Fiat Panda 4x4 – Krabička, kterou nic nezastaví

Když se v roce 1980 poprvé představil Fiat Panda, nikdo netušil, jak velký úspěch bude nástupce Fiatu 126 mít. Hranatá maličkatá krabička v šatech od Giugiara z tenkých plechů ale nadchla spoustu zákazníků (celkem 4,5 milionu).

Záměrně byla vyráběna co nejlevněji a využívala spoustu dílů ze starších modelů. Má i ploché čelní sklo, aby bylo levnější na výrobu i na výměnu, a na něm je jediný stěrač. Na dveřích s prolisy nejsou ani kliky, ale jen zacvakávací zámky. Zadní okna nejsou stahovací, ale vyklápěcí. Ta jednoduchost Pandě nebránila v tom, být druhá v anketě Evropské auto roku 1981. Verze 4x4 se objevila později a tahle konkrétní, kterou mi půjčili u Retro-Aut, je z roku 1986.

V interiéru moc změn od běžné Pandy není, stále je to jednoduchý a spartánský stroj. Odkládacích míst je tady dostatek a nejlíp využijete asi tu velkou poličku pod palubkou. Ovladače za volantem jsou ale nepříliš šťastně umístěné vzhledem k ergonomii a také působí dost křehce. Pořád se bojím, že mi zůstanou v ruce.

V téhle verzi už jsou celkem moderní pohodlná a příjemně tvarovaná sedadla, která jsou na hony vzdálená jednoduché první generaci. I tu jsem kdysi vyzkoušel a právě ta jednoduchost mě bavila, ale přeci jen je modernější tvar přívětivý k mým zádům.

Nás dnes ale bude zajímat speciální model 4x4, který nevznikal v domovském Turíně. Fiat se obrátil na specialisty od firmy Steyr-Puch z Rakouska, kde se malá terénní Panda rodila. Rakouští specialisté do auta dodali převodovku, spojku a celou zadní nápravu. Základ malého hatchbacku s motorem vpředu zůstal zachován, poháněna ale byla všechna kola. Pohon se zapínal malou páčkou hned za řadicí pákou.

První představení terénní verze proběhlo v červnu 1983, a jednalo se tak o první malou čtyřkolku s motorem napříč na trhu. Panda se dočkala galvanizované karoserie, aby se zabránilo jejímu reznutí, které postihovalo první modely. Konkrétní kus je vylepšen zahrádkou, ochranným rámem a přídavnými světlomety. Docela mu sluší veselá modrá barva a žlutý lak na kolech, ale jinak vás poprosím o shovívavost. Není to žádná leštěnka, ale pracant.

Pod kapotou je už jeden z nejmodernějších motorů použitý v této první generaci Pandy – litrový vodou chlazený čtyřválec FIRE SOHC s vstřikováním paliva a výkonem 54 koní. Přijde mi hlučnější než ty ze starších verzí Pandy. Nezabere ale moc místa, takže se sem vešla i rezerva. Možná je to trochu škoda, kdyby byla pěkně na zádi, slušelo by to Pandě ještě víc.

Pětistupňový manuál působí velmi nepřesně a jeho chod je tužší. Auto není stavěné na rychlost a maximálka je jen dálničních 130 km/h. Zato ale jede auto stejně svižně bez ohledu na to, jak moc jej zatížíte. Musíte ovšem počítat s většími náklony v zatáčkách, protože i těžiště auta je výš. Spotřeba se pohybuje na rozumných 7,6 l/100 km.

Mimo silnici toho Pandu moc nezastaví. Zdolali jsme prudká stoupání i rozbité cesty bez jakýchkoliv obtíží. Malý rozvor, rozchod a nulové převisy jsou do terénu absolutně ideální a dodávají mi pocit, že Panda projede všude. Vím, že limity jistě má, ale během toho jednoho krátkého dne jsem je nenašel.

V roce 1986 prošla Panda rozsáhlým faceliftem, další přišel v roce 1991 a s ním vydržela ve výrobě až do roku 2003. Tehdy nastoupila teprve druhá její generace, která získala ocenění Evropské auto roku. Také u ní byla v nabídce verze 4x4, dokonce speciál PanDakar startoval i na Dakaru a čtyřkolka je v nabídce i u současné verze.

Ta první si ale získala pověst robustního, odolného, spolehlivého a hlavně jednoduchého auta, čímž je pro řadu lidí nenahraditelná. Zvláště v této verzi, se kterou dojedete prakticky všude, svůj účel plní skvěle. Proto je čtyřkolka stále vidět na venkově v západní Evropě a příliš moderních aut ji nedokáže vytlačit z garáží tamních obyvatel. Já osobně bych novou Pandu také nepovažoval za plnohodnotného nástupce, to spíš Suzuki Jimny má šanci zastoupit staré kusy. Navíc je verze 4x4 už dnes docela vzácná.

Mezi ojetinami klasických Pand ale výběr je, díky nízké pořizovací ceně jich vzniklo opravdu hodně. U nás se cena pohybovala kolem 300 tisíc korun, dnes narazíte na nejlevnější kusy za 30 tisíc a ty nejdražší za desetinásobek. Jen po mne nechtějte, abych si vybral mezi ní a Nivou, moje sympatie mají obě tato auta.