Článek
Pokud vyrazíte do Itálie, a je jedno, jestli na venkov nebo do centra města, nemůžete ji nepotkat. Určitě někde bude hranatá škatule se jménem po líném medvědovi – Fiat Panda. Mechanická automobilová Panda ale vůbec není líná, naopak pomáhala motorizovat svou zemi podobně, jako Renault 4 v sousední Francii. Vždycky spoléhala na motor vpředu a pohon předních kol, zatímco předchozí typ 126 měl naopak koncepci „vše vzadu“.
Panda je sice malý, ale praktický hatchback s místem pro pětičlennou posádku a jejich zavazadla. Původně se měl jmenovat Fiat Rustica, ale naštěstí dostal líbivější jméno. Není odvozené od medvěda, ale od Empandy, římského patrona cestovatelů. Má levný provoz a přijatelnou cenu, aby si jej opravdu mohl dovolit skoro každý.
Část jejího kouzla spočívá i v tom, že je radost ji řídit
První hranatou Pandu navrhnul geniální Giugiaro. Sice na pohled vypadá jako jednoduchá krabice, u které se nemusel moc snažit, ale ve výsledku je první Panda geniálně vymyšlená včetně velkých rovných ploch (i oken snazších na výrobu) a účelného interiéru. Díky tomu mohla být výroba, a tedy ve výsledku i cena auta, opravdu levná. Auto nebylo ani trochu prestižní a snobské a získalo si díky tomu popularitu u zákazníků podobně, jako staré britské Mini.
Růžová Panda byla asi nejkřiklavější variantou
Na trh dorazila Panda v roce 1980 se čtyřválcem o objemu 903 ccm, čtyřstupňovou převodovkou a s jediným stupněm výbavy. Jenže jak výroba běžela, objevily se silnější pohonné jednotky i akční edice – třeba Panda Habitat vyrobená ve spolupráci s nábytkářským řetězcem nebo Panda Italia 90 na počest pořádání Mistrovství světa ve Fotbale v roce 1990. Její kola připomínala kopací míč a maskot šampionátu byl i na sedadlech.
Fiat Panda Italia 90 měla opravdu senzační kola
Hodně drahé jsou dnes Pandy 4x4 se systémem pohonu všech kol od rakouských specialistů Steyr-Puch. Lehkou Pandu pak nezastavil skoro žádný terén a i mně se svezení líbilo. Je to jedna z mála verzí, které bych dal přednost před ikonickou růžovou verzí. Výroba první generace běžela dál, skoro jako kdyby na ní Fiat ve svém portfoliu zapomněl. Zájem neopadal a tak se první Panda vyráběla do roku 2003, tedy neuvěřitelných 23 let.
Mrňous s pohonem všech kol je skutečná rarita
Druhá Panda byla opět krabice, tentokrát dost vysoká. Na malém půdorysu se snažila nabídnout co nejvíce místa a praktičnosti. Nebyla s tímto přístupem v segmentu jedinečná, podobně to na zákazníky zkoušel Opel Agila, Ford Fusion nebo Daewoo Matiz. Nevím jak ve vašich očích, ale v těch mých vypadá Panda z této skupiny nejlépe a navíc se pyšní titulem Evropské auto roku 2004.
Na začátku si vystačila s malými benzínovými motory, později se přidala i vznětová třináctistovka MultiJet a vrátila se i verze 4x4. Ještě lepší ale byla sportovní verze Panda 100HP (ano, to byl výkon motoru o objemu 1,4 litru) z roku 2006. Střídání stráží přišlo tentokrát dříve, druhá Panda předala štafetový kolík té třetí v roce 2012.
Fiat Panda 100HP byl ve druhé generaci překvapivě dobrou sportvní verzí
Dnes se tedy prodává už skoro dekádu staré auto, ale pořád patří k nejprodávanějším v Itálii. Verze Hybrid je dokonce považována za nejlepší Pandu v historii. Panda stojí na upravené platformě předchůdce, která jinak posloužila i Fiatu 500, Lancii Ypsilon a druhé generaci Fordu Ka, ponechala i svou vysokou stavbu karoserie. Jen je nyní auto víc funky a má větší šmrnc. Verzi Panda 4x4 navíc doplnila ještě oplastovaná Panda Cross.
Mě ale víc zaujala Panda Waze, pojmenovaná podle chytré navigační aplikace. Příběh malého modelu ale určitě neskončí a koncept elektromobilu Centoventi z loňského roku naznačuje, jak by mohla vypadat příští generace. Tak doufejme, že bude Panda pořád tak úspěšná, jako doposud.