Ford Explorer 4.0 V6 – Je lepší SOHC, nebo OHV?

V roce 1990 uvedl modrý ovál nové středně velké SUV, které dostalo dobrodružný název Explorer (objevitel) a nahradilo v nabídce model Bronco II. Ford v segmentu poprvé uvedl takové auto i se zadním párem dveří, byť se prodávala i třídveřová varianta Sport. Tu ale u nás prakticky nepotkáte, stejně jako nepotkáte dvojče Mercury Mountaineer nebo pick-up Explorer Sport Trac. V dnešním článku se chci podělit o jízdní dojmy ze třech exemplářů druhé generace, která se začala vyrábět v listopadu 1994 v Kentucky, Missouri a Venezuele. Možnost těsně po sobě otestovat několik (pravda, trochu špinavých, ale to se k terénním autům hodí) Explorerů mi nabídli u Lama Cars and parts.

Vzhled všech variant navrhl Bob Aikins, který se snažil, aby auto už nebylo tak podobné pick-upu Ranger. Na evropské poměry vypadá docela majestátně, malé tohle auto vážně není. Vzhled a image Exploreru se mi opravdu líbí. Lépe vybavené verze se dočkaly dvoubarevného lakování, které vidíte i na exemplářích s výbavou XLT na fotkách. Zejména tomu červenému kousku jeho barva v kombinaci s kontrastními prvky sluší. Černý exemplář má zase pěkná poziční světla na střeše. Varianta Limited (tmavě modrý kus s ochranným rámem) pak k tomu přidává ještě větší množství chromu, výsuvnou anténu, a působí tak opravdu luxusním dojmem (ano, je to takový ten americký luxus). Třetí brzdové světlo bylo tehdy novinkou, kterou se velké SUV opravdu pyšnilo.

Bezmála pětimetrové auto s takřka třímetrovým rozvorem nabízí uvnitř královský prostor a bohatou výbavu. Místem vzadu Ford bohatě překonal konkurenční Jeep Cherokee nebo Chevrolet Blazer. Navíc i tady to vypadá mnohem moderněji a přívětivěji než u starší generace. Zejména faceliftované verze už uvnitř působí opravdu hodnotně, verze Limited pak i díky světlé kůži. Explorer se pyšnil tím, že byl prvním autem v segmentu se dvěma airbagy a standardně dodával i kotoučové brzdy a systém ABS. Ten pocit bezpečí mám ale spíš díky rozměrům a vyšší stavbě karoserie než díky zmíněným systémům. Topení doplňuje i klimatizace a dle slov majitelů vše funguje skvěle a spolehlivě.

Kožená sedadla jsou v obou řadách sedadel (verze Limited má i kožené čalounění na výplních dveří) pohodlná a ta přední mají i elektrické nastavení. Jinak byl ale kufr obří i díky tomu, že rezerva v něm nezabírala místo, ale visela pěkně postaru na zadních dveřích. Objem se dal zvětšit i sklopením děleného zadního opěradla. V bohaté výbavě byla elektrická zrcátka, tempomat, dekor s imitací dřeva, multifunkční volant, centrální zamykání na dálkové ovládání a za příplatek rádio na šest CD. Také na přístrojovce je nějak víc ukazatelů, včetně ukazatele dobíjení a tlaku oleje, škoda jen občasného vrznutí plastů na nerovnostech. U amerických aut z této doby jsem na to ale už nějak zvyklý. Přesto mi interiér přijde na svůj věk až nadprůměrně zachovalý na to, že jsou tyto Explorery spíš pracanti než víkendové leštěnky.

Nejstarší černý kousek s polepy je zadokolka s připojitelným pohonem předních kol, vyroben byl v roce 1997. Faceliftované modely (modernizace proběhla o rok později) jsou stálé čtyřkolky a nabízejí automatický, rychlý a pomalý režim pohonu. Rozdíly jsou i v motorech, kdy ve starším kousku je čtyřlitrový vidlicový šestiválec Cologne ještě ve verzi OHV (pochází z první generace Exploreru) s výkonem 160 koní a točivým momentem 298 Nm, zatímco po modernizaci už Ford používal motor SOHC o stejném objemu s vylepšeným chlazením, výkonem 210 koní a točivým momentem 344 Nm. Navíc má modernizovaná verze nad 4 000 otáček opravdu nádherný zvuk. Síly mají obě verze dost. Zpomalení zase obstarají silné kotoučové brzdy na všech kolech se systémem ABS, přesto se mi při jednom prudkém zabrzdění zablokovala všechna kola.

Američané měli původně k dispozici i vidlicový osmiválec small block, ale ten se později z nabídky vytratil. A ne, diesel v nabídce opravdu nebyl. Motor je poměrně hlučný a s vyšší spotřebou, která se pod deset jen tak nedostane, spíš počítejte se čtrnácti. Hodně aut ale jezdí na LPG. Líbí se mi síla a pružnost motoru, ale rozhodně nečekejte prudkou akceleraci. Spíš je takový klidnější, a i když se umí rozjet rychle, chvilku mu to potrvá. Z nuly na sto se obě verze dostanou za zhruba 11 sekund. Do roku 1996 používal Ford čtyřstupňový automat, který si vyzkouším i já. Jak už bývá u amerických aut tradicí, můžete jejich motory upravovat spoustou dodatečných dílů včetně přeplňování.

Ford chtěl, aby nový Explorer fungoval mnohem lépe na silnici a to se mu skutečně povedlo, byť stál na upravené platformě U1 z předchůdce. Jízda je stejně příjemná jako v nízkém osobáku, díky velkému komfortu možná ještě pohodlnější. Výmoly nebo kanály Ford prostě smaže, což je i díky šestnáctipalcovým kolům a pneumatikám s vyšším profilem. Mohlo za to nové nezávislé zavěšení předních kol. Hlavně základní zadokolka je na asfaltu fajn, čtyřkolky se systémem Control Trac působí trochu neohrabaně, ale rozhodně nejsou nepohodlné. Explorer měl být v rámci možností řidičsky co nejpodobnějšímu normálnímu osobnímu autu, hodně pro zážitek udělalo nové hřebenové řízení s výrazně lepší odezvou. Ford se snažil dát těžiště co nejníže, protože se dostal do sporu s výrobcem pneumatik Firestone ohledně toho, kdo může za častější převracení starších Explorerů a pick-upů Ranger. Ve snaze eliminovat problém byl druhý Explorer zásadně přepracován a jeho vývoj nestál zrovna málo peněz.

Nakonec se ale ukázalo, že pneumatiky jsou v některých situacích náchylnější na svlečení z disku. Automobilka je doporučovala méně nahustit a v květnu 2001 je na všech autech měnila při svolávací akci. Mezi další nepříjemné situace patřil zákaz firmy U-Haul montovat na Explorer a jemu příbuzná auta tažné zařízení. U nás se ale výrobky této firmy nepoužívají a normální přívěs prý Ford tahá úplně hladce, takže si spíš hlídejte rozvody motoru a jejich pravidelnou výměnu kolem 70 tisíc kilometrů (u motoru SOHC je nutná demontáž motoru).

Obecně je za spolehlivější považovaný starší motor OHV, ale ani novější není žádným strašákem. Olej je vhodné měnit každých 8 tisíc kilometrů a pravidelnou výměnu požaduje i olej v převodovce. Doporučuje se také kontrola funkčnosti klimatizace a těsnosti chladiče, při zkušební jízdě zase věnujte pozornost zvláštnímu hluku z řízení a zkuste vypozorovat, zda z auta nikde nekape olej. Jinak je velké SUV považováno za poměrně spolehlivé auto, pokud mělo odpovídající servis. Koroze trápí oblast prahů. Díly se shánějí dobře, protože i když jde o americké auto, oficiálně se prodávalo i v Německu a Ford umí dodnes sehnat prakticky jakýkoliv díl.

Zatímco u zadokolky si můžete připojit předek, stálé čtyřkolky dávají na výběr mezi pomalým a rychlým režimem. V terénu se opravdu neztratí, jak jsem se mohl kdysi přesvědčit při off-road srazu, protože Ford je díky své rámové konstrukci až překvapivě schopný a robustní. Vzadu jsou vzducho-kapalinové tlumiče a listová pera s tuhou nápravou, vpředu torzní tyče a nezávislé zavěšení. Profíky může odradit absence uzávěrky diferenciálu. Pro někoho, kdo chce začít s jízdou mimo zpevněný povrch, může být Explorer tím pravým autem pro učení této dovednosti. Manévrování usnadňuje přesné řízení. Jen výhled z auta je plný slepých úhlů a mohutná kapota před vámi vám omezuje pohled těsně před auto. U nás ale jen stěží narazíte na terén, který by Explorer neprojel.

Ceny se pohybují v rozpětí 10 až 250 tisíc korun, slušné exempláře ale pod sto většinou nenajdete. U nás se jich moc neprodalo, takže většinou jde o auta dovezená z ciziny. Zájem o Explorer ale je, takže auta nezůstávají v inzerci dlouho. Pokud někdo chce čtyřkolku a opravdu jezdí častěji mimo asfalt, tak pro něj běžná SUV nejsou alternativou k Exploreru.

Explorer se vyrábí dodnes ve své páté generaci a patří k nejprodávanějším autům v segmentu, i když částečně jeho roli převzaly modely Bronco a v Oceánii Ford Territory. V rámci nabídky pak patří mezi modely Edge a Expedition. Druhá generace se rozloučila v této dlouhé verzi v roce 2000, třídveřák přežíval v USA do roku 2003. Tam brali pětidveřový Explorer jako rodinné auto, které se nebojí polní cesty, a jako takové funguje skvěle. Několikrát byl v USA druhý Explorer i nejprodávanější v segmentu. U nás nejčastěji potkáte auto podobné červenému kousku na fotkách, tedy faceliftovanou verzi s motorem SOHC a pohonem všech kol ve výbavě XLT.