Článek
Vozy Dino byly součástí divize dostupnějších Ferrari, která vznikla de facto na počest tragicky zesnulého syna Enza Ferrariho – Alfredina, přezdívaného Dino. Proto také Starý pán až do konce života nosil ony pověstné černé brýle. Zpočátku šlo hlavně o závodní vozy jako 166 P, 206 S a další. Následovala pak také první „silnička“, znalcům dobře známé 206 GT, následované typem 246 GT, a konečně 246 GTS. Nástupcem pak byla nepříliš známá (a také nepříliš oblíbená) 308 GT4.
308 GT4 se vyráběla v letech 1973-1980. Jak známo, v sedmdesátých letech hodně frčely klínovité tvary karoserie, takže návrhář Marcelo Gandini při návrhu 308 GT4 často používal pravítko. Šlo o vůbec první 2+2 kupé s motorem uprostřed, které v Maranellu vznikalo. Původně bylo auto vyráběné právě „jen“ jako Dino, po roce 1976 si vysloužilo status plnohodnotného Ferrari. A dnes se podíváme právě na takovýto model z roku 1975, který prošel velice nezvyklými úpravami.
Majitel této 308 GT4 je prý velký fanda Lancie Stratos a zatoužil po sportovním autě do každého terénu. Proto zvedl telefon a zavolal do tuningové firmy DriverSource, která sídlí v Houstonu v americkém státě Texas. Chlapi z Texasu to vzali pěkně od podlahy (doslova), takže tato 308 GT4 teď jezdí na terénním podvozku s vinutými pružinami a stojí na pneumatikách 205/70 VR15. Takže evidentně nic na okruhové dny veteránů, tohle Ferrari se rádo ušpiní!
Taková úprava ovšem nekončí namontováním terénního podvozku a odolnějších pneumatik s vyšším profilem. Úpravce musel poměrně zásadním způsobem přepracovat také řízení, a to tak, aby to souznělo s novým nastavením podvozku, jmenovitě třeba méně strmý převod řízení. K dalším terénním úpravám patří na zakázku vyrobené ocelové nárazníky vpředu i vzadu, laminátové kryty proti blátu a nechybí ani přední světelná rampa Hella.
Vůz, který jeho tvůrci překřtili na „Dino 308 GT4 Safari“, i přes spoustu úprav pořád ctí myšlenku výrobce. Koberce i kožené čalounění jsou tovární, jen prošly renovací. Sedadla jsou původní, pouze přečalouněná černou kůží a doplněná o čtyřbodové pásy Repa. Nesmí chybět hliníkové pedály, hasicí přístroj, zadní nouzová sedadla byste zde ovšem hledali marně.
Vsadíme se, že druhé takové Ferrari na světě nenajdete – a co je nejlepší, majitel k němu má náležitosti jako původní servisní knížku, kopii uživatelského manuálu, a dokonce spoustu servisních záznamů, které jen za rok 2019 vyšly údajně na 26 tisíc dolarů, tedy 600 tisíc korun.
Zajímavé potom je, že motor zůstal beze změn. Čtyřvačkový 3,0l V8 tedy produkuje zcela dostatečných 240 koní výkonu, což v původní silniční specifikaci stačilo na maximální rychlost 240 km/h a zrychlení z nuly na stovku za 6,4 sekundy.