Fiat Punto Sporting 1.2 16V: Volba začínajícího autíčkáře

Ten jsme tehdy sledovali s mým nejlepším kamarádem, ještě tehdy řidičákuprostí a dost jsme se bavili. Pokud ten pořad neznáte, tak rozhodně doporučuji, humorných scén je tam opravdu dost. A právě tam nás pobavila dvojice tunerů, kteří nacpali tisíce korun do svých Fiatů 1.2 16V, z čehož jeden byla Brava a druhý Punto Sporting. No, ale dnes jsem starší a rozumnější (tedy snad, ale vysvětlujte to mé ženě) a tak mne nalákalo jedno Punto Sporting vyzkoušet, abych zjistil, zda můj smích tehdy byl oprávněný. Předpokládám, že nebyl a že by se mi Punto Sporting mohlo naopak dost líbit.

Punto v Evropě nahradilo populární a dlouho vyráběné hranaté Uno v roce 1993 a stalo se evropským autem roku 1995. První dvě generace byly úspěšné a dobře se prodávaly, ta třetí, původně pojmenovaná Grande Punto, po kladně přijatém startu zůstala ve výrobě asi moc dlouho a ke konci životní dráhy si jen těžko hledala zákazníky. Její výroba byla v tichosti ukončena v loňském roce bez nástupce. Zpět ale k tomu prvnímu, které se nabízelo jako tří a pětidveřový hatchback, třídveřový minivan a dvoudveřový kabriolet a jeho výroba běžela v Itálii a polských Tychách. Základní design vytvořil Giorgetto Giugiaro, studio Bertone se podepsalo pod kabriolet. Sporting byl vždy třídveřový s decentními doplňky (nástavce prahů, jiný nárazník a boční lišty s nápisem) a hezkými originálními koly, které mají u tohoto kusu vážně pěknou barvu gunmetal. Podobná světla s tmavou parabolou měla i verze GT.

Hlavní výhodou Punta v segmentu malých aut byla kromě příznivé ceny ještě skvělá vnitřní prostornost. Díky velkému rozvoru netrpí vyloženě ani cestující vzadu, kam se i v případě třídveřové verze dobře nastupuje přes velký dveřní otvor. Dost mne i překvapilo, jak málo stísněně se tam cítím. Punto bylo vždy levné, i v případě této lepší verze, takže dle očekávání tady jsou hlavně tvrdé plasty a občas nedbale slícované. Palubka působí na dnešní poměry už dost retro dojmem. Ten ovšem zlepšují speciální látkové výplně Sporting s barevnými čtverci, díky kterým Punto nevypadá vevnitř tak lacině, jako základní verze. Jejich barevnost se skvěle hodí k charakteru auta. I tvarování předních sedadel je lepší a poskytují oporu těla v zatáčkách. Sedělo se mi v nich vážně dobře a celkově jsem si pobyt v útulném interiéru užil. Také volant padne pěkně do rukou. Navíc mi ho zpříjemnila bohatá výbava obsahující centrální zamykání i klimatizaci, což tehdy mezi malými auty nebyl standard. Kufr byl ve své době průměrný a rozhodně něco uveze i dnes.

Motor byl vždy vpředu a poháněl přední kola. Na výběry byly benzínové motory v rozmezí objemů 1,1 až 1,6 litru a diesel a turbodiesel o objemu 1,7 litru. Ale nic z toho bych si nedovolil prosadit do téhle rubriky, takže dnes bude řeč o šestnáctiventilové dvanáctistovky. Ta se velmi ochotně nechá vytáčet, ale také si pak řekne o trochu větší příděl paliva. To je ale pořád řeč o hodnotách do deseti litrů. Do Punta se montoval pěti- a šestistupňový manuál, případně automat CVT, ale tady je pochopitelně klasický pětistupňový manuál, aby vás převodovka neobírala o zážitky. Nejlehčí verze vážila 830 kilogramů, ani kabriolet to ale s hmotností nepřeháněl a vážil 1070 kilogramů, i to přispívalo ke slušným jízdním vlastnostem.

Ty mne příjemně překvapily. Nikdy bych neřekl, jaký potenciál se v Puntu Sporting skrývá. Pochvalu si zaslouží zejména konstrukce přední nápravy MacPherson. Právě díky ní je Punto velmi agilní a čitelné, takže mu brzy začnete věřit. Na základní jedenáctistovku nebo naftovou sedmnáctistovku bylo možná naladění podvozku až zbytečně zábavné. Užívat si to museli majitelé verzí Sporting a ještě lepšího GT. Tužší podvozek a točivý motor dělají ze Sportingu vážně zábavný způsob dopravy mezi dvěma místy. Díky nízké hmotnosti nemusíte příliš snižovat nájezdovou rychlost před zatáčkami a jen čekáte, zda to gumy dají, ale většinou ano. Jsou ale dost úzké a ani rozchod kol nepatří k největším, přesto to Punto nějakým způsobem v zatáčkách zvládá. A vás to za volantem baví, protože jet na limitu a pokoušet se jej najít je zkrátka vždycky sranda. A kdyby něco, na celkem ostré brzdy je spoleh, navíc má Punto i systém ABS. Posilovač je jen mechanický, takže řízení neokrádá příliš o zpětnou vazbu.

Mimochodem, první Punto je krásným příkladem downsizingu, protože právě verze Sporting zmenšila postupně svůj objem. Začínala s osmiventilovou šestnáctistovkou a výkonem 88 koní. Od roku 1997 byl ale tento motor nahrazen šestnáctivenilovou dvanáctistovkou. Modernější konstrukce nepřinesla zvýšení výkonu, naopak měl Sporting nově jen 86 koní. Všude se dočtete, že reakce a chování motoru se zlepšilo, ale dovedu si představit, jak na menší objem reagovali tehdy fanoušci. Ostatně děláme to u snižování objemů dodnes. Jen ale modernizovaný Sporting nepodceňujte, maximum výkonu najdete u 6000 otáček a vrchol točivého momentu 113 Nm na 4500 otáček. Znamená to jediné, točit, točit a točit… A při tom se šklebit, protože Punto má nahoře velmi hezký ostrý zvuk a jízda s ním je velmi zábavná a sportovní. Odpich z místa má slušný a na semaforech asi překvapíte kdekoho. Vrcholem nabídky ovšem Sporting nebyl, na to měl Fiat v nabídce ještě model GT, o tom ale snad někdy v budoucnu.

Prvního Punta se vyrobilo nejvíce, konkrétně 3 miliony 429 tisíc kusů. Což na pouhých 6 let výroby není zrovna málo. Výrobní linky opustilo v roce 1999 a na trh tehdy vstoupila druhá generace, která také nabízela sportovnější varianty. Verze Sporting na své objevení fanoušky ještě čeká, a tak se dá pořídit za pár desítek tisíc korun. Také náhradní díly na Punto jsou obecně levné a kromě koroze a úniků oleje se recenze o žádné závaznější závadě nezmiňují. Jako zábavná hračka vás nadchne a pobaví, i já jsem chvíli přemýšlel, zda tomuhle autu neudělat doma místo, ale nemohu mít doma muzeum malých zábavných hatchbacků.

Jen jich na prodej není moc, věk a dosavadní opomíjení hraje proti nim. Ostatně i tohle Honza zachránil před sešrotováním. A třeba vám doma dospívá petrolhead, který by potřeboval nějaké vhodné první auto. Každopádně jak vidíte na mém případě, já si názor na tuto sportovnější variantu poopravil a dnes už bych se u toho pořadu tak moc nesmál. I když, vlastně mám chuť si ho zase pustit.