Ford Nucleon 1958 – Dokonalý elektromobil s malým háčkem

Ondřej Hejma z kapely Žlutý pes zpívá v jedné z písní o tom, jak se vzlet vesmírných raket zdál být docela dobrým nápadem. Američané zase po objevení potenciálu jaderné energie považovali za nejlepší řešení pohánět nukleární silou kde co, třeba i automobil. Inženýři Fordu se té myšlenky chopili natolik, že v roce 1958 představili koncepční model pojmenovaný Ford Nucleon.

Že nešlo o žádného stařečka, to dokazuje už nadčasový design modelu. Podívejte se na jeho křivky, propracované záhyby karoserie nebo aerodynamické ploutve. Vozidlo nemělo přední ani zadní sloupky, namísto toho držely karoserii pohromadě středové výztuhy a střecha – komponenty vylisované z jednoho kusu. Díky tomu měl řidič lepší výhled z vozu. Přece jen, když s sebou vláčíte malou atomovku, nechcete někam nešikovně nacouvat nebo přehlédnout jiné auto. Povšimněte si také střešních nasávačů, které přepouštěly vzduch do kabiny. Vaší pozornosti by neměly ujít ani masivní trychtýře vpředu – ty zajišťovaly chlazení samotného reaktoru.

Abyste byli v obraze – v konkurenčním Sovětském svazu se úderem roku 1958 začal vyrábět primitivní UAZ 450 (buchanka). O tolik moc vpředu byl Západ ve srovnání s totalitním Východem.

O pohon stíhačky na kolech se staral vzadu zastavěný malý jaderný reaktor, který byl samozřejmě odstíněný. Automobilka dokonce najala elitní vědce, aby jí pomohli zefektivnit řízení, a hlavně ovládání štěpení jádra. Výsledkem měla být možnost volby jízdních profilů – od ekonomického po sportovní. Plánovaný dojezd by dnes vyrazil dech i Elonu Muskovi, protože Ford Nucleon měl na jednu nádrž zvládnout přes osm tisíc kilometrů.

Princip fungování měl být relativně jednoduchý – energie z jaderného reaktoru měla být přeměněna na energii elektrickou, a ta měla následně putovat prostřednictvím jednoho nebo více měničů točivého momentu přímo na kola.

Pomineme-li samotnou nebezpečnost jádra, o které se ostatně přesvědčí všichni účastníci případného zájezdu do Černobylu, byl tu další problém. Tankování paliva totiž vyžadovalo návštěvu specializované stanice a odbornou obsluhu. Aby ne, když vyškolený technik měl pracovat s vysoce radioaktivním vyhořelým pohonným článkem. Asi uznáte sami, že na takovou práci by výuční list nestačil.

Uznávaná automobilka však měla vizi, že se automobilový svět zbaví zbytečných kapalin, převodů a složitých mechanických komponentů. Ford svého času dokonce využíval model Nucleon k sebeprezentaci ve světle technologického pokroku, a ještě vše podpořil heslem, že nic není nemožné.

A když se podíváte, kam jsme to dotáhli dnes? Drahé elektromobily zvládnou ujet na jedno nabití sotva pár set kilometrů a běžná jednoduchá auta prakticky vymírají, zatímco elektrifikovaných strojů se 48voltovou sítí a filtrem čehokoli toxického přibývá jako hub po monzunu.

Nadějný nukleární automobil budoucnosti se však narodil pouze jako konstrukční a inženýrský koncept. Přesto vůz svého času ukazoval možnosti vysokého výkonu ukrytého v kompaktních rozměrech pohonné jednotky. Obyvatelé Severní Ameriky možná tenkrát snili o milionech aut, které se řítí po širokých dálnicích doslova atomovou rychlostí.

Jenže karty mají rub i líc a jedna strana věci je spojená s následky dopravních nehod a nebezpečím úniku radiace. Kdyby se nukleární pohon podařilo masivně rozšířit, muselo by lidstvo daleko více řešit, kam s vyhořelým odpadem. Radioaktivní článek se do odpadkového koše jen tak vyhodit nedá.

Vesměs přehnaně ambiciózní projekt však ukázal světu, o čem bude automobilová budoucnost. Samotný Ford Nucleon si můžete naživo prohlédnout v muzeu Henryho Forda ve Spojených státech nebo ho virtuálně projet v postapokalyptické herní sérii Fallout.