Fisker Karma – Exotický zkrachovalec, díl druhý

„Mohutná pohonná sestava má několik slabin – například vstupní hřídele diferenciálu jsou moc měkké. U všech vozů, jejichž majitelé nestihli svolávací akce nebo záruční výměny, vznikne dříve nebo později vůle na drážkování hřídele vedoucí z elektromotoru k diferenciálu. Pokud jste stihli opravu na záruku, stejně nemáte vyhráno, nové hřídele jsou materiálově totožné, tudíž se závada může vrátit. Řešení nabízí aktivní komunitní server Fisker Buzz – drážkování stačí zalepit speciálním lepidlem nebo pořídit tvrzenou hřídel,“ popisuje servisní patálie Karel Fuksa – majitel vozu.

„Auto vypadá jako raketoplán a servisuje se úplně stejně – zvednout ho na běžném zvedáku je opravdu problém. Dílenské manuály se z databanky výrobce také neztratily, takže musíte být buď šikovní, znát odvážného mechanika nebo utratit statisíce v autorizovaném servisu v zahraničí. V České republice dříve servisovala karmy skupina Emil Frey, ale od letošního roku už raritní plug-in hybridy neopravují. Dostupnost náhradních dílů je mizerná – opět strávíte hodiny hledáním a komunikací na internetu. Za zmínku stojí krásná metalická barva  s příměsí drceného skla pokrývající karoserii Karmy – na slunci famózní, před obchodním domem po ataku akční matky s nákupním košíkem zdrcující. Nikdo vám takovou barvu už nenamíchá, a to je také jeden z důvodů, proč Karmy tak málo jezdí. Báli byste se o takové auto? Já se bojím,“ dodává majitel Karel Fuksa.

A ještě upozorňuje všechny potenciální zájemce, že první karmy z roku 2012 trpí problémy s nefunkční palubní výbavou, anebo sem tam odmítnou nastartovat. V takových chvílích je nutné rozpojit konektor od kladného pólu baterie. Anebo učinit jiné, takřka fatální operace. Ani oficiální softwarové řešení výrobce není spásou – některé potíže se nepovedlo vyřešit ani po poslední aktualizaci, která přišla těsně po krachu automobilky, takže jste opět odkázáni na internet.

„Zastavěná lithiová baterie od společnosti A123 Systems je celkem exotickou záležitostí. Použité články typu LiFePO4 nabízí teoreticky několikanásobnou životnost celku ve srovnání lithium-iontovými akumulátory ostatních elektromobilů (včetně Tesly), nicméně čas ukázal jejich velkou slabinu. Stejně jako v podstatě všechny čínské LiFePO4 baterie, ani zásobník energie od A123 Systems není schopen zůstat dlouhodobě vybalancovaný. Nejméně nabitý článek pak definuje použitelnou kapacitu celé baterie, tudíž stačí jeden vadný kus a máte hned omezený dojezd,“ popisuje Fuksa.

Plug-in hybridní Karma nesmí mít z důvodu absence zadního oka tažné zařízení. Ekonomický provoz horko-těžko zvýšíte instalací alternativního pohonu na zkapalněný ropný plyn (LPG) – nádrž není kam dát. Rezervní kolo tu také nehledejte a přední tažné oko šroubujete do ramene odpružení, takže ani při odtahu to není žádná hitparáda. Na pravidelnou technickou prohlídku a emisní měření musíte jedině na specializované pracoviště a sada 22palcových pneumatik stojí... no, vážně nesmysl. Jednu výhodu bychom přece jen našli, a sice v tom, že pan Fuksa dostal od importu oficiální certifikát, na základě kterého smí mít pneumatiky sjeté více, než je legislativou povolená mez.

„Na první pohled je jasné, že placatý marťan není žádný off-road,“ komentuje nízkou světlou výšku Fuksa. „Na světě neexistuje tak nízký obrubník, abyste o něj neodřeli obří 22palcová kola. Naštěstí je z auta docela dobře vidět a má velká zpětná zrcátka. Hned poté, co si zvyknete na dlouhý čumák, na jehož konec je praktičtější koukat dalekohledem, budete schopni s pojízdnou kosmickou lodí obstojně manévrovat. Fisker Karma má v tomhle navrch oproti Modelu S od severoamerické Tesly. Ačkoli je vůz svérázně tvarovaný, pokaždé víte, kde máte kola. Kdybych měl vybírat vůz na soutěž v podélném parkování, vzal bych si Karmu,“ upřesňuje.

Jistou zvláštností je solární panel  umístěný na střeše, jehož úkolem je dobíjení 12voltové palubní baterie. Zní to sice hrozně ekologicky, nicméně malý solární panel do autozapalovače koupený na benzince udělá stejně práce, a rozhodně ještě nikdy nikomu neušetřil palivo. Jde o designový výstřelek a jistou formu udržování kondice akumulátoru.

Spotřeba energeticky vyspělého auta s hmotností 2,4 tuny vlastně určuje jeho úroveň. Fisker Karma ujede čistě na elektřinu asi 50 kilometrů – městským klidným tempem. Po opuštění bran betonové džungle se můžete spolehnout zhruba na 30 ekologických kilometrů, takže krátké trasy zvládnete klidně za dva litry benzinu na sto kilometrů. Pokud vaše cestovní horečka přesáhne stokilometrovou hranici, počítejte s apetitem kolem osmi litrů benzinu na sto. Právoplatným strašákem jsou dálnice – tam spotřeba vystoupá klidně i k 11 litrům.

Elektrický dojezd je však adekvátní – akumulátory mají kapacitu 22 kWh, což má také úplně první Nissan Leaf, který ujede na jedno nabití okolo sta kilometrů. Karma je zhruba o 900 kilogramů těžší, a ještě s sebou musí vozit nevýkonný motor s vnitřním spalováním. Kdyby Henrik Fisker uvedl Karmu dnes, mohli byste ji postavit vedle zbytečného plug-in hybridu, jakým je třeba Range Rover PHEV, který vznikl jen kvůli flotilovým emisím vynuceným Evropskou unií.

„Unikátní Karma umí být super kára, anebo krásná koule přivázaná k vaší noze. Ačkoli ji mám moc rád, musím přiznat, že jde o velkou duševní i finanční zátěž. Za výjimečnost se platí a ani vizionářská Karma neumí změnit chod vesmíru. Exotický superhybrid je jako z jiného světa, takže problémy jsou na místě. Pokud jste smířlivý člověk, anebo bohém se sklony k volnomyšlenkářství, bude Fisker Karma vaši druhou osobností. Jestli uvažujete racionálně, a přesto si pořídíte tuhle vesmírnou hračku za cenu okolo 700 tisíc korun – jste blázen,“ uzavírá příběh Karel Fuksa.

Fisker Karma však vstal z popela jako fénix, a to pod jménem Karma Revero. Práva na výrobu totiž zakoupila čínská automobilka Wanxiang a vůz bez výrazných designových změn začala opět vyrábět v Kalifornii. Superhybrid s technikou od BMW zatím koupíte jen v USA nebo Kanadě za základní cenu okolo třech milionů korun. Letos se však počítá i s Evropou, protože Číňané mají své věrné autorizované zástupce v Holandsku, Německu a ve Švýcarsku.