Článek
Vlastně se mi vždycky líbila víc Alfa Romeo Spider. Proč mě tedy tento kousek tak dostal? Vždyť v rámci doby výroby nejde o až tak výrazně unikátní roadster. Fiat ho vyráběl od roku 1966 do roku 1982, pak výrobu převzal Pininfarina a poslední vyrobené kusy sjely z pásů až v roce 1985. Ty už se ale od roku 1975 prodávaly pouze v USA. Právě Pininfarinova dílna, konkrétně designér Tom Tjaarda, stojí za krásou tohoto auta, které má základ v sedanu Fiat 124, nám všem dobře známého ze sovětské licenční výroby jako žigulík. Z 200 tisíc vyrobených aut jich tři čtvrtiny zamířily do USA.
Tohle krásné auto ale Italové Rusům nesvěřili a nechali si ho pro svou výrobu. Zkrátili mu rozvor a vyměnili interiér. Zákazníkům navíc nabízeli paletu motorů od čtrnáctistovky až po dvoulitr, nejprve s karburátory Weber, později se vstřikováním Bosch. Američané měli možnost koupit i 700 přeplňovaných Spiderů upravených firmou Legend Industries. A právě dvoulitr DOHC s hliníkovou hlavou, který kromě typu 124 později poháněl i Fiat 131 Mirafiori a Deltu Integrale. Já mám možnost vyzkoušet si dvouvačkovou osmnáctistovku se dvěma dvojitými Webery a výkonem zhruba 130 koní, i když původní americký motor měl stádo 86 horkokrevných italských hřebců. Před časem byl ale vyměněn.
Fiat 124 Spider je velmi charismatické auto. Za prvé je nesmírně krásný, vystouplé blatníky vedoucí k předním světlům s linkou táhnoucí se až k zádi, elegantní vykousnutí zadního čela a drobná a pohledná maska, to vše vypadá strašně sexy. Ty tvary, ty křivky! Je to jeden z nejstylovějších youngtimerů, které jsem měl tu čest řídit! Děkuju bohu, že tenhle kousek z roku 1975 a původem ze slunné Kalifornie už vyměnil americké pětimílové nárazníky za evropské. Můžeme jen zamáčknout slzu, že tak krásného auta se dnes už nedočkáme, i když se Fiat s novou 124 Spider snažil. Rozhodně ale nikdy nebude tak malá. Už když se k němu blížím, překvapuje mne svou nízkou stavbou. Není tak drobný, jako britské roadstery, ale ani velkolepě nabubřelý jako Mercedes SL. Prostě je ho tak akorát, aby byl zábavný a přitom prostorný i na delší cestu. Střecha se dá nandat i složit za méně, než minutu, což je u roadsteru dost zásadní kritérium.
Pro dva dospělé poskytne dobrý prostor a pohodlí, což mne překvapilo, myslel jsem, že bude pro italské prďoly a přitom se sem pohodlně vejdu. Navíc se pozice za volantem hodně blíží té ideální. Interiér je zaměřen na příjemné trávení chvil na dlouhých cestách. Sice je v dnešní době dost retro, ale k autu se báječně hodí. Takže sedíte v dobré pozici na pohodlné kožené sedačce, máte po ruce veškeré ovládací prvky a přitom necítíte nepohodlí. Luxusní dojem navozuje dřevěný dekor, který krásně ladí k dřevěnému věnci volantu. Za ním jsou krásné budíky v mílích. Jen s odkládacími prostory je trošku potíž, něco pojmou kapsy pod A-sloupkem, něco odhodíte na zadní sedadla, která jsou stejně jen nouzová, a to je asi vše. Rozhodně se ale nachystejte na průvan, který v autě při rychlejší jízdě táhne.
Dostatečně komfortně je tomu přizpůsoben i podvozek, který dokáže vyfiltrovat většinu nerovností a vy se tak můžete soustředit pouze na ty podstatné věci, třeba na zpěv charakterního motoru. Jízda s Fiatem je parádní zážitek. Síla jeho motoru z vás neudělá brzdu provozu, stačí jen správně pracovat s manuálním pětikvaltem. Osmnáctistovka s krásně chraplavým zvukem linoucím se z chromovaných trumpet na zádi nádherně táhne a ukolébá vás pocitem, že se vlastně nic moc neděje. Auto je skvěle živé a jde krásně plynule za plynem. Vyšší rychlost ale nevadí, protože vás jistí kotoučové brzdy na všech kolech. Se sofistikovaným a na svou dobu moderním podvozkem je jízda vážně radost. Auto je velmi stabilní a krásně drží na silnici, zatímco vy s tužším řízením máte hned přehled o tom, jak se chová a co dělají přední kola.
Jedete srovnatelně, jako jiná auta okolo a nemáte pocit, že řídíte čtyřicet let starý stroj. Zkrátka je tenhle Ital krásně čitelný a jezdí se s ním báječně. Díky tomu si můžete uvědomit ten pocit, v čem sedíte, jak krásný kabriolet v letním dnu vám dělá společnost, jak elegantně vypadá na silnici a jakou radost asi děláte všem fandům do aut, které cestou minete.
Fiat Spider není zrovna brutálně rychlý ani neoplývá chirurgicky přesnou ovladatelností, skoro by se až dalo říct, že je nijaký. Řídí se ale velmi dobře, skoro až předvídatelně a chová se právě tak, jak očekáváte. I přes zadní tuhou nápravu sedí v zatáčkách a přímo vybízí k plynulé jízdě. I když ale nemá žádnou vyčnívající jízdní vlastnost, je velmi výjimečný a to spočívá právě v tom pocitu, který za jeho volantem získáte. A myslím, že právě pocit je to, čeho si u jízdy s youngtimery ceníme nejvíc. Navíc je dost originální a není tak masově populární jako Alfa Romeo Spider. Takže pro někoho bude lepší volbou.
Celkem vzniklo skoro 200 tisíc těchto aut a popularita zejména v USA byla vysoká. Bohužel dodnes tyto kusy dojíždějí na to, že Fiat v době výroby používal nekvalitní sovětskou ocel a tak antikorozní ochrana není valná. Ceny dílů jsou ale nižší, než u Alfy, jen se možná o fous hůř shánějí a italská elektronika je pověstná tím, jak si umí postavit hlavu. Ale pořád je to krásné a charismatické auto, za kterým se každý otočí. A na tom se nic nemění.
124 Abarth
Existovala i ostr zvodn verze Abarth. Šestnctistovka byla homologovna ve skupině 4, později však Fiat homologoval i silnějš osmnctistovku. Prvě za volantem tto verze zskalRaffaele Pinto titul Mistra Evropy 1972. Na dvoulitr už nedošlo, protože Fiat se rozhodl na tratch raději propagovat rodinn sedan 131.