kol, ze všech technických parametrů mě ale stejně nejvíc zaujala dvě čísla - Ranger může táhnout vlek až 3,5 tuny a má brodivost 80 centimetrů. Uznávám, to druhé číslo je v Africe poněkud irelevantní, ale co už.
Aktuálně má za sebou 1100 km po silnicích a dálnicích v Evropě, 24 hodin na lodi cestou do Tunisu, pak 550 kilometrů dálnic, pist a prašných cest, a první dva dny v dunách. Ani se nezapotil. Palubní počítač hlásí spotřebu 9,7 litru a ty široké pneumatiky Loder AT#1 305/60 R18 fungovaly překvapivě dobře na sněhu, asfaltu, šotolině i písku feš-feš. Za cestu sklidil spoustu zdvižených palců a tady v Douze je to jasně nejhezčí a rázem i nejrespektovanější auto. A to místní ještě neviděli, jak si včera poradilo v dunách. Tedy jen do té doby, než jsem udělal školáckou chybu a při otáčení zacouval na hranu duny, která se sesunula a já auto posadil na břicho. Asi hodinu jsem ho dostával ven, polní lopatka jako součást příplatkové výbavy se hodila. Jinak ale úplně bez problémů, přejezd dunami po vyjeté cestě vlastně Ranger absolvoval jen s pohonem zadní nápravy a čtyřkolka přišla ke slovu teprve tehdy, když jsem se s ním vypravil do panenského písku, aby fotograf mohl udělat pár fotek.
Většinu trasy přes duny zvládne Ranger kupodivu jen s pohonem zadní nápravy
Díky BodyLiftKitu, sportovním tlumičům a jiným ráfkům od firmy Delta 4x4 je auto o 11,5 centimetrů vyšší, což se hodí. Stejně jako dva páry LED přídavných světel PIAA. Nese je rám, který sice vypadá hodně drsně, ale přiznám se bez mučení, že v jedné duně se mi ho povedlo ohnout v úchytek - to asi kvůli ochraně chodců. Chce to prostě míň optimistickou nájezdovou rychlost, protože jinak jedna z trubek nahrne jemný písek před sebe. Když jsem to vychytal, tak už to bylo bez problémů. Jistota, s jakou se auto pohybuje po pistách i ve vyšší rychlosti, je obdivuhodná, ale stejně dobře auto působilo i na klikaté asfaltové okresce v Itálii, když jsme objížděli zablokovaný Janov.
Takhle nějak vypadá improvizovaný bivak. Stan na střeše v této velikosti je ideální pro jednoho dospělého.
Pro mě osobně je však nejdůležitější střešní nástavba Front Runner, která nese stan o rozměru 250x130 centimetrů. Rozložit ho je otázkou maximálně deseti minut a nejenže se takhle vysoko člověk cítí bezpečně, ale hlavně matrace je komfortní a díky moderní dvouplášťové konstrukci je stan teplotně i vlhkostně komfortní. Nahoru se vyleze po žebříku, jen se nedá vytáhnout jako na středověké pevnosti. Bude mým domovem i na Africa Eco Race, tedy při čtrnáct dní dlouhém závodě přes Maroko, Mauretánii a Senegal, tedy po trase, kde se dřív jezdil Dakar. Na kanystry s pitnou vodou snad nedojde, čtyřicet litrů nafty navíc se ale hodit dost možná bude. A denně bude v permanenci i sklopná markýza a cestovní stůl - udělám si tam improvizovanou kancelář. Při bližším zkoumání byste pak objevili ještě jednu opravdovou vychytávku - otvírák na pivo.
Ford Ranger si můžete pořídit ve verzi s krátkou kabinou a dlouhou korbou, nebo s kabinou pro pět lidí. I pak se dozadu ale vejde spousta výbavy, jedno jestli to jsou boxy s výbavou, nebo náhradní kola.
Když píšu tyhle řádky, čeká nás ještě cesta zpátky do Evropy. Tam se Ranger dočká velkého servisu a pak, hned po Vánocích, společně vyrážíme na Monaca a následně na 6500 kilometrů dlouhou cestu Afrikou. Hádám, že potřebovat budu jen základní vybavení, náhradní vzduchový filtr a nějaké to aditivum do nafty. Nemůžu se dočkat!