Ford Granada 2.8i Ghia: Za volantem si připadám jako Cowley

Evropský Ford byl léta rozdělen na několik sekcí, z nichž se později vyprofilovaly dvě hlavní – německá pobočka v Kolíně nad Rýnem a britská v Dagenhamu. Brzy se ale ukázalo, že kdyby se auta vyvíjela pro britský a kontinentální trh současně, automobilka by velmi ušetřila. Vozy z obou konců kanálu La Manche tak k sobě začaly mít čím dál blíž. Velký sedan vyšší střední třídy Granada se v obou továrnách začal vyrábět v roce 1972, v té britské to ale trvalo jen do roku 1976, o rok později byla výroba první generace ukončena úplně. V Německu vydržela Granada na linkách až do konce výroby, montáž ale probíhala i v Japonsku (v halách Subaru), Jižní Koreji (u Hyundai) a Tchaj-wanu (tamní Ford). Britským předchůdcem Granady byla řada modelů Zephyr a Zodiac, v Německu se před Granadou prodávaly modely Taunus 17M, 20M a 26M.

U druhé generace z roku 1977 utratil Ford 50 milionů liber za vývoj. I nadále se prodávalo praktické kombi a čtyřdveřový sedan. Jeden takový z druhého roku výroby vidíte i díky ochotě týmu z Retro-auta.cz na fotkách. Elegantní kupé se pokračování bohužel nedočkalo. Tvary jsou přísně hranaté a krásná zlatá barva je jen podtrhuje. Granada se začala po modernizaci více podobat menší Cortině (Taunusu) a malé Fiestě. Líbí se mi černě lakovaný B-sloupek, který tehdy nebyl standardem u všech aut; Granadu opticky snižuje. Eleganci podtrhují nezbytné chromové lišty kolem oken a další chromované doplňky na karoserii.

Ford Granada je velký, pohodlný a ve verzi Ghia pochopitelně luxusně vybavený sedan. Ve většině aut najdete i palubní počítač nebo dřevěný dekor (vedle palubky i na dveřích), v jeho interiéru to působí útulně a honosně. Jsou tu i ručičkové hodiny, klasický to znak velkých sedanů té doby, ale poměrně hlasitě cvakají. Tento kousek, zapůjčený ve spolupráci s Retro-auta.cz, sice nemá klimatizaci, ale často si za ni majitelé připláceli. V prostorném interiéru si opravdu pohovíte, trpět tady nebude ani pět dospělých lidí. Přední sedadla jsou vlastně fantastická křesla, jejichž tvaru a použité látce na čalounění nelze nic vytknout. Zezadu jsou na opěradlech látková madla. I výhled z auta byl lepší než v první generaci. Za své peníze jste v Granadě získali opravdu parádní auto.

Motor najdete pod docela těžkou přední kapotou. Prostor je tu obrovský, aby se sem pořádně velký motor vešel. Vidlicových šestiválců bylo v nabídce několik, vrcholem je ale právě verze s objemem 2,8 litrů, doplněná elektronickým vstřikováním. Nabízí velmi slušný výkon 160 koní. Právě taková hrála i v seriálu Sweeney. V zájmu optimalizace funkčnosti motoru Ford vylepšil jeho chlazení. A když se budete trochu snažit, má dost výkonu k tomu, aby se zadní kola snadno utrhla. A to je prostě s takhle velkým sedanem vážně zábava. Spojený je s čtyřstupňovým manuálem, silnější verze měly o stupeň více, tedy pět, případně se nabízel třístupňový automat. Motor jde ale krásně tiše a klidně, rámus se do interiéru nepřenáší vůbec.

Jízda s Granadou je nesmírně příjemná, Ford hodně zapracoval na odstranění hluku, vibrací a otřesů, které by obtěžovaly posádku. Komfort byl hlavním záměrem konstruktérů. A skutečně je svezení velmi tiché a užíváte si díky měkčímu naladění. Tak pohodlné auto musí být dodnes fantastické na delší vzdálenosti, i když sám mám možnost vézt se jen chvíli. I řízení zaslouží pochvalu za svou komunikativnost a čitelnost. V zatáčkách se Granada chová skvěle, což přičítám nezávislému zavěšení zadních kol. Čím klikatější silnice, tím je jízda lepší, a to mě moc příjemně překvapilo. Řízení má navzdory posilovači velmi slušnou zpětnou vazbu, což u takto starých aut nebývá běžné. Granada se na zakroucené silnici pocitově zmenší, odlehčí a proplétá se s učiněnou radostí ze života. Ani se nedivím, že si ji ti filmoví detektivové tak oblíbili. Trochu slabší je jen celkové odhlučnění. Ale opět se mi potvrdilo, že v tomto segmentu se prostě sluší mít pohon zadních kol, díky kterému auto jezdí vážně dobře.

Drobná modernizace proběhla v roce 1982. Když přišel 3. března 1985 konec výroby Fordu Granada, nastoupil nový aerodynamický model Scorpio. Ten se v Británii a Irsku ale prodával pod jménem Granada až do roku 1994. Coleman Milne stavěl z Granady prodloužené limuzíny Minster (o 15 cm delší) a Dorchester (o 68 cm delší), přičemž ten druhý se nabízel i jako kombi, nebo jako lépe vybavený Grosvenor. Nejspíš je neznáte, ale Granadu si rozhodně pamatovat budete, pokud jste sledovali seriál Profesionálové. V roce 1977 měl Cowley žlutý dvoulitr, v letech 1978 až 1979 řídil červenou 2.8i Ghia a od roku 1980 vystřídal do konce seriálu dvě černé 2.8i Ghia. Také detektiv Dalgliesh ze Záhady Slavičího domu měl stříbrnou Granadu 2.3. A já se jim nedivím, podobně robustní a spolehlivý automobil je nesmírně příjemný, navíc je ještě stále relativně dostupný. Přitom už je dnes svým způsobem legendární. Chápu, že v dobových recenzích jej občas srovnávali s BMW nebo Jaguarem. Díly se najít také ještě dají a stojí jako vše na fordy, takže váš rozpočet nebude tolik krvácet. A například u výfuku se Ford chlubil, že vydrží dvojnásobně dlouho než u předchůdce. Přesto ale výběr není velký – ne všechny vyrobené vozy z původního počtu 639 440 kusů se dožily současnosti.