Článek
Na kalendáři svítí datum 26. leden 1988 a světu se představuje Fiat Tipo. Nástupce se svému předchůdci Ritmu vůbec nepodobá a design studia I.D.E.A. je dodnes hodnocen velice kladně. Ercole Spada v tomhle případě prostě zaválel a hladké linie Tipa se dodnes líbí. Navíc je celá karoserie pozinkovaná (vyjma laminátového víka kufru), takže příliš netrpělo na korozi. Dveře se otevíraly do velkého úhlu, aby co nejvíce usnadnily nastupování do nadměrně prostorného interiéru. Objem kufru 350 litrů se dal sklopením opěradel zvětšit až na 1100 litrů.
Pod kapotu Fiat nejprve dával karburátorové motory – 1.1 s výkonem 55 koní, 1.4 (70 koní) a 1.6 16V s výkonem 80 koní. Naftovou nabídku představovala atmosférická 1.7 (57 koní) a 1.9 Turbodiesel s mezichladičem (88 koní a 186 Nm). Výkon všech motorů byl posílán na přední kola.
Tipo se stalo autem roku 1989 a automobilka jej nestíhala vyrábět v takovém množství, aby uspokojila poptávku. Hned o rok později se ale prodeje propadly, protože kvalita aut nepatřila k nejlepším. Fiat reagoval nabídkou čtyřválce 1.8 s výkonem 135 koní, dvouventilovým dvoulitrem s výkonem 111 koní a bezstupňovým automatem Selecta.
Od března 1991 byla v nabídce sportovní verze Sedicivalvole se čtyřventilovou technikou. Výkon 146 koní dostal lehké Tipo až na 207 km/h, takže Tipo udělalo z kultovního Golfu GTI řezanku. Tak ikonický status jako Wolfsburská legenda ale nikdy nezískalo. Na stovce bylo za 8,4 sekundy, což byla také výrazně lepší hodnota, než jakou nabízeli Němci. Spotřeba se však dala udržet na rozumné hodnotě 9,5 l/100 km. Na pohled bylo auto nenápadné, mělo ale litá kola, červené proužky v náraznících, černé B-sloupky, mlhovky, sportovní sedadla, otáčkoměr a kožený volant s řadičkou.
Tipo bylo zpočátku jen pětidveřové. Jistě, byl tu sedan a kombi, ty ale dostaly svébytné jméno Tempra. Stejnou logiku použil i nástupce Brava, kdy se třídveřový hatchback jmenoval Bravo, sedan a kombi zase Marea, jména se sjednotila až u modelu Stilo. V roce 1993 ale Fiat uvedl modernizaci a také druhou verzi Tipa – třídveřový hatchback. Měl tužší a aerodynamičtější karoserii, byl ale ošklivější a mě osobně se jeho velké zadní okno líbí méně, než dělená plocha klasické verze. Téměř všem verzím kvůli katalyzátoru mírně klesl výkon.
Kulaté dynamické devadesátky ale Tipu nepřály a zájem zákazníků rychle klesal. Teprve dnes mnozí doceňují elegantní dotažené linie. Italové ale výrobu ukončili už v roce 1995 na necelých dvou milionech kusů a nahradili jej kulatými modely Bravo a Brava, které používaly stejnou platformu. Fiat výrobu na dva roky převedl do Brazílie, kde mělo auto úspěch už z dřívějška, kdy se dováželo z Evropy. Až do konce devadesátek se pak Tipo vyrábělo ještě v tureckém Tofasu. Dnes zatím není vyhledávaným youngtimerem, ale kvůli tomu prakticky zmizelo. Najít nebo potkat slušný kousek už je dnes hodně vzácné.
