Článek
Ford Escort byl poprvé představen v roce 1967, kdy nahradil starý typ Anglia. Tomu se v rally moc nedařilo, vavříny spíše získávaly sedany Cortina. Nový kompaktní model ale mohl tento trend zvrátit, takže si vedoucí sportovního oddělení Henry Taylor prosadil, aby se Escort vyráběl i s dvouvačkovou šestnáctistovkou z Cortiny Lotus. Escort Twin Cam byl homologován pro závody ve skupině 3. Hned při prvním startu byl Ove Andersson třetí a to jej limitovala sériová zadní náprava, Závodní měl na svém autě v Irsku k dispozici Roger Clark a začal sbírat vítězství jak na běžícím páse. Kromě Clarka byl v týmu i výborný Hannu Mikkola a také Gilbert Steapelaere, který vyhrál československou Rally Vltava.
Escorty byly rychlé, odolné a spolehlivé, na čistokrevné speciály Alpine A110 a Lancia Stratos HF však nestačily kvůli horšímu poměru váhy a výkonu. Použití šestiválce nebo převrtání motoru na objem 1,8 litru ale nefungovalo. Ford vyvinul šestnáctiventilový motor s výkonem 200 koní a nová verze byla homologována jako RS1600. Rok 1971 byl plný odstoupení, až v roce 1972 vyhrál Mikkola náročnou Safari rally. Následně Ford připravil i verzi s dvoulitrovým motorem, která měla dalších 10 koní navíc. Tohle auto dominovalo na šotolinových soutěžích ve Skandinávii, kde bylo prakticky neporazitelné.
Když Ford představil druhou generaci modelu Escort, současně s ní vyvíjel i nový soutěžní model Escort RS1800. Ten už nabízel 250 koní, se vstřikováním dokonce 272 koní. Opět z toho byla řada vítězství na šotolinových soutěžích, nejvážnějším soupeřem byly italské Fiaty 131 Abarth. Ford ale získal tituly jezdce i týmu v roce 1977 (za jeho volantem se radoval Björn Waldegaard), v roce 1979 přidal jezdecký titul Ari Vatanen. Dnes je tento model jedním z nejpopulárnějších mezi fanoušky, i když hlavně na asfaltu nepatřil mezi nejlepší automobily. Escorty směly soutěžit až do roku 1982, ale stále se držely na špičce. Automobilka mezitím vyvíjela na základech nové třetí generace typ RS1700T pro skupinu B, ale k jeho nasazení nikdy nedošlo. Ford dal přednost čtyřkolce RS200. V nižších kategoriích bylo ale možné potkat Escorty RS1600i, XR3 a XR3i.
Návrat do nejvyšší kategorie přišel až v devadesátých letech s pátou kulatou generací ve verzi Escort RS Cosworth. Technicky šlo o starší velký sedan Sierra RS Cosworth 4x4 s šestnáctiventilovým přeplňovaným dvoulitrem (300 koní a 450 Nm), ovšem v menší a lehčí karoserii. Auto mělo typické obří křídlo, nafouklé blatníky a velké kapkovité větrací mřížky na kapotě, karoserii navrhla německá firma Karmann. V roce 1993 z toho bylo pět vítězství a Francois Delecour bojoval o titul, který mu nakonec unikl (získal jej Kankkunen s Toyotou Celica). Auto se udrželo v mistrovství světa až do roku 1996, mnohem lépe si ale vedlo v národních šampionátech. U nás s ním Ladislav Křeček sbíral tituly až do roku 1999.
V roce 1997 odstartovala nová kategorie WRC a Ford do ní vstoupil spolu se Subaru jako první. Typ Escort WRC byl ale vlastně jen výrazně upraveným speciálem RS Cosworth. Carlos Sainz sice dvakrát vyhrál, ale na autě bylo znát, že není čistokrevným speciálem WRC a na Imprezu a později novou Corollu zcela nestačí, navíc tu bylo tehdy nedostižné Mitsubishi Lancer Evolution. Escort vydržel do konce roku 1998, pak byl nahrazen novým speciálem Focus WRC.
