Ford Focus 1.6 Zetec – Modrý ovál stále v nejlepší kondici

V jednom velmi starém čísle Autocaru napsali zajímavý sloupek o tom, proč je Ford Focus nejzásadnějším osobním automobilem dekády přelomu století. Psali, že se stal tím, co představují v kuchyni obyčejné brambory. Navenek nezajímavé, obyčejné, ale neobejdete se bez nich ve většině receptů. Přitom když je nakrájíte na tenounké plátky a osmažíte, získáte překvapivě levnou lahůdku do úst.

Myslím, že to přirovnání k bramborám trefili přesně. Jinak bych jej ani volně necitoval. Focus totiž na rozdíl od všech dobových konkurentů nižší střední třídy nabízel svému řidiči něco málo navíc. Levný vůz pro masy různých lidí se jeho konstruktéři nebáli naladit tak, aby vyhovoval především nadšeným řidičům vyžívajícím se v zatáčkách. Stačila jim na to jen ta sůl a kapka oleje, aby se z obyčejného mdlého bramboru stal delikátní chips?

Nepochybně to tak snadné nebylo. Společnost Ford Motor Company řídila v devadesátých letech armáda finančních kontrolorů a účetních. Jejich grafy ušetřených nákladů sice vypadaly na poradách správní rady moc hezky, jenže zejména evropské divizi chybělo to hlavní – atraktivní produkt! Ford Escort ve své poslední variantě působil zastarale už při představení a ani poslední facelift z roku 1995 nezabránil holému konstatování, že Fordu ujíždí vlak před konkurencí. Ford potřeboval úspěšné auto nižší střední třídy jako sůl a zopakovat skvělý výsledek, jaký se povedl v roce 1993 s Mondeem. A to bez peněz nejde. Naštěstí tuhle skutečnost pochopil tehdejší výkonný ředitel Fordu Jac Nasser a utvořil tým snů, který se pustil do práce.

Chytře využili designerskou práci Jacka Telnacka, která nesla dominantní trojúhelníkové a čtvrtkruhové motivy nového výtvarného jazyka. New Edge, nový ostře ohraničený novotvar Ford použil již na sklonku osmdesátých let. Automobily jako Probe nebo naopak zvláštně oblý Taurus, ve kterém, jestli si dobře pamatuji, jezdila dvojice zvláštních agentů Mulder a Scullyová v seriálu Akta X, nesly právě Telnackův rukopis. Zde v Evropě nás poprvé New Edge design praštil do očí v roce 1996 při představení veselého vejčitého modelu Ka. A první Focus už tento základní princip do široka vykrojených kusů koláče aplikoval ve formě, která dodnes nezastarala. Jednotlivé díly Focusu působí jakoby vytvarované dětskými formičkami z pískoviště. Světla jsou trojúhelníčky, boční blinkry rovněž. Některé z nich jsou geometricky ostré a jiné zjemněné oválnou přeponou. Takové najdete především uvnitř. Ovladače klimatizace, vyhřívání zadního okna a vlevo od otáčkoměru nezvykle umístěného tlačítka otevření kufru jsou buď tvar čtvrtky koláče, půlměsíce nebo trojúhelníku. Výdechy klimatizace jsou naopak oválné a budíky přístrojů velké, dobře čitelné a kulaté.

Tuhle jsem se s jedním mým známým o starém Focusu bavil a dostal jsem odpovědi, že ano, tohle bylo skvělé auto, nicméně ten interiér byl… dosaďte si své oblíbené sprosté slovo. A sedan prý byl obzvlášť ošklivý. A já mám pocit, že je to jen nepochopení úmyslu tvůrců toho auta. Dobrá, nebudu psát, že ten design je dodnes moderní a nestárnoucí. Není. Je však natolik zvláštní, že pomohl lidem zapomenout na zoufalý pokus prodloužit pomalou smrt mizerného Escortu na trhu. A vůbec nemyslím na lahůdky typu RS Cosworth. Spíše si představte obyčejný Escort na naftu vyrobený v polovině devadesátých let. To bylo opravdu mizerné auto, ve kterém byste se navíc nechtěli ani náhodou nabourat. Focus se svým designem plným zlomů představoval přesně tu hranici, převrat, zkrátka změnu.

Jestli byl vzhled prvního Focusu kontroverzní, tak jízda v něm připravila mnohým zájemcům další šok. Dovedu si představit, že ti, kdož vybírali tehdy nové auto čistě podle katalogu, si objednali Golfa od VW. Proti němu se hodně špatně bojuje. A v našich končinách nebyl problém mít za cenu středně vybaveného Focusu domácí etalon, Octavii 1.6 s dvojnásobně velkým zavazadelníkem. A kdo měl rád design od Pininfariny a pohodlná sedadla, koupil Peugeot 306. Jenže ten, kdo se šel s Focusem projet, viděl věci najednou úplně jinak.

Klíčem k ovladatelnosti auta je schopnost udržet všechna kola co největší plochou pneumatiky přišpendlenou k vozovce. Ve skutečnosti je těch podstatných faktorů celá řada. Důležitá je harmonie vlastností stroje, rozložení hmotností a schopností neodlepit kola z vozovky, nepropružit zavěšení až k dorazům a nenaklánět se jako bárka v rozbouřeném moři. Focus má vpředu vcelku konvenční zavěšení typu McPherson, ale vzadu se povedlo konstruktérům prosadit použití nezávislého zavěšení kol víceprvkovými rameny. A hlavně vyvážit auto tak, aby nepůsobilo těžce na předek. Tohle je vlastnost, která se opravdu špatně potlačuje u aut s poháněnou přední nápravou a motorem vpředu napříč. Bravurně to zvládl kdysi dávno Peugeot 205, ale právě zejména vozy koncernu VW bývají těžkopádné (čti nedotáčivé) na předek prakticky dodnes.

Když mi zavolal Martin Houška, PR společnosti AAA Auto, že se objevil obyčejný Focus po staré paní, první majitelce s neuvěřitelnými 28 tisíci kilometry na displeji přístrojové desky, neváhal jsem si jej na pár dní vypůjčit a projet. Pravděpodobně totiž bude fungovat přesně, jako když byl před necelými dvaceti lety nový. Když jsem usedl na poměrně vysoko umístěné sedadlo řidiče, ucítil takový ten pach nových plastů a gumových těsnění, objal neopotřebovaný věnec volantu, bylo mi jasné, že tohle auto doopravdy trávilo svůj čas jen v garáži. Nakonec získalo svého nového majitele ihned poté, co jsem ho vrátil. Byť stálo výrazně více, než bývá běžná cena ojetého jedničkového Focusu, za výjimečný stav se vyplatilo připlatit.

První věc, která mě na Focusu mile překvapila, byl komfort v kabině. Někdy v létě jsem měl doma půjčený taky velmi výjimečně zachovalý čtyřkový Golf 1.6 a na rozdíl od něj bylo ve Focusu opravdu naprosté ticho. Nic nepovrzávalo ani neskřípalo. Dobrá, devadesátkové plasty nejsou nic pro potěchu oka a už vůbec se nedají srovnat s interiéry současných aut. Nicméně Ford se alespoň vyvaroval nešťastných pogumovaných ploch, které se v koncernových vozech té doby vždy poměrně brzy oloupaly. A další věcí, která ve Focusu funguje přeci jen lépe než v Golfu, je komfort jízdy. Ani ne tak samotné odpružení jako celková jistota, s jakou se řídí.

A pak přišel první nájezd na Pražský okruh cestou domů a já si vzpomněl na onu legendární hravost zadní nápravy. Měla by platit i pro sedan. Nájezdovou rychlost jsem zvolil trochu větší, vím, že Focus ochotně zatočí poměrně lehkou přídí do zatáčky. A pak už jen jemným přidáním a ubráním plynu v zatáčce pozoroval, zda se mi rozměrný zadek sedanu nezačne trochu přetáčet. A co myslíte? Bylo to tam. Auto je nastavené hezky neutrálně a upřímně řečeno, pro věci neznalé může působit až trochu nestabilně, jelikož místo předvídatelné mírné nedotáčivosti horlivě zatočí a v první fázi máte pocit, že budete za chviličku muset korigovat masivní přetáčivost lehkého zadku. Konkrétní auto bylo obuto na téměř nových, ale jistě nekvalitních neznačkových letních pneumatikách. Proto nebyl problém tu přetáčivost vyvolat poměrně snadno. Také nový majitel Focus obuje do nějakých prověřených pneumatik zavedené značky, jelikož jak sám říkal, nemíní se v tom na mokru přizabít. Mně jako automobilovému hračičkovi ta veselá neutrální, až lehce přetáčivá nátura starého Focusu vykouzlila úsměv na tváři.

Je to velmi jednoduché. Stojí to za to. Sice jsme v jednom nedávném článku radili, že u auta za padesát tisíc vybíráme podle stavu a nikoli podle typu a značky, přeci jen je rozdíl, pokud si pořídím Ford Focus, Hyundai Accent nebo Opel Astra. Pokud máte rádi řízení, i levné auto by mělo potěšit vaše autíčkářské srdce, a potom má starý Ford Focus smysl pořídit a udržovat při životě. Nová auta si nemůže dovolit zdaleka každý. Údržba není drahá a výběr náhradních dílů je široký, zrovna tak těch použitých. Tím pádem ho zachráníte od nemilosrdného slisování a opravíte i po drobnější nehodě. Největším nepřítelem, se kterým jako majitel levného jedničkového Focusu budete bojovat, je koroze. Proto se vyplatí koupit trochu dražší kus a opravdu si ho před předáním bankovek předchozímu majiteli pořádně prohlédnout i zespodu. Boj s korozí bývá většinou nekončící záležitost. V tomhle směru není Focus o nic lepší než jeho dobová konkurence. Osobně bych upřednostnil benzínový Zetec před naftovou variantou. Benzínové motory jsou lehčí, lépe podtrhují dobré jízdní vlastnosti a optimem je osmnáctistovka. Zkoušená varianta 1.6 se sty koňmi pod kapotou má díky relativně dlouhým převodům na dnešní dobu přeci jen trochu ležérnější dynamiku. Spotřeba se na druhou stranu za celou dobu mého používání držela pod sedmi litry na sto kilometrů, což je uspokojivý výsledek.

Ford Focus první generace se stal v roce svého představení na ženevském autosalonu miláčkem recenzí a následně v některých evropských zemích, zejména v Británii bestsellerem. Myslím, že si svůj status právem zasloužil a ani jeho nástupci se stále dodnes nenechávají zahanbit neustále tvrdší konkurencí.

Patříte mezi zastánce Fordu Focus? Podělte se s námi o své názory v diskusi.