Fiat 500 Collezione – z lidového hrdiny módním doplňkem

Musím se přiznat, že osobně mám pro pětistovku zvláštní slabost. Je to asi dáno její rozverností. Tím, jak se vlastně nebere příliš vážně, ale přitom obstojně funguje. A pak tady pochopitelně hrají roli i dokonale absurdní verze Abarth, za jejichž volantem třeba na Šumavě naklepnete nejeden plnotučný hatchback, a které se svými velkohubými nárazníky vypadají, jako kdyby pětistovku s jejím rozjařeným kukučem štípla vosa.

Jenomže tahle pětistovka není od Abarthu a už vůbec se nesnaží tvářit drsně, ba naopak. V tomto případě mám totiž co do činění se speciální módní edicí Collezione, což znamená, že než do toho sranda-auta nasednu, musím si jako muž pořádně srovnat svojí sexualitu. S karoserií zbarvenou do dvojice jemných odstínů, navíc v interiéru krémových barev, si nepřijdu zrovna „macho“, ale zároveň si tu nepřipadám ani nijak mizerně.

Stačí se srovnat s faktem, že je pětistovka v tomto konkrétním provedení cílená na ženské zákaznice, a už můžu oceňovat pozoruhodný smysl pro detail, jaký byl autu vtisknut. Jmenovitě třeba světlý volant vypadá naprosto skvěle, stejně jako drobnost v podobě krémově béžových páček pod ním. I vlastní lak karoserie je vlastně dost hezký, nemluvě o pěkných nápisech Collezione všude kolem. A že je celá palubní deska jen relativně jednoduše zpracovaná? No a co! Její lesklý lakovaný povrch ladící ke zbytku zařídí, že i ten velký kus tvrdého plastu budete mít rádi.

S ergonomií, neřku-li praktičností, je to ovšem pochopitelně horší. Prostinká sedadla postrádají boční vedení, mají vcelku měkké sedáky a navíc se mi hrana kulaté hlavové opěrky nepříjemně zarývá do týlu v jakékoliv pozici. Za volantem sedím trochu v záchodové pozici, což je dáno krátkým sloupkem volantu bez podélného nastavení. Holt názorná ukázka toho, že má průměrný řidič Fiatu 500 asi tak o 20 centimetrů méně než já. A taky je o něco hezčí.

Zadní místa jsou pochopitelně vcelku skromná, ale zároveň ne jenom na ozdobu. Dokonce i méně vzrostlý dospělák se na zadní lavici posadí, byť na cestu k moři to pochopitelně není. Auto je i vzadu striktně dvoumístné, ale na jízdu ve více než dvou lidech už si posádka nemá kam uložit bagáž. Na víkendovou cestu ve dvou jsme naložili po jedné tašce a když se k zavazadlům přihodily ještě dva spacáky a něco k pití, prťavý kufr o objemu 185 litrů byl najednou plný. Na druhou stranu, co taky chtít od auta, jehož celková délka jen slabě překračuje hranici tří a půl metru.

Jak už jsem naznačil, i když je stylová pětistovka primárně určená hlavně do městského provozu, odhodlaně jsem s ní vyrazil na celý víkend až na Vysočinu. A světe div se, šarmantní a taky trochu srandovní Italka tady působila o dost méně nepatřičně, než bych čekal. Rozhodně nemíním tvrdit, že jde o kdovíjaké cestovní GT, ale vcelku vyváženě nastavený a nerozměklý podvozek stojí za tím, že auto důstojně drží v přímém směru i bez neustálých korekcí volantem, a že si počíná dokonce i v zatáčkách se solidní jistotou. Má to ovšem i svá úskalí. Na jednu stranu je tady v rychlostech nad stovku přítomná velká spousta hluku a pak je tu poněkud drastický výkonový deficit motoru.

Ono je to asi tak – pod kapotu pětistovky můžete volit ze tří motorů. Je tu malý naftový čtyřválec 1.3 MultiJet o výkonu 95 koní, který se ovšem se svým dieselovým kadláním do útrob malého městského auta příliš nehodí. Druhou variantou je potom exotický přeplňovaný dvouválec 0.9 TwinAir, přičemž ten bychom čekali spíš v motorce. Není proto divu, že nejčastějším motorem v pětistovce je „volba rozumu“, a sice atmosferický nepřímovstřikový čtyřválec o objemu 1,2 litru, náležící do rodiny legendárních italských motorů FIRE (Fully Integrated Robotised Engine). Jedná se o motor jednoduchý a příjemně kultivovaný, jenže na druhou stranu taky velmi slabý. Jeho 69 koní je vcelku nevalných, nemluvě o hodnotě točivého momentu, vrcholící hodnotou 102 Nm při třech tisících otáčkách za minutu. A to jsou čísla, která stačí maximálně na město.

V městské zástavbě je výkon řekněme dostačující, a když budete často řadit a využívat otáčky, dá se mluvit dokonce i o jakési čipernosti. Mimo město je ovšem veškerá čipernost ta tam a na řadu přichází spíš frustrace při předjíždění a vyjíždění táhlých kopců. Občas prostě nezbývá než podřadit s teatrálním meziplynem o dvě rychlosti a hnát prťavý motor až k rudému poli, kde předvede své skromné maximum. Řečeno konkrétními čísly – z nuly na sto se malý Fiat s dvanáctistovkou rozjíždí dlouhých 12,9 sekund a podle specifikace se rozhoupe na maximální rychlost pouze 160 km/h.

Jenomže kvůli cestování mimo město si pětistovku nikdo nekupuje. Kdo zatouží po výkonu, může sáhnout po našlapaném Abarthu. Standardní model, zejména pak v edici Collezione, je zkrátka městskou módní ikonou, zaměřenou hlavně na něžnější část obyvatelstva, toužící po rozkošném a stylovém autě. A z tohoto pohledu obstojí malý Fiátek na výbornou. Co nemá pod kapotou, to dohání ve stylu. A málo místa v kufru vynahradí zase tím, že sám zabere málo místa na přecpaném parkovišti. Takže jak už bylo řečeno, i když jsem se za volantem maličkého sranda-auta necítil tak úplně jako chlap, rozhodně jsem se necítil nijak špatně.

Dobře si potom pětistovka vede i v ceníku, kde to s „přirážkou za styl“ nijak nepřehání. Základní verze ve výbavě Pop stojí aktuálně 269 900 korun, testované verze Collezione pak startují na částce od 336 900 bez příplatků.