Ford Ranger Raptor – jen trochu umírněná bestie

Ford Ranger je menším, byť zcela plnohodnotným pick-upem, prodávaným v Evropě a na dalších trzích, na které by se velká F-150 nevešla (a to myšleno doslova – americký pick-up v evropském městě vážně parkovat nechcete). Jenomže dokonce i my tady v Evropě chceme mít velká, silná, robustní a celkově „mocná“ auta, a tak se Ford smiloval a menšímu Rangeru dopřál posilňovací kůru jménem Raptor.

Ještě než jsem se vrhnul za volant s rudým proužkem označujícím střed, dostal jsem na terénním polygonu v Bzenci řádnou informační smršť o tom, co všechno se u Rangeru změnilo při přerodu na Raptor. Pokud si myslíte, že přídomek Raptor znamená hezkou grafiku na bocích a pár husťáckých plastových lišt, jste zcela mimo mísu. Zejména pod autem (kam si můžete vcelku bez problému vlézt a přesvědčit se sami), nezůstal kámen na kameni. Raptor má oproti klasickému Rangeru širší rozchod o plných 150 (!) milimetrů, a o 51 milimetrů se zvedla světlá výška.

Takové změny si vyžádaly nejen nová přední hliníková ramena a širší tuhou nápravu vzadu, ale zcela zásadně se změnilo i nastavení podvozku. Vzadu už nepérují listová pera, ale náprava dostala klasické vinuté pružiny a Wattův přímovod, zajišťující přímočarý pohyb nápravy nahoru a dolů. Ve všech čtyřech rozích pak najdeme modré tlumiče Fox, což je americký výrobce podvozků se specializací na off-roadové speciály. Tlumiče nejsou sice elektronicky nastavitelné, ale mají progresivní charakter, takže hltají drobné nerovnosti, aby pak pevně dotlumily ty velké.

Raptor příznačně stojí na obřích balónových pneumatikách o rozměru 285/70 R17 z dílen BF Goodrich a jeho motor s převodovkou chrání pořádný „šusplech“, takže se vám jen tak nějaký kámen do olejové vany nepodívá. Když se naopak pod auto podíváte vy, okamžitě vám dojde, že tady není žádné pozlátko. Tohle je bytelně zpracované auto, připravené na brutální zacházení.

Když už jsme tak pěkně otevřeli téma motoru – pro někoho může být zklamáním, že naftový pětiválec o objemu 3,2 litru, který se do Rangeru dodával donedávna, pod kapotou Rangeru nenajdete. Spokojit se musíme s naftovým čtyřválcem 2.0 EcoBlue Bi-Turbo, který je však pro potřeby Raptoru naladěn na 213 koní a 500 Nm točivého momentu. Desetistupňová převodovka přenáší sílu primárně na zadní kola, na požádání se pak přidává přední náprava, a to „na tvrdo“ bez středového diferenciálu – tak, jak je to u původně pracovních pick-upů běžné. A když dojde na opravdu nehostinné podmínky, je tu i terénní redukce a mechanická uzávěrka zadního diferenciálu.

Konečně usedám do kožené sedačky za rozměrný volant a vydávám se vstříc písku a bahnu místního polygonu. Už při přejetí prvních nerovností dává Raptor najevo, jak neuvěřitelné pokroky udělalo nové naladění. Tam, kde je pracovně orientovaná záď s listovými pery klasického Rangeru neposedná a skotačivá, chová se Raptor s vinutými pružinami a foxáckými tlumiči způsobně a zběsile pracující kola nechávají karoserii v relativním klidu.

A čím rychleji jedu, tím lépe to funguje. Raptor nejen, že nepotřebuje silnici. Nepotřebuje vlastně ani cestu. To, jakým způsobem se zavěšení vypořádává s hlubokými kolejemi, je až neuvěřitelné a je jenom škoda, že se nedá zcela vypnout elektronická stabilizace. Motor, ač čtyřválcový, má výkonu dost, a s pohonem pouze na zadní kola s uzamčeným diferenciálem, nechal by se Raptor vodit táhlými oblouky dveřmi napřed. Jenomže, i když se stabilizace tváří vypnutě, stejně začne sahat do výkonu ve chvíli, kdy zadní kola moc prohrabují a zadek nadmíru ulétává bokem.

I s tímhle drobným deficitem je ale polet po prakticky neexistující písčité cestě polygonu obrovská sranda a za volantem si v tu chvíli připadám jako účastník Score Baja 500 nebo dalších dálkových rallye, kterým dominují pick-upy v americkém stylu.

Na druhou část projížďky ovšem zpomalujeme a nastává čas na prověrku trochu techničtějšího off-roadu. Otočným přepínačem přiřazuji k pohonu přední kola a rovnou i redukci. Přede mnou se tyčí sice krátký, ale o to prudší písčitý výjezd, na němž o chvíli dříve zůstal viset standardní Ranger na silničních gumách a svým hrabáním „načechral“ celý povrch kopce.

Na vytočenou trojku (což znamená při redukci rychlost asi 30 km/h) se vřítím do krpálu, a jak se blížím vrcholu, musím povolit na plynu, abych terénní bestii neposlal pár metrů vzduchem. Tedy ne snad, že by to nešlo – bytelné zavěšení by i takové „kravení“ bez úhony sneslo.

Teď ale volím mírnější variantu bez skákání a za výjezdem se otáčím pro změnu na sjezd. Raptor samozřejmě disponuje elektronickým sjezdovým asistentem, ale jde to i bez něj. Stačí při zapnuté redukci pádly pod volantem zařadit jedničku a brzdná síla motoru se postará o to, že ze sebestrašnějšího srázu jede Raptor krokem.

Vzato kolem a kolem – Ranger Raptor je vlastně neuvěřitelně univerzální auto. Můžete se s ním škrábat na nedostupná místa nehostinného terénu a hnát ho rozmlácenou polňačkou, ale poslouží vám i v jiných ohledech.

Na silnici auto nepůsobí nijak zvlášť nemotorně a je milým překvapením, že dokonce ani špalkové gumy nenadělají příliš hluku. Dovnitř se naprosto pohodlně vejde pět dospěláků, na korbu hromady nákladu a třeba při ježdění po městě absolutně odpadá strach ze zničeného podvozku a kol, decimovaných výmoly a propadlými kanály. Raptor si tyhle nástrahy silnice dává ke snídani. Jen budete mít asi honičku ho v městské zástavbě zaparkovat.