Ford Model T vs. kůň – Pokrok nezastavíš

Osobních i nákladních automobilů jsou dnes plné silnice i ulice měst, což nám přijde zcela samozřejmé. Jenže před více než stoletím šlo o šokující technickou novinku, která se o své místo na světě musela teprve pořádně porvat. A s kým jiným než s ušlechtilým a prověřeným koněm, který lidstvu po staletí oddaně sloužil jako dopravní prostředek i pracovní zvíře, některým dokonce jako nejlepší přítel. Kůň byl prostě nepřekonatelný. Tedy dokud se neobjevil automobil.

Vše nejspíš začalo nějak tak, že byl kdosi už dost otrávený z věčně otlačeného zadku od sedla anebo z toho, jak krajina za okny kočáru neubíhá dost rychle. Parní motor se úspěšně používal již od 18. století (děkujeme za jeho zdokonalení, pane Jamesi Watte), ale pokud jste nepotřebovali pohánět mlátičku nebo pilu, případně roztáhnout hned několik železničních vagonů, byl kvůli své velikosti a hmotnosti pro osobní přepravu prakticky nepoužitelný. Velký pokrok přinesl až vynález kompaktnějšího a účinnějšího čtyřdobého spalovacího motoru panem Nicolausem Ottem. Nová etapa dopravy mohla započít. Ale nešlo to zdaleka tak snadno a rychle.

Jen si to představte, jak museli lidé ze hřbetů koní povýšeně koukat na první motorizované dopravní prostředky, které čmoudily, prskaly a lomozily (tedy pokud se zrovna nerozpadaly na okraji cest) – většinou bicykly, ale postupně také tříkolky a čtyřkolové kočáry. „Co je to za ďábelský stroj? To nemůže fungovat,“ smáli se jim mnozí. Vždyť koně lidstvu oddaně sloužili pro přepravu i práci celá staletí (dokonce tisíciletí), tak proč to měnit za něco tak nebezpečného, nepohodlného a nespolehlivého?

To však nezastavilo průkopníky nové mobility v experimentování, ani natěšené zákazníky při pořizování této pionýrské techniky. Což je bláznivé, protože museli zaplatit horentní sumu odpovídající ceně nového domu, aby získali rozhrkaný, kašlající a těžko ovladatelný kus techniky, který by stěží dohonil cválajícího koně.

Řízení bylo tehdy tak složité, že ho snad navrhovali pro chobotnice s inženýrským titulem. Také neexistovaly žádné silnice (myslíme prašné, o asfaltových se nikomu ani nesnilo), síť čerpacích stanic ani servisních míst. Vlastně jste si museli najmout šikovného řemeslníka, který se vám o vůz nepřetržitě staral, protože první auta většinu času spíš nefungovala, než fungovala. A také vytrvalého maratonce, jelikož některé státy vyžadovaly, aby před jedoucím autem běžel někdo s varovným červeným praporkem. Upřímně, s koněm jste tehdy měli mnohem, mnohem méně starostí…

Jenže nový technický zázrak se vyvíjel neuvěřitelně rychlým tempem – každý nový model byl o poznání pohodlnější, rychlejší, spolehlivější a přátelštější ke svému uživateli. A také lacinější. Za to je třeba poděkovat především Henry Fordovi, který v roce 1908 představil svůj nový Model T poháněný 20koňovým 2,9litrovým čtyřválcem umožňujícím překročit rychlost 60 km/h. Vůz byl vybavený odpružením listovými pery a vyráběný na pásové lince, což zásadně snížilo jeho pořizovací cenu. Není divu, že se „Plechové Lizzie“ vyrobilo za dvě dekády 16,5 milionu kusů! Kůň tak měl své dny slávy sečtené.

Automobil drtivě zvítězil a ovládl celou zeměkouli, vědecko-technický pokrok dříve tolik oblíbeného koně pasoval pouze do role víkendové zábavy. Za více než století od svého vynálezu se automobil díky intenzivnímu vývoji a vysoké oblibě změnil natolik, že by ho Henry Ford nejspíš ani nepoznal.

Nyní však automobil čeká další boj o přežití s názvem „Elektrifikuj, nebo zemři“. Snahy o záchranu životního prostředí nutí automobilky přejít urychleně na novou techniku pohonu, která přináší řadu výhod, ale má i mnoho úskalí – ta se však ve srovnání s obřími horami problémů, kterým automobil čelil na samém počátku svého vývoje, zdají být nicotná. Bude to chtít trochu snahy a nějaký ten čas, ale automobil si s nimi poradí a na druhé straně bude dopravní prostředek lepší než kdy dřív. Aspoň my si to přejeme…