Ford Probe GT Turbo – Překvapivě dobré kupé

Určitě si pamatujete Ford Capri, toho chuligána, co se na konci osmdesátek proháněl dveřmi napřed. Ostatně já jsem se mu už na Garáži věnoval několikrát. Na sklonku osmdesátek ale mě přijít nástupce, a tak se v roce 1988 objevil model Probe (jméno modrý ovál používal pro koncepty, třeba Probe III se později stal Sierrou), který se na starý kontinent dovážel z Michiganu. V USA měl Probe být novým Mustangem, který by konkuroval hlavně japonským kupé, a použití platformy z Mazdy by snížilo náklady. Jak takové auto jezdí, to jsem si vyzkoušel na exempláři z roku 1989, který si kdysi z devizové ciziny dovezl jeden hudebník a od něj jej koupil současný majitel.

Američanům se ale představa předokolky Mustang s japonskou platformou a designem od Toshi Saita tak nelíbila, že Ford zahájil vývoj nové generace s klasickou koncepcí na platformě Fox. Když už ale do vývoje padlo tolik peněz, nechtěl je Ford jen tak zahodit a kupé Probe dotáhl do sériové podoby, kdy začal konkurovat Toyotě Celica nebo Hondě Prelude. Byl to nejspíš dobrý tah, protože prodeje byly na začátku velmi slušné. Líbivý aerodynamický design s mrkačkami, bezrámovými dveřmi, spojlerem nebo zrcátky protaženými z boků se mi líbí dodnes. I ta originální třípaprsková kola mají něco do sebe. Jen je auto naživo mnohem větší, než jsem čekal z fotek. A hlavně je hodně dlouhé, což jsem taky netušil.

Tato americká verze Probe má velmi slušnou výbavu zahrnující centrální zamykání, stereo rádio, elektrická okna a vnější zrcátka, palubní počítač (se skvěle ukrytým ovládáním pod vyklápěcím krytem), klimatizaci a střešní šíbr. Dokonce i pod stropem jsou ukazatele, což je tak božsky retro-futuristické. Netradiční tvar má i páčka blinkrů. Je to vlastně vrcholná verze, víc už jste si v roce 1989 koupit nemohli. Navíc je i interiér dostatečně prostorný v obou řadách sedadel, vzadu je to horší jen s místem pro hlavu. Slušně velký je i dobře přístupný zavazadlový prostor.

Sportovní třídveřové kupé Probe sdílel techniku s Mazdami 626 a MX-6, zejména platformu Mazda GD (ale třeba mechanika mrkaček je pro změnu z kupé RX-7 FC), takže má samozřejmě koncepci vše vpředu. Přesto je to jedno z těch aut, kde si jízdu opravdu užijete. Zvláště když máte vrcholnou motorizaci, kterou nebyl vidlicový šestiválec, ale malým turbem přeplňovaná verze řadového čtyřválce Mazda F2 SOHC o objemu 2,2 litru s třemi ventily na válec. Ta nabízí výkon 145 koní ve 4 300 otáčkách a točivý moment 258 Nm v 3 500 otáčkách. Turbodmychadlo IHI RHB5-VJ11 s tlakem až 7,3 psi úplně změnilo charakteristiku jízdy tohoto kupé, a vzniklo tak opravdu silné a rychlé kupé. Na přístrojovce nechybí ukazatel tlaku turba a jeho neustálý pohyb mě baví, až se nutím nekoukat jen na něj, ale také na silnici. Ford motor doplnil i mezichladičem.

Probe má pětistupňový manuál, a pokud řadíte bezchybně, můžete dosáhnout stovky už za 9,1 sekundy (podle jiných zdrojů dokonce ještě méně, magazín Motor Week naměřil 7,6 sekundy). Maximální rychlost je 209 km/h a auto rozhodně nepůsobí nijak pomale. Naopak svou dynamikou může překvapit řadu účastníků provozu kolem sebe, protože do starého kupé by to leckdo ani neřekl. Průměrná spotřeba je přitom pod devíti litry, takže dokonce nižší než u atmosférické verze. Docela hlasitý motor v kombinaci s výfukem vás ale nenechá na pochybách, jak moc se snaží. Jen ty brzdy by asi mohly být o něco ostřejší.

Za všemi koly jsou kotoučové brzdy a Probe neschází ani systém ABS. Řidič si může ve třech režimech nastavit i podvozek (normální, komfortní a sportovní) a i adaptivní posilovač řízení se dokáže přizpůsobit vaší aktuální rychlosti. U podvozku se Ford sice inspiroval u Mazdy, ale doplnil navíc na obě nápravy i stabilizátory. Až mne překvapilo, jak dobře drží auto ve stopě. Jen 1 340 kilogramů těžké kupé se tak na silnici chová vážně dobře a vlastně nemám problém říkat mu sporťák. Probe sice není moc puritánské a ani extrémně rychlé, ale to příjemné chování a dobrá odezva jsou fajn. Je poznat, že se konstruktéři snažili o skutečně řidičsky zaměřené auto. Dokonce ani vibrace se do kabiny moc nepřenáší, takže i komfort je na dostatečné úrovni.

V případě nákupu myslete na to, že Probe je sportovní auto a leckterý majitel se k němu tak choval, takže to bude chtít lepší kontrolu před koupí. Pozor na prasklé čelní okno, to je totiž dost drahá záležitost (zhruba kolem 8 tisíc korun). Dražší je i výměna bočního nebo zadního skla, navíc jsou již skoro k nesehnání. Hlídejte i kouřivost motoru, na vině mohou být gufera ventilů a bylo by dobré změřit kompresi. Případné cvakání z hlavy mohou být hydrostavy, ale také klika, jejíž výměna je drahá a náročná. Dražší jsou i ložiska. U této verze GT není levná ani spojka a vůbec prý díly na Probe nejsou za málo peněz (některé ovšem pasují z Mazdy) a snadno dostupné. Naštěstí provoz prý zase tolik nestojí. Probe je ovšem i díky japonské technice dost spolehlivý. Strašákem je spíš koroze podlahy kufru, míst kolem pantů víka kufru a také samotného víka. Ale třeba tento kousek je zachovalý a v původním stavu, takže záleží na péči majitele.

První generace byla tak úspěšná, že v roce 1993 se objevila druhá. Probe definitivně skončil v roce 1997, aby se o rok později objevil model Cougar. Ceny první generace se pohybují v rozpětí 40 až 250 tisíc korun, právě verze GT Turbo patří k těm nejdražším, pořád to ale není za výkonné auto té doby až tolik a u konkurence leckdy zaplatíte víc.

Nenápadný design starého kupé sice vede okolí k podceňování auta, ale v kombinaci s nejsilnějším motorem je tenhle Probe skoro sleeper. Sice tedy nikdy nebyl novým Mustangem, ale ve své době asi nešlo o marný počin, byť je to možná víc Japonec než Američan. Za to zábavu za volantem mu to ale odpustíte, ve verzi Turbo si Probe zaslouží víc respektu, než jsem k němu původně měl. Vlastně jsem se jen těšil na to „auto budoucnosti“ z druhého dílu trilogie Back to the Future, ale odjížděl jsem s pocitem, že jsem zase řídil fajn sporťák.