Ferdinand Porsche Festival: V rytmu šesti válců naležato

Největší klubová akce roku se nekoná nikde jinde než v rodišti pana Ferdinanda Porsche ve Vratislavicích nad Nisou. Někteří přijíždějí už v pátek k večeru a stíhají společnou večeři i kamarádské posezení. Jistě si mají co vyprávět, protože těch příležitostí a akcí v letošním roce vzhledem k okolnostem příliš nebylo. Já jsem vyrazil až v sobotu brzo ráno a projel se svým autem, které zrovna letos v létě oslavilo dvacáté narozeny, vyloženě moc hezkou trasu. Ostatně s Porsche 911 typu 996, tedy prvními velkosériovými vodou chlazenými sporťáky s motorem vzadu od Porsche, jsme se na festivalu sešli celá početná skupinka. Konečně byla příležitost poznat některé lidi nejen ve virtuálním světě soukromé skupinky na sociálních sítích, ale i normálně na živo. Každý totiž bydlíme v trochu jiném koutě naší země.

Mně cesta trvala déle než kolegovi, který dorazil až z Prostějova. Rád si cestu prodloužím a mám pár oblíbených silniček, o kterých jen tak někdo neví. Není na nich příliš provozu a z okénka ubíhá malebná scenérie. Povrch je většinou už opravený nebo dokonce nový. Pro nás Středočechy to zní možná jen jako rajská hudba, ale tam, na „dálném severu“ naší krásné vlasti se daří opravovat silnice podstatně rychlejším tempem. Hezká trasa začíná přímo za Roudnicí, jakmile sjedete z dálnice D8 a přejedete most přes Labe. Otevírá se krásná scenérie Českého středohoří s dominantním vrchem Sedlo a silnice číslo 240 vede přes Liběšice směrem do kopců až do Verneřic pod Bukovou horou. Povrch je velmi dobrý a provozu málo.

Z Verneřic dojedete dolů údolím a dáte se doprava na Žandov a pak Českou Kamenici. Z ní vede nádherná nová silnice přes sedlo u Křížového Buku do Chřibské a odtud se dá přes Jiřetín pod Jedlovou, Stožecké sedlo a hned za ním odbočkou na malou silničku dojet až k Heřmanicím a Jablonnému v Podještědí. Tenhle kraj mám nesmírně rád. Nakonec i celá jižní část ještědského hřebene kolem Křižan a Světlé pod Ještědem je moc fotogenická část naší země. Z Výpřeže, tedy hlavního parkoviště pod Ještědem, byla nějaká uzavírka, takže jsem to objel celé kolem dokola přes Český Dub a Záskalí, kde se jezdíval známý automobilový závod do vrchu. A odtud jsem se konečně dostal do běžeckého areálu Vesec u Liberce, kde se hlavní část celého Porsche festivalu konala. Jestli se divíte, že z Prahy do Liberce se rozhodně jezdí jinudy, tak s vámi budu souhlasit. Nakonec jsem ujel z domova asi 250 kilometrů, ale to přeci nevadí. Když je hezký den, skvělé auto a dobrá nálada, právě i samotná cesta může být cíl.

Pryč jsou ty doby, kdy byly srazy značkových klubů Porsche čistě o vzduchem chlazených strojích. Vzadu v rohu tvořily svou vlastní skupinku modely s uspořádáním transaxle a uznávaná z nich byla leda tak luxusní kupátka Porsche 928. Přátelé čtyřválcových modelů s výklopnými předními světlomety byli vždy tak trochu svérázní a jejich auta na okraji zájmu fanoušků Porsche. Konec konců před nějakými deseti lety jste ještě mohli koupit pěkné Porsche 924 za cenu dost ojetého Golfu a nikomu to nepřipadalo divné. Dnes jsou věci i ty ceny úplně jinak a nikdo se čtyřválcům nesměje. Všichni víme, jak pěkně ta auta jezdí. A to platí i o vodou chlazených Porsche 911, která pomalu ale jistě zrají. Vždyť nejstarším z nich už táhne na třiadvacet let.

Porsche 911 modelové řady 996 totiž jako bonus opravdu moc hezky jezdí. Příběh nás, majitelů zrovna tohoto modelu, který měl na letošním srazu nemalé zastoupení, je povětšinou jako přes kopírák. Toužili jsme po prvním Porsche 911 už od dob, co jsme byli malí kluci. Kolik z nás to mělo jinak, viďte? A když jsme vyrostli a hledali své vysněné staré Porsche 911 se vzduchem chlazeným motorem, jejich ceny vylétly vzhůru a nemohli jsme si jej dovolit. Občas někdo z nás naopak zatoužil spíš po designově hezčí a interiérově daleko modernější 997, ale kvůli omezenému rozpočtu vklouzl také právě do modelu 996. A drtivá většina z nás zjistila, že ač jsme v průběhu let často vložili nemalé peníze do údržby a oprav, pořád nás naše auta nesmírně baví.

Tahle auta jsou takovým předělem. Jsou dělící čárou mezi tím starým mechanickým světem, kdy byla pozice za velkým volantem Porsche 911 zvláštní, ale motor brumlal tak jako žádné jiné auto, a tím novým světem moderních sportovních aut, která jsou rychlejší a snazší na řízení i pro méně zkušené. Porsche 911 (996) obzvlášť v provedení Carrera 2 s manuální převodovkou (vynechávám model GT3, jelikož je samostatnou kategorií) nabídne dnes po více než dvaceti letech velmi autentický analogový zážitek z řízení, ale se špetkou moderní ergonomie a výhody tehdy inovativní a pevné konstrukce karoserie. A na ten ošklivý „plastový“ interiér si zvyknete, věřte mi.

Pak si tak v klidu prohlížíte plejádu desítek zaparkovaných Porsche novějšího data výroby a vaše oči spočinou stejně jen a pouze na oranžové 911 z roku 1972 s tím malým víčkem nádrže na pravém zadním blatníku. Ano, to je přesně ta doba, kdy šel v kinech film Le Mans se Stevem McQueenem a po závodní dráze se proháněly úžasné stroje s burácejícími motory za hlavou závodního jezdce. Konkrétní Porsche je nejslabší tehdy prodávaný model „T“, ještě s karburátory Zenith a motorem o objemu necelých 2.4 litru, nikoli se vstřikováním paliva, jaké měla silnější „E“ a „S“.

Jenže to vůbec nevadí. Má onu dobovou vychytávku v podobě hrdla nádržky na doplnění oleje zvenčí. V Porsche tuhle „chytrou“ věcičku poměrně rychle zase přestali vyrábět, protože nezkušení pumpaři jim skrz ni občas natankovali omylem benzin. Auto vypadá úžasně, dobová barva Blut Orange ke tvarům kupátka perfektně sedí a na vpravdě hodně specifickou pozici za volantem bych si nakonec jistě zvykl. Prohlížel jsem si ho tak pečlivě, až jsem zapomněl udělat pořádnou fotku. Pokusím se to však napravit, protože majitele dobře znám a auto snad ještě někdy tento podzim z vyhřívané garáže vytáhneme na projížďku.

Na Porsche festivalu ale bylo k vidění i daleko víc. Souběžně se konala akce Autosporting, kde bylo k vidění hned několik vozů Karmann Ghia a přijelo i pár zajímavých závodních strojů. Prohlíželi jsme si dakarský Liaz i Škodu 130 L/R Ondřeje Klymčiwa, který se s ní na Dakar chystá. Nechyběly ani zajímavé rallyové stroje, z nichž nejzajímavější byl jistě Ford Escort RS 2000, se kterým startuje Tomáš Enge. A z výletu organizovaného klubem historických škodovek přijelo minimálně padesát veteránů, mezi kterými byla nejen pěkná „erka“, ale zejména taky elegantní dvoudveřové Škody 1000/1100 MBX. Odpoledne docela sprchlo, takže se část areálu trošku vyprázdnila, ale i tak stál výlet za to a věřím, že každý přijel z akce domů plný příjemných dojmů nasbíraných mezi krásnými automobily.