Článek
Podíváme-li se do nedaleké minulosti, žádný luxusní sedan vybavený manuální skříní vlastně pořádně nenajdeme. Třída S německého Mercedesu byla vždy pouze s automatem, podobně jako třeba Audi A8, japonský Lexus LS nebo americký Chrysler 300 C. Jedinou výjimkou je snad jenom sedmičkové BMW, které šlo ještě v generaci E38 s manuálem pořídit, a to dokonce i s osmiválcem. I tato nabídka ovšem trvala jen do roku 2001, než byla krásná a geniální E38 nahrazena nevzhlednou a rychle stárnoucí „banglovskou“ E65.
Přesuňme se ale o kousek dopředu, konkrétně do roku 2007. Jako šestnáctiletý jsem tehdy mohl coby jeden z prvních objevovat taje internetu skrze stabilní ADSL připojení a pamatuji si jako včera, když jsem poprvé uviděl zcela nový koncept Fordu.
Vůz s vyzývavým názvem „Interceptor“ (Stíhač), pojmenovaný podle policejních aut brázdících americké silnice, je na první pohled ohromné monstrum, které jako by bylo vytesané z jednoho ingotu. Silueta s nizounkou linií oken nabírá výsledné a úctyhodné délky 5121 mm, což je standard pro výše zmíněné vlajkové limuzíny. Po stránce designu vzal Ford vše, co bylo na starých amerických autech impozantní, a vynásobil to přinejmenším dvěma. Mohutná dvoulamelová mříž chladiče je plná chromu a obrovská lesklá kola opticky zasahují snad do poloviny výšky auta.
Pravidla aplikovaná na exteriér pokračují i v interiéru. Horizontálně orientovaná palubní deska je doplněná o dvojici minimalistických budíků se stupnicemi ze staré školy. Naopak spíše z nové školy jsou sedadla s velkými odvětrávacími „oky“ a také kusy broušeného hliníku, rozmístěné všude kolem.
Ta dost možná největší zajímavost se ovšem ukrývá na středovém tunelu, předělujícím od sebe sedadla řidiče a spolujezdce. Jedná se o páku šestistupňové manuální převodovky, která zde vzhledem k času a místu vzniku (koneckonců právě Amerika je jakousi domovinou automatické převodovky) působí vlastně dost nepatřičně.
Jenže už je tomu tak. Ford se u své muscle-limuzíny zkrátka rozhodl jít cestou manuální převodovky a ukázat, že také u velkého dálničního křižníků může být spojení řidiče a stroje na místě. Aby toho nebylo málo, přihodil modrý ovál i další prvky, lahodící oku nadšeného motoristy. Pohled pod kapotu ukrývá modrá ventilová víka s nápisy „Powered by Ford“, náležící k atmosférickému vidlicovému osmiválci o objemu pěti litrů. Jedná se o ten samý motor Modular V8, který toho času úřadoval v Mustangu aktuální páté generace a který měl pro potřeby Interceptoru zvětšený objem a výkon pošťouchnutý na 400 koní. Motor vlastně nebyl jedinou věcí, sdílenou mezi konceptem a sériovým Mustangem. Interceptor si z Mustangu převzal také kompletní podlahovou platformu, ač o malý kus protaženou.
Chcete ještě nějaká čísla? Interceptor měl podle Fordu zrychlovat z nuly na sto za důstojných pět sekund, maximálka měla činit až 270 km/h a do toho se zde (už v roce 2007) projevila jistá snaha o snižování spotřeby a emisí. V rámci vylepšování totiž motor začal spalovat ethanol E85, což navýšilo výkon o 10 % a naopak o 20 % snížilo emise a spotřebu.
Ptáte se, co se s Interceptorem stalo? No samozřejmě, že se nestalo vůbec nic. Chrysler 300 C se svého „manuálního“ soka nikdy nedočkal a Ford celý projekt potichu zašlapal do země k dalším konceptům nejrůznějších značek. Ačkoliv by výroba vzhledem k použité platformě z Mustangu vlastně nebyla nijak složitá nebo drahá, o Interceptor by patrně nebyl dostatečný zájem. A i kdyby byl, rozhodně by většina zákazníků stejně sáhla po automatické převodovce, čímž by přišel netradiční a odvážný nápad s manuálem vniveč.
I tak je ale Interceptor do značné míry zajímavým ohlédnutím do minulosti. Do minulosti, kdy koncepty nemusely být elektrické a autonomní…